Začnu malým vysvětlením. Když jsem se v Kladně loučil s otcem Míši Zelinkové, tak jsem mu tvrdil, že určitě žádný článek o účinkování našeho mladého B-týmu nenapíšu. Rozhodl jsem se to porušit, a to ze dvou důvodů. Za prvé mě hned v neděli večer skolila chřipka (děti za to opravdu nemůžou!!!), mám tedy mezi spaním, pití čaje a braním léků zdánlivě dost času. Za druhé to pro mě a snad i pro prosecké mládí bylo moc fajn a přišlo mi škoda, o tom něco nenapsat.

Co samotnému utkání předcházelo? Před pár týdny jsem byl požádán Tomášem Krajčou, jestli bych nejel s mladým béčkem na družstva do Kladna. Řekl jsem si proč ne, neděli mám volnou, bude to pro mě nová zkušenost. Protože děti netrénuji a kromě Tomášovo sester jsem vlastně nikoho ze žáků neznal, dohodli jsme se, že zaskočím na konec pátečního tréninku, abych je aspoň viděl, a domluvili jsme detaily. Když se všichni rozhodli, že pojedou se svými tatínky a že v půl deváté budou v kladenské hale, říkal jsem si, to jsem teda zvědavej. Pro jistotu jsem dal všem své mobilní číslo. Když jsem v neděli před půl devátou dorazil do kladenské haly, byli tam jen naši dva kluci. Čekal jsem na ostatní a říkal si, kdy někdo zavolá. Mobil mi v kapse zavibroval v 8:45. Volala Lenka Dostálová, že jsou před nějakou halou a že to tu „asi“ není. Tak jsem sedl do auta a sjel pro ně. A kdo tam všechno nestál, dvě auta plná proseckých dětí. Pět minut před devátou jsme byli v hale Slavoje Kladno v kompletní sestavě: Adam Oboda, Tomáš Svoboda, Robert Chalupecký, Jitka Benešová, Míša Zelinková, Lenka Dostálová… a mohlo se začít.

První utkání nás čekalo proti Sokolu Jílové. Po páteční poradě s Tomášem Krajčou jsem to postavil dle soupisky. Ukázalo se to jako celkem dobré řešení. Kromě Jitky Benešové, která „prý“ dvouhru moc nehraje, byla většina natěšena (mimochodem Jitka se tak rozehrála, že na konec dne si dvouhru s radostí zopakovala). Všichni se prvních zápasů zhostili s velkým odhodláním. Lenka Dostálová s přehledem vyhrála, těsné vítězství uhájili i pár Oboda, Chalupecký a debla holek jsme vyhráli bez boje, když Jílové přijelo jen s jednou hráčkou. Bohužel si kvůli tomu Míša v tomto utkání nezahrála. Tři body jsme tedy měli a při celkových sedmi zápasech jsme na vítězství potřeboval ještě bod jeden. Tomáš Svoboda bojoval co to šlo, první set proti Vodičkovi vyhrál 21:19, druhý skončil 18:21 a šlo se do třetího. Tento set dospěl až do vyrovnaného stavu 20:20, následoval Tomášův mečbol za stavu 21:20, který soupeř odvrátil a nakonec svým druhým mečbolem ukončil i celý zápas (22:24). A tím jsme prohráli i celé utkání nejtěsnějším možným rozdílem 3:4. Škoda, byl to na začátek velice sympatický výkon celého družstva a bylo vidět, že se teprve rozehříváme.

Nyní nás čekal SK Motorlet Praha B. Sestavu jsme lehce obměnili a nasadili Míšu na dvouhru a Roberta Chalupeckého společně s Jitkou na mixa. Šlo o to, abychom vyzkoušeli více variant a hráči a hráčky si na sebe zvykli. Některé zápasy byli hodně úsměvné. Speciálně debl kluků, kdy za Motorlet nastoupili kluci ve stáří 9 let (hodilo by se spíš napsat v mládí) a výškou maximálně 110 cm. Ti samozřejmě nemohli naše rozjeté kluky zastavit. Mix v podání sourozenců Pertoldových přinesl také zajímavou podívanou. Franta Pertold, věkem daleko mladší a postavou o hlavu menší než jeho sestra, ji stále poučoval a hrnul se do každého míče. O klasickém mixovém rozestavení, kdy holka hraje většinou na síti a kluk si hlídá zadní část kurtu, se mluvit vůbec nedalo. Roberta s Jitkou to ale nerozhodilo a ve dvou setech získali další bod. Kromě Lenky, která měla hodně těžkou soupeřku, jsme vše vyhráli s celkovým skóre 6:1.

Nejtěžší soupeři nás teprve čekali. Bac Esiko Kladno a Sokol Radotín Meteor Praha B (tak zní opravdu celý jejich název) jsou favority skupiny, a to se také projevilo. Oběma týmům jsme podlehli shodně 2:5, kdy dominovala nejen výšková ale i herní převaha soupeřů. Adam těsně prohrál oba dva sety s Petrilakem z Radotína, Lenka na tři sety neúspěšně bojovala s Jovankou Skrčenou z Kladna a nakonec i Tomáš a Robert své singlové zápasy po boji prohráli. Body v singlech tak získala jen Míša. Speciálně třísetový nervák s kladenskou Veronikou Košťákovou byl skvěle „takticky“ odehrán. Soupeřku doslova udeptala. Na straně kladenských trenérů jsme mohli slyšet i takové povely jako „Nebreč a hraj“ či „Vopři se do toho a nebul“. No prostě emocí bylo na obou stranách hodně a když jsem oznámil, že už je dohráno a můžeme jet domů, tak se na mě všichni sesypali, že ještě chtějí hrát (mimochodem, bylo čtvrt na šest večer a každý měl v nohách minimálně šest zápasů).

Myslím, že jsme si to všichni užili a můžeme se těšit na další kolo, které je 14.2. ve Vinoři.