V sobotu 10. května se v Dobřanech konal další ročník otevřeného turnaje GPC U15. Za náš oddíl se zúčastnili Vaškové Podivín s Palánem. A vedlo se jim výborně! Níže reportáž od Ireny Podivínové, prohlédněte si také galerii fotografií od Petra Palána.

Turnaje v Dobřanech „O pečeť purkmistra“ v kategorii GPC U 15 se za náš oddíl zúčastnili Vaškové Palán a Podivín a oba byli velmi úspěšní. Vašek Palán získal zlato ve všech kategoriích (v mixu hrál se svojí partnerkou z Astry, s Adélou Antošovou) a Vašek Podivín si z Dobřan odvezl zlato za čtyřhru (spolu s druhým Vaškem), stříbro za mixa (jeho partnerkou byla pardubická Nikol Krpálková) a bronz za dvouhru. Myslím, že oba dva si vedli dobře (hodnotím dle konečným výsledků a zdravotního stavu, hru nemohu hodnotit, protože nejsem odborník), i když jejich výkony byly také dost ovlivněny první středečním tréninkem na oválu. Oba dva bolely nohy, mají natažené svaly, chytaly je křeče (do stehen, prstů u nohou, Vaška Podivína i do ruky, a to jsem mu do pití přidávala hořčík) a Petr Palán téměř nestíhal oba dva mazat a masírovat (za což mu patří velké díky). Vašek Podivín si navíc hned při prvním zápasu ve dvouhře proti Horovi opět hnul se zádama (tentokrát na druhé straně než vloni) a chtěl dokonce zápas skrečovat, ale nakonec to se sebezapřením dohrál a vybojoval vítězství. Po každém dalším zápase jsme záda mazali, sezobnul s menší přestávkou dva prášky proti bolesti s rychlým nástupem účinku (za které děkujeme paní Antošové), párkrát si zacvičil a nakonec odehrál celý zbytek turnaje (cca dalších 8 utkání), takže nakonec byl rád, že ten první zápas nevzdal. Po skončení turnaje toho ale oba Vaškové měli opravdu plné zuby. Na začátku odhadovali organizátoři konec cca v 17 až 18 hodin, ale jejich odhad jim, stejně jako nám ve Vinoři na přeborech kategorie U 13 :-), trochu nevyšel a i s vyhlášením skončil turnajový maraton cca ve 20 hodin. A aby toho nebylo málo, tak nám celou cestu do Prahy pršelo, ale myslím, že všichni jsme byli rádi, že jsme na turnaj jeli (i přes tu „spoustu křečků“, jak tomu během dne říkali kluci).