Radonice: třináctka proseckých nadějí (a mezi ní tak trochu moribundus)

O turnaji přípravek v Radonicích referuje v reportáži Zdeněk Krejčí:

Definitivní tečku za vánočními prázdninami udělalo našim proseckým mládežníkům čtvrté turnajové kolo celoročního seriálu RSL Junior Cup v radonické víceúčelové sportovní hale. V ní se tradičně ve třech věkových kategoriích představilo (alespoň zpočátku) hned třináct našich hráčů a hráček – v kategorii nejmladších Kája Nachtmanová, Julča Sochorová, Kája Hejduková a Petr Krejčí, v prostřední kategorii mladších Verča Tvrdíková, Naty Pávová, Julča Skřivanová, Pepa Rákosník, Mára Schumpeter a Honza Šnaiberk a konečně v kategorii starších Ondra Dlouhý a naše prosecké sestry (dvě – není to málo, Antone Pavloviči?) Klára Viktorínová s Kačkou Krejčovou. A to ještě bohužel Vašek Obhlídal a Adam Šulc pro jiné badmintonové povinnosti nemohli hájit (či vylepšovat) skvělé průběžné (po třech odehraných kolech) druhé a čtvrté místo v prostřední kategorii, podobně jako v kategorii nejstarších Vašek Podivín provádět průvan v první desítce, kterou průběžně uzavíral navzdory již jedné (listopadové) absenci. Na druhou stranu, start Natky (původně zařazené mezi početnou enklávu turnajových náhradníků) umožnily doslova „za pět minut dvanáct“ u pořadatelů skvělé vyjednávací schopnosti paní Tvrdíkové a u Pávů doma se o startu dověděli z telefonátu pouhých deset minut před ostrým turnajovým startem (co na to policejní radary mezi Prosekem a Radonicemi, do této chvíle nevíme).

Stabilní turnajový herní tzv. švýcarský systém umožnil každému odehrát šest zápasů, patřičně bodově hodnocených. Bohužel ne všem, protože po poledni v našich řadách zaúřadoval již v nadpisu zmiňovaný moribundus. Zdravotní indispozice nedovolily odehrát víc jak čtyři kola mezi staršími Kačce a Ondrovi, kteří tak museli zbývající dvě kola skrečovat (v rozmezí snad dvou tří minut) a v těsném sledu opustit radonickou halu. Nedosti na tom, po pátém kole je rovněž nedobrovolně následovala v kategorii nejmladších Kája Hejduková s porouchaným kotníkem.

I bez našich průběžných výsledkových lídrů a zdravotních patálií se naše naděje v Radonicích mezi početnou konkurencí 133 hráčů a hráček neztratily.

Prohlédněte si: fotografie Markéty Viktorinové

První desítka pro Petra, Máru a Honzu

Mezi 39 nejmladšími se tentokrát nejlépe vedlo Petrovi, který si po nepříliš vydařených sobotních Benátkách (tedy alespoň z jeho pohledu – přestože je stále teprve ve fázi sbírání zkušeností) předsevzal atakovat první desítku a to se mu také nakonec povedlo (obsadil právě 10.místo), Julča Sochorová skončila 15., Kája Nachtmanová 17. a Kája Hejduková i přes skreč posledního kola 25.

V nejpočetněji obsazené prostřední kategorii (celkem 56 hráčů a hráček) absentující Vaška a Adama důstojně zastoupili další naši kluci – Mára skončil 6., Honza 9. Natálka skončila 18. (diplomatická předstartovní intervence Moniky Tvrdíkové tak určitě nepřišla vniveč), Verča ve víkendovém účtování k bronzu z Benátek přidala 22.místo, Pepa skončil 33. a Julča Skřivanová 38.

A konečně mezi 38 nejstaršími držela prosecký prapor tentokrát Klára (naštěstí s badmintonem tentokrát nekončící), která obsadila solidní 16.místo. Čtyři započítané starty a dvě skreče pak zařadily v konečném účtování Ondru na místo 32. a Kačku na místo 36.

Vedle řady pěkných výkonů neméně potěšila i týmová atmosféra, kdy se naši mládežníci při zápasech navzájem podporují či povzbuzují, po zápasech chválí či utěšují. Vypíchl bych zejména závěrečné zápasy Káji Nachtmanové a Kláry, při kterých se naši hráči a hráčky (kteří již měli odpracováno) v oddílových soupravách sešikovali u kurtu, srovnáni jak píšťaly u varhan a hnali své oddílové spoluhráčky za každým dalším bodem.

Nové červenobíločerné oddílové soupravy si sice odbyly ostrý reprezentační křest už při sobotním turnaji U9 a U11 v Benátkách, ale v plné početné síle jsme se v nich předvedli pořádně právě až dnes – a že nám to věru slušelo (posuďte sami a nad jedním tmavým zelenošedým nedostatkem uprostřed přimhuřte oko). Skoro to až nedalo nevzpomenout oblíbený pokřik slávistických fotbalových fans „Červenobílá! Síla!“

Čekání na vyhlášení konečných výsledků v již rychle se vyprazdňující hale jsme si pak ukrátili – samozřejmě proháněním opeřeného míčku, do kterého se zapojili (a vůbec ne marně!) i někteří z dospělých. Naše vystoupení v Radonicích tak můžeme hodnotit bezesporu pozitivně, ale neopomeneme dodat motto našeho hlavního trenéra – příště budeme určitě lepší!