Kapitán a velká opora ligového družstva Michal Svoboda se rozpovídal o právě skončené sezóně. V ní dovedl družstvo po sérii těsných záchran ze sedmého místa a baráže do play-off a na celkovou pátou příčku. Letos navíc Michal společně s Honzou Jiráskem z Meteoru obhájil bronzovou medaili ze čtyřhry na Mistrovství ČR a zapsal si několik pěkných výsledků na celostátních turnajích. V rozsáhlém rozhovoru se dozvíte, jak hodnotí naši sestavu a výkony jednotlivců, ostatní ligová družstva, a na závěr malou pikantérii: kde přišel k své známé přezdívce „Lihouš“.

I přes čerstvý debakl ve čtvrtfinále play-off asi zhodnotíš letošní ročník první ligy jako vydařený – 5. místo je příjemná změna po sérii těsných záchran ze sedmé pozice a baráže…
Sezóna nám vskutku vyšla nad očekávání dobře. Kdyby mi někdo před sezónou vyprávěl o 5. místě, považoval bych ho za duševně chorého nebo přinejmenším podroušeného…

Co se stalo, že stejný nebo velmi podobný tým najednou dokázal v lize vyhrát a působil mnohem sebevědoměji?
Podařilo se nám vstoupit do sezóny správnou nohou. Body za cenná vítězství jsme si připsali hned v prvních dvou odehraných kolech – s Astrou a Brnem. Když jsme si pak odváželi z Krumlova remízu, myšlenky na historicky první účast v play-off na sebe nenechaly dlouho čekat.

Byla pro tým velkou vzpruhou úvodní těsná výhra nad Astrou, přímým konkurentem v boji o záchranu? Jak důležitý zápas to byl?
Vzpruha to jistě byla, ale do bezhlavé euforie jsme se nepropadali. Utkání s Astrou nám ale do podvědomí vpašovalo pocit, že by to snad zase mohlo trochu jít.

Mezi překvapení ročníku se zařadila výhra nad Brnem. Jaký to byl zápas, co rozhodlo, že jsme favorita připravili o body?
Povedly se nám všechny párové disciplíny, které jsme po bojích přetavili ve 4 body. Důležitý pátý bod pak přinesl Petr Hošek vítězstvím nad Ludíkem a naše hromádka po utkání byla větší, než ta soupeřova (Prosek-Jehnice 5:3). Po delší odmlce se přišel na utkání podívat a bojovného ducha dodat pan Boháč. Nikdo si pak nedovolil zahrát krátký lob, nebo snad nedejbože aut.

V Českém Krumlově jsme vybojovali horko těžko remízu, co říkáš na to, že právě tenhle tým nakonec nejvyšší soutěž opustil?
Těžké hodnotit aktuální výkonnost týmu Krumlova podle utkání, které jsme s ním sehráli my… Z mého pohledu byla letošní sezóna v bojích o 4. až 8. místo tabulky velice vyrovnaná. V celkovém součtu jedna výhra a jedna remíza Krumlovu zkrátka nestačily na víc než bolestnou osmou sestupovou příčku.

Výsledkově se nám velmi nevydařila střetnutí s béčkem Radotína. Jak je možné, že jedno družstvo dokáže složit dva ligové týmy, a ještě si vést tak dobře (navíc v jednoznačně nejstarším věkovém složení u B-týmu)?
Já se taky ptám, jak je tohle vůbec možné? Radotínu můžeme závidět širokou hráčskou základnu, se kterou pohodlně pokryje oba své týmy v první lize a ještě mu snad zbudou hráči na doprovodný program. Je to taková malá Sparta v ČBaS.

Jak hodnotíš angažmá Honzy Benbenka? Letos se nepotkal s takovou formou jako loni, navíc byl zraněný…
Hozna byl pro nás v letošní sezóně určitě posilou, každý zápas odehrál na 100 % a jeho přístup k badmintonu je pro nás inspirující. Po každé úspěšné sérii přichází většinou slabší momenty, v Člověče, nezlob se ti taky nepadají pořád šestky…

Petr Hošek u nás hostuje už druhou sezónu: co způsobilo, že byl letos o tolik úspěšnější ve dvouhrách?
Myslím, že Petr oproti loňské sezóně nabyl větší klid ve výměnách a dokázal se lépe koncentrovat v rozhodujících chvílích utkání. Již zmíněný zápas s Ludíkem byl z jeho pohledu výborně zvládnutý. Jen houšť a větší kapky!

