Zavázal jsem se, že budu psát optimističtěji. A ledva jsem to udělal, přijde turnaj, kde se žádný prosecký hráč nedostane ani do semifinále. To jsem si zavařil. Ale naštěstí se vždycky dá vypíchnout pár pozitiv a některé výkony zúčastněných nebyly vůbec špatné. Právě prořídlé startovní pole způsobilo ztrátu medailových pozic – zatímco nemocná Zuzka Klusoňová pobíhala po kurtech a vypadala, že každou chvíli umře (to trochu přeháním, ale rozhodně svým obvyklým úsměvem za rovnátky šetřila), Kačka Kykalová ležela nemocná doma (jak vypadala, o tom vám bohužel poreferovat nemůžu. Ovšem neumřela.). Honza Vorlík zase brousil sněhem poprášené svahy, a tak nás na turnaji bylo skoro stejně trenérů (já, Vítek, Honza Řasa, pan Jurka) jako hráčů (Karolínka Krajčová, Anička Vojtková, Honza Řasa ml., Honza Kosa, Matěj Šeďa).

Naše nejsilnější mixová dvojice doplatila na špatný los. Hned v prvním kole schytali Řasík s Kájou pár Barák-Havlenová, jak se později ukázalo, celkové vítěze (finálová bitva s Klusoňovými stála za vidění, tři sety v nastavení a hodinová řežba patřily k ozdobám turnaje). Anička hrála tentokrát s Honzou Kosou, z předkola se jim postoupit podařilo, další soupeři už byli ale nad jejich síly.

V singlech jsem sledoval hlavně sestru, ostatní spíš po očku. Zahlédl jsem ale, jak si Anička poradila s jednou vinořskou hráčkou v předkole (nebyla to úplně bezbolestná dvacetiminutovka, ale nakonec slavila úspěch její inteligentní taktika „jeden míč doleva a druhý míč doprava“ (na třetí míč znova doleva už obvykle nedošlo)). Se Slunéčkovou v prvním kole svedla vyrovnanou bitvu, ovšem nikoliv vítěznou. Honza Kosa sehrál asi tři čtvrtě hodinový zápas, a když odcházel z kurtu, vypadal, jako by se pokoušel vzpomenout si v první řadě na to, jak se jmenuje, natož aby si pamatoval výsledek a jestli vyhrál nebo prohrál (prohrál). Zápas o pořadí ale zvládl suverénním způsobem a kupodivu ani příliš nekazil. Jen zlepšit pohyb k síti a zase půjde úroveň hry o stupeň nahoru. Matěj také zvládl první kolo proti vinořskému Baťhovi, pak ale narazil na Štěpána Weinzettla, a to byla bitva Davida s Goliášem. Protože je Štěpán menší, obsadil roli Davida, a na Matěje zbyla nevděčná role na hlavu poraženého obra… Řasík měl taky celkem smůlu na los, po snadném prvním kole ho čekal Matyáš Barák. Přestože se s ním hrát dalo, neukázal Honza příliš bojovnosti. Nedokázal dojít na Barákovy kraťasy zezadu, raketu tahal ke každému úderu odněkud poblíž kolenou… Začátek druhého setu vypadal nadějně, pak ale zvítězila astrácká kvalita.

A konečně se dostávám taky ke Karolínce. Ta měla celkem přijatelný los, v prvním kole si zahrála cvičné dva sety s jednou z méně zdatných vinořských hráček, pak v zápase, který jsem neviděl, prý přelobovala (!) zhruba 3,1415926x větší Hlavatou. V osmičce hrála proti Havlenové a musím říct, že jsem jí hodně věřil. Lenka Havlenová ale ukázala, že i když je liná na krok, ruku má pořád výbornou a hlavně: dokáže zakončit nahrané pozice. Karolínce chyběl větší švih, razance a hlad po tom položit míč na zem. Nicméně 18:21 v prvním setu je velmi slušný výsledek a nebýt několika vyloženě nahraných podání a zadarmo zahozených kraťasů zezadu, mohlo být ještě veseleji. Ve druhém setu pak sestře poněkud nepochopitelně došly síly.

V přestávkách mezi našimi zápasy jsem se přiživil na úspěšných výsledcích Míši Myšákové. Astra totiž vyslala na turnaj asi dvacet hráčů, zhruba stejný počet rodičů, trenéry ovšem žádné. A tak když bylo potřeba, aby Míša zdolala bojovnou a nečekaně dobře hrající Rrahmaniovou, pokusil jsem se přispět nějakou tou radou a povzbuzením. Dopadlo to dobře, tedy pokud se dobře dá definovat jako výhra 21:19 ve třetím setu. Až se Míša naučí využívat naraženého kraťasu a neukvapí se v každé druhé výměně s příliš rychlým „finálním“ úderem, bude s ní doopravdy těžké pořízení.

Debly nám bohužel moc radosti nepřinesly. Honzovi Řasovi přiřadila Martina Tymeše. Bez ohledu na to, jak schopný to byl spoluhráč, podal sám Řasík dost podprůměrný výkon, a prohra s Kutilem a Fišerem byla tak jasným důsledkem. Hned v prvním kole skončil i pár Kosa, Šeďa. A bohužel mě zklamaly i holky, Anička s Karolínkou. Soupeřem jim byla dvojice vinořských. I když hlavně Štarková dokázala zdatně proměňovat nahrané míče na síti, považuji prohru (navíc na dva sety) za potupnou. Holky se víc vztekaly jedna na druhou, vyhodily spoustu podání, nezakončily a propadly takticky, když se pokoušely hrát vlastní variaci na mixa, což byla voda na mlýn dvojice na druhé straně kurtu.

Nevím, kolik optimismu zvládnu vložit do závěrečného hodnocení. Nakonec největším optimismem mě na patnáctkových turnajích vždycky naplňují diskuse s Vítkem a Honzou ohledně tréninků, přístupu hráčů a toho, co bychom měli s nimi dělat, aby přišla lepší hra i výsledky. Obvykle se v tom shodujeme a je fajn vědět, že ještě někdo další má chuť trávit hodiny tréninků často i s cizími dětmi, aby nám mohla vyrůst nová úspěšná generace hráčů. Z té dnešní patnáckové sestavy vkládám naděje do sestry a Řasíka – letní soustředění by s nimi mohla udělat divy a konkurence bude v příští sezóně logicky menší o hráče ročníku 1993. A kdo ví, třeba výsledek cílevědomé tréninkové práce obou přijde už letos, na závěrečném krajském přeboru…