V sobotu 26. července vyrazil trenérský tým letního soustředění mládeže s předstihem na „místo činu“, abychom v Kralupech nalajnovali druhou tělocvičnu a mohli tak využít všech 10 kurtů. Romča, Vendy, Honza a dva Tomášové se sešli krátce po desáté dopolední se zásobou pásek a dvěma plechovkami modré barvy; zpětně nutno dodat, že v dobré náladě a blahé nevědomosti o tom, co je čeká 😉

Krátce po rozměření kurtů nastala první krušná práce s pokládáním pásek. Do oběda jsme chtěli mít připraveno vše na malování – realitou však bylo jen položení podélných čar s tím, že zbytek se „bleskově“ dodělá „po-o“. Bleskově znamenalo několik dalších hodin práce, první stížnosti na bolavá kolena, lýtka, záda, či načichání Betexu, ale kolem třetí hodiny už konečně svítil víceméně hotový první kurt.

Někdy kolem čtvrté Honza zjistil, že na něm máme špatně dvě lajny, a poslední zbytky dobré nálady se definitivně rozplynuly.

Úkol posunout dvě čáry o čtyři centimetry nezní jako něco světoborného. Ale bylo. Na čerstvě namalovanou modrou čáru jsme použili ředidlo, lihový čistič, nespočet hadrů, špachtli… a povolila až drátěnkou.

Zatímco většina osazenstva drhla špatně rozpočítané čáry, ostatní pokračovali v postupném zamodřování prostorů mezi páskami. Opět dlužno dodat, že v blahé nevědomosti o hrůze, která je přímo před nimi.

V osm večer jsme zjistili, že lajny, které jsme tak pracně na prvním kurtu vydrhli dočista, byly dobře, zato špatně jsou všechny čtyři ostatní kurty.

Ne, nebylo to veselé…

V atmosféře rozkladu a deprese padlo zásadní rozhodnutí. Necháme dokončení na neděli. Tomáš s Honzou nicméně ještě vyrazili na benzínku s kanystrem, aby se pokusili benzínem alespoň smazat špatné čáry, než úplně zaschnou. A právě při nakládání pěti litrů paliva padla důležitá věta (a jedna z vůbec posledních v ten den): „Mám takovou kacířskou myšlenku. Co kdybychom to dneska prostě dodělali?“

A stalo se.

Dva tiší blázni sklonění nad štětci a páskami; monotónní pohyby a tahy tam a sem; letmé pohledy na hodiny, které ustaly někdy kolem půlnoci; promodralé prsty a všudypřítomná vůně benzínu, barvy a ředidla…

V půl třetí ráno bylo hotovo. Vítězství jsme oslavili fotkou na facebookovém profilu a krátce po dojezdu do Prahy padli vyčerpáním.

Ano; tak nějak to celé bylo. Spoustu věcí jsme se naučili: jaká barva drží na gumovém povrchu, jakou technikou nejrychleji roztírat, kolik je třeba pásky, že čára, která vypadá rovně, může uhnout i o pět centimetrů, jak dobře jdou lajny dolů benzínem (a jak špatně čističem na bázi lihu)… a že až zase někdy někdo přijde s báječným nápadem na lajnovací brigádu-

-tak si na to objednáme firmu 😉