Krátce po mistrovství České republiky do patnácti let jsme vyzpovídali Míšu Zelinkovou. Bronzová medailistka z turnaje v Benátkách nad Jizerou v rozhovoru hodnotí průběh šampionátu a celou sezónu 2011/2012, která pro ni začala velkou motivací – pozvánkou na reprezentační sraz juniorů. V průběhu roku ale Míša musela přestát řadu nemocí i zranění, aby se vrátila právě včas a v dobré formě na MČR – a uzavřela kruh další pozvánkou na juniorské reprezentační soustředění. Míša je odchovanec našeho oddílu a v současné době se připravuje individuálně s Dianou Pražákovou, s členy družstev dospělých a v juniorské skupině pod vedením Tomáše Krajči.

Jak hodnotíš MČR U15? Dosáhla jsi na bronz ve dvouhře, na druhou stranu ve čtyřhře ani nasazení nepomohlo získat medaili…
Celé mistrovství jsem si moc užila. Hrála jsem některé vyrovnané zápasy, kdy někdy taťka přišel málem o nervy. Debl mě moc mrzí. Z každého patnáctkového GPA jsem si z něj odvezla medaili a z mistrovství ne… Bohužel tentokrát nám opravdu los vůbec nepřál. Dostaly jsme nejhorší variantu, kterou jsme dostat mohly. Ale když se chce vyhrát, tak se na los koukat nemá. Asi nám chybělo trochu bojovnosti.

Jak se Ti hrálo proti Sabině Milové ve čtvrtfinále? Co rozhodlo o Tvém postupu do nedělního semifinále?
Do zápasu jsem nastoupila s tím, že vyhraji. Dala jsem do toho všechno a vůbec jsem nebyla nervózní, což mi myslím hodně pomohlo za stavu 18:20 ve třetím setu pro soupeřku. Hrálo se mi moc dobře a zažila jsem jedno z nejšťastnějších vítězství na kurtu. Strašně moc jsem chtěla vyhrát a povedlo se!

Proti Denise Šikalové jsi odehrála nejdelší zápas mistrovství (trval 53 minut). Co Ti chybělo, aby ses na konci radovala z vítězství?
Z Denisy jsem měla přece jenom větší respekt a první set podle toho také vypadal. Ve druhém setu mě nakoplo vedení 11:4, i když jsem to měla jen tak tak, druhý set jsem získala ve svůj prospěch. Ve třetím setu jsem se ji snažila zatlačit dozadu útočnými údery, ale trochu mě taky zradily nohy, když jsem nedoběhla pár dropů z příjmu. Myslím si, že Denisa získala ke konci kontrolu nad hrou. Moc jsem ji chtěla porazit, ale i když se mi to nepodařilo, jsem s třetím místem z MČR po této sezóně velmi spokojená.

V sezóně Tě trápily nemoci i zranění – co všechno máš za sebou a jak se cítíš teď?
Už první půlka sezóny se nevyvíjela podle mých představ. Byla jsem neobvykle často nemocná a hodně jsem zameškávala tréninky. Nejhorší asi bylo, když jsem si pak 1. února podruhé zvrkla kotník. Nemohla jsem tedy na celkem dost turnajů. Po měsíci jsem začala zlehka trénovat a týden nebo dva na to jsem onemocněla zápalem plic. Další podpásovka. MČR bylo za dva týdny a já jsem začala znovu trénovat. Po týdnu jsem si zrovna dvakrát nevěřila, ale řekla jsem si-nebudu se nervovat, co zahraju, zahraju.
Teď kotník někdy malinko pobolívá, ale jinak se cítím dobře a v létě se budu plně věnovat přípravě na novou sezónu.

Sezóna je v podstatě u konce, co se v roce 2011/2012 povedlo a co už méně? Z čeho máš ve svém badmintonovém životě největší radost?
Zisk bronzové medaile z tohoto mistrovství je pro mě obrovským úspěchem a také velkou motivací do nastávající sezóny. Je trochu škoda, že jsem v letošních turnajích GPA U15 nedokázala postoupit víckrát do semifinále, i když jsem měla příznivý los. Moc jsem si užila družstva dospělých, ale mrzí mě, že jsem nemohla více podpořit naše patnáctkové družstvo. Velké zážitky mám z loňských mezinárodních turnajů v Berlíně a také z Friedrichshafenu, kam se ještě letos chystám. Na závěr děkuji všem, kdo mě v badmintonu podporují, a pokusím se v budoucnu dosáhnout na co nejlepší výsledky.
PS: Zítra držím palce Bertě.