Zatímco sestava mužů byla celkem stabilní, ženy se hodně točily – nastoupilo jich celkem pět (Diana Pražáková, Radka Šustrová, Dana Kykalová, Šárka Herrmannová, Lenka Severová) a přesto jsme v Dobrušce museli hrát pouze na jednu. Kdo byl podle tebe největším přínosem a jak tuhle situaci řešit do budoucna?
Ač je v populaci statisticky více žen než mužů, český badminton trpí jejich nedostatkem. Ženskou část soupisky jsme před každým utkáním obsazovali na základě zodpovědných diskusí přímo s hráčkami. Do rozhodnutí o konečné nominaci jsme zahrnovali prakticky všechny jejich náměty a připomínky, např. i co která musí vařit v neděli k obědu.

Ty sám jsi letos byl jistotou hlavně v deblech. Jak se ti hrálo s Honzou Jurkou a který zápas se vám povedl nejvíc?
Honza je více než zkušený borec, nesmírně inteligentní hráč s takřka ideální atletickou postavou (na fotkách z 90. let). V průběhu našich utkání jsem se snažil vždy pokrývat ta zbylá místa na dvorci, která Honza momentálně nepokrýval. Od Honzy se ale pořád ještě učím.

V singlech jsi byl dost nevypočitatelný: výhra nad Pavlem Drančákem, ale třeba porážka s Pepou Kočím… jak se obhájíš?
Pravdou je, že mi singly na turnajích v letošní sezóně nevycházejí podle představ, a jiné to není ani u těch ligových. Vzpomínám si, jak při zápasu s Pepou Kočím odevzdávám maximum, ale pořád to nějak nestačí. Pepa hrál ten den dobře a zaslouženě vyhrál. Chtěl jsem si pak udělat rozbor toho utkání, ale někam jsem zašantročil elektronickou tužku, z rozboru nebylo nic.

Čím to, že jste ve čtvrtfinále play-off nezískali ani bod? Byla chyba v přípravě, formě, uspokojení, štěstí, nebo byl soupeř prostě příliš silný?
Chyba byla tak trochu ve všem. V prvním kole jsme se stejným soupeřem prohráli těsně 3:5, když jsme ztratili dva zápasy v koncovkách setů – Honza s Didi mix a já singl. Ponaučeni tímto nezdarem jsme vstupovali do čtvrtfinálového utkání s optimismem, který se však záhy ukázal jako předčasný. Soupeř se totiž z našeho prvního utkání ponaučil lépe…

Můžeme si oddechnout, ligu jsme udrželi, nutně ale musí přijít otázka: co dál? Zkus na tohle téma přidat pár postřehů…
Co s námi? Dlouhodobě nás trápí nedostatek vlastních hráčů. Na jedné straně usilujeme o výsledky ve třech soutěžích (1. liga, 2. liga, krajský přebor) a na straně druhé nám nestíhají dorůstat hráči z naší „farmy“. Pokud nechceme redukovat počet hraných soutěží, tedy i našich družstev ze tří na dvě, nezbývá než využívat i nadále možnosti externích posil. Nechávám na diskusi možnost, kdy se díky externímu posílení týmu v nižší soutěži posunou naši odchovanci na soupisku soutěže vyšší.

Úplně poslední otázku zamířím na tvou „notoricky“ známou přezdívku „Lihouš“. Kde jsi k ní, prosím tě, přišel, a kolik jsi toho musel vypít, než ti tak začali říkat všichni v oddíle? 😉
Skutečná pravda je ztracena někde v překladu. Já sám se domnívám, že mi kamarádi díky mé mírumilovné povaze začali v pubertě říkat Lidumil. Ale vzhledem k tomu, že nám tou dobou v klubovém výčepu hučel větrák, zkomolila se přezdívka na Lihumil a následně zlidovělo domácké „Lihouš“. Jinak piju Kofolu…