Zatímco dospělí sváděli líté boje ve druhém a třetím kole Mistrovství České republiky v hlavním městě Praze, ti nejmenší badmintonisté se sjeli do severočeské metropole, Liberce. V pětikurtové hale v areálu Tipsport arény pro ně pořadatelé z oddílu TJ Slovan Vesec připravili pěkný turnaj kategorie U11, kde si všichni zahráli do sytosti – a o to jde na jedenáctkových turnajích především. My se vypravili ve třech vozech a početném osazenstvu, v němž hráči tvořili menšinu, byť nejvýznamnější. Do startovní listiny se zapsaly dvě Míši, Zárybnická a Zelinková, Jakub Klubal a Robert Chalupecký. Pro všechny to byl jejich vůbec první turnaj – a i když vavříny nesklízeli a poháry pro vítěze si stihli akorát vyfotit, v konkurenci 33 hráčů a hráček z různých krajů se neztratili.

kompletní výsledky

Kouzlo sestavy 2+2 spočívá v její soběstačnosti. Mixy i debly jsme tak mohli postavit vlastní a nemíchat se s jinými oddíly. Ve smíšené čtyřhře se více dařilo dvojici Klubal-Zelinková, která dokázala ve čtyřčlenné skupině jednou vyhrát. Pár Louda-Slatinská byl nad síly Jakuba s Míšou, a bohužel si neporadili ani s další, o poznání hratelnější dvojicí, a skončili na nepostupové třetí příčce. Robert s Míšou nasbírali tři porážky, ale aspoň je přitom vesečtí rozhodčí trochu poučili o tom, které číslo je sudé a které liché, a kdo že má tedy při lichém a sudém stavu podávat ;-).

Singly se hrály také ve čtyřčlenných skupinách, tentokrát se ale i nepostupující dočkali jednoho zápasu o pořadí. Nepostupující byli z našich řad všichni, nutno ale podotknout, že to byla částečně i vina losu. Jakub měl pravděpodobně nejsilnější skupinu, schytal O. Klimeše, šikovného Tiptu (s ním se ale dalo hrát!) a teplického Hrbáčka, s nímž si ve vyrovnaném zápase poradil 21:19. Robert ve skupině prohrál všechny zápasy, nejjednoznačněji ten s Loudou, ale v ostatních dvou neměl k výhře tak daleko. Míša Zelinková schytala do skupiny favorizovanou Justrovou, jíž také výrazně podlehla. První zápas sice jasně vyhrála, ale další jasná prohra se soupeřkou, která jí dokázala rozhodit míče do stran, a cílevědomě hrála jen levá-pravá-levá-pravá ji odsoudila k zápasu o pořadí. Míša Zárybnická hrála dva herně naprosto vyrovnané, výsledkově ovšem neúspěšné zápasy, a potom jasně prohrála se Slatinskou.

Pak přišly zmíněné zápasy o pořadí – a najednou všichni začali vyhrávat. Zejména obě Míši radostí málem zbouraly halu, ale z vybojovaných výher se radovali stejnou měrou i oba kluci.

Debly už se pro nedostatek času hrály vyřazovacím systémem a bohužel nám přinesly dvě zklamání hned v prvním kole. Obě Míši se pokusily ve druhém setu o taktickou variantu „na Slatinskou nepůjde ani míč“, a skoro to vyšlo. Jenže ztratily šestibodový náskok a pak už se nedokázaly vzpamatovat. Kluci hráli s benáteckými Tichým a Kotrbou, a mohli vyhrát, museli by mít ovšem lepší oči – míči v autu, které vzali, by se dal Mariánský příkop hloubkou srovnat s Macochou.

Ale jak jsem mnohokrát opakoval všem zúčastněným (myslím, že první turnaj byl zážitkem nejen pro děti, ale i pro rodiče a další příbuzenstvo), o sběr medailí tentokrát nešlo. Důležité bylo, aby se odehrálo co nejvíc zápasů, navíc náš sympatický modrý tým okupoval snad nejčastěji i pátý, rozehrávací kurt. Každý si nějakou tu výhru nakonec přece jen odnesl a za čtrnáct dní v Kladně už to bude určitě jenom a jenom lepší.