Na státní svátek a do prodlouženého víkendu naplánovali organizátoři z BKV Plzeň odvážný dvouturnaj. V jedné tělocvičně se čtyřmi kurty chtěli odehrát jak volný GPC kategorie U15, tak i turnaj přípravek U11. Očekávání slabšího zájmu se nenaplnilo, v hale se sešlo kolem šedesáti účastníků, a tak musely být uplatněny všechny povolené postupy k urychlení průběhu. V souladu s původními propozicemi se tedy v kategorii U15 nehrály mixy, navíc byly všechny zápasy omezeny na jediný set. I tak se dá očekávat, že roztahaný průběh lidi z BKV poučil a příště se do podobných experimentů pouštět nebudou (a pokud ano, postarají se o poněkud svižnější zaplňování prázdných kurtů, k inspiraci doporučuji všechny turnaje na Astře).

Z Proseka se zúčastnilo nakonec sedm hráčů, do kategorie U15 zasáhli Anička Vojtková, Tomáš Svoboda, Kuba Klubal a Adam Fanta, jedenáctky si zahráli Berta Ausbergerová, Šimon Pitro a Tobiáš Fanta. Základní účel turnaje, tedy zajistit Aničce a Kubovi vyšší žebříčkovou pozici s ohledem na psaní soupisek družstev žáků v příští sezóně, byl splněn. Nad rámec týmové režie už ale jmenovaná dvojice ani ostatní nepřidali nic. Průměrné až slabé výkony vedly také k mizerným výsledkům, kdy nejlepší umístění bylo 5.-6. místo Berty.

Ke stažení: kompletní výsledky

Pro mě osobně bylo největším úspěchem, že jsem dokázal dovézt děti tam i zpět, i když jsem za to spravedlivě trpěl. Nastupující nemoc mě složila a víc než polovinu turnaje jsem protrpěl v bolestech břicha a celkové slabosti kdesi v rohu balkonu tělocvičny. Děkuji tímto všem za shovívavost a Aničce za čaj, kterým mě zásobovala, v jednu chvíli mi nejspíš zachránil život.

I když jsem ráno nějakou chvilku ještě fungoval jako trenér a ne jako pacient, našim jsem k úspěchu nepomohl. Aničku mohl mrzet los. První soupeřku zdolala, i když to mělo být mnohem jasnější. Proti nasazené jedničce Nikole Křížové byla zbytečně nervózní a rozhodně mohla hráčce se silnou a šikovnou rukou, ale slabším pohybem více zatopit. Kuba prohrál s Hadáčkem, který byl o něco silnější. Kdyby ale náš hráč přišel dřív než v přestávce v 11 (kdy jsem mu to musel prozradit) na to, že je soupeř taky levák, mohl i zvítězit. Jenže ze stavu 1:11 už se zápasy na jeden set neotáčejí. Tomáš bojoval proti Zemanovi statečně, ale chyběl mu start na míč. Hrál s rozmyslem, ale v patnáctkách už soupeře jenom rukou neutahá, potřebuje zrychlit. Adam také vypadl hned v prvním kole, od něj jsem zázraky neočekával, rozhodně by mu prospěla opakovaná lekce v držení rakety a jinak platí to co u Tomáše, potřebuje dynamičtějí a rychlejší pohyb. V deblech jsme se loučili také okamžitě, Anička a Adam měli výrazně slabší spoluhráče, potěšili mě ale Kuba s Tomášem – budějovické favority Marka s Lapáčkem zle potrápili, dokázali hrát debla, útočit na prostřední lajnu, zbytečně nezvedat… těsně to nevyšlo, ale není, za co se stydět (snad za pomalý start při příjmech a některá zkažená podání).

V jedenáctkách se hrály pouze dvouhry. Kluci bohužel vypadli hned, Tobiáš po dost strašném výkonu, kdy ho mnohem menší soupeř doslova „upinkal“. Příliš rychlý míč zavinil spoustu autů, ale Tobiáš se prakticky na kurtu nepohnul, k hornímu úderu se stavěl čelem, zapomínal na střehové postavení… zkrátka zasloužená porážka. Další dva zápasy byly z jeho strany trochu lepší, ale představoval bych si jinou hru. Šimon schytal hned v prvním kole vynikajícího Lapáčka. Soupeř byl o třídu jinde, výsledkem byl zasloužený debakl. Šimona nejvíc brzdí vysoké držení rakety a příliš tenisový styl. Na technice budeme do konce sezóny ještě hodně pracovat, a doufám, že průlom přijde nejpozději na letním soustředění. Od Berty jsem si sliboval dobrý výsledek. Byla předsazená do čtvrtfinále, tam ale nestačila na Tůmovou. Budějovická hráčka, jejíž povzbuzování slyší celá hala (bohužel stejně jako časté vulgarismy), se dala zdolat, ale Berta byla pomalejší v pohybu, často došla k síti nebo do forehandové strany výpadem na levou nohu, a nakonec rozhodly některé chyby (vyhozený servis) za vyrovnaného stavu v koncovce. Škoda.

Pohár Vlaštovky byl pro mě zejména osobním utrpením, i tyhle řádky píšu víceméně z postele. Hráči mi svými výkony den příliš neprojasnili, ale konkurence byla velká a výsledky, které jsme zaznamenali, zasloužené. A tak nezbývá, než mít radost aspoň z toho, že tak, jak měla, dopadla ona neslavná týmová režie, kvůli které jsme celý zájezd vlastně vůbec pořádali.