Letošní mistrovství České republiky v kategorii U15 se odehrálo až v dalekém Brně, což mohl být pro nás Pražáky problém. Oddíly ho řešily různě: zatímco Astra a Meteor dojely na místo už den předem a přespaly v jednom z brněnských hotelů (podle Tomáše Kačintze velmi odpudivém), my jsme vstávali před pátou hodinou ranní, abychom na Chodově o chvíli později vyzvedli mou deblistku Lucku Krejčovou a naším tmavomodrým formánkem se bezpečně dopravili do nevábně vyhlížející jehnické haly na kraji Brna.

Mezi rozvalinami starého statku jsme ji nejprve přehlédli. Poté, co jsem Arénu Yonex nazvala předělaným kravínem, mi bylo vysvětleno, že je to „pouze“ předělaná stodola. Během dne se dokonce spustil veliký liják, jehož kapky zběsile bubnovaly o plechovou střechu, jedna stěna se rázem úplně promočila a dovnitř začalo zatékat. O osvícení v hale vůbec nemluvím. Parkoviště za halou se tvářilo spíš jako vrakoviště – kam oko dohlédlo, všude samá nepojízdná a rezavá auta s vypuštěnými pneumatikami a rozbitými okénky. Až jsme se báli, aby nám naše staré autíčko také neodtáhli. Všude spousty odpadků.

Dojeli jsme dokonce s drobnou časovou rezervou, kterou táta nazval slovy: „Jsme tu dost brzo, možná tu ještě nikdo nebude.“ Samozřejmě jsme vešli do úplně plné haly. Po rychlém nástupu se začaly hrát první zápasy. Jako vždy jsem byla hned v první várce, protentokrát mi ale los přál. Jako náhradu za Davida Skláře, který si ve finále na krajském přeboru nešikovně zlomil ruku, jsem dostala Michala Marka z Českých Budějovic. Až jsem se divila, že tak silný kluk jede na MČR bez partnerky – na rozdíl od Davida dokáže dát silnou smeč. První kolo jsme tedy vyhráli nad párem z Plzně. Trenér mého partnera si mě nemohl vynachválit! Problém nastal v kole druhém, kdy proti nám nastoupil velmi silný pár z Orlové. Zadarmo jsme jim to nedali, přesto jsme prohráli celkem jasně.

Singl jsem si zahrála proti V. Úblové z Plzně, proti níž jsme, myslím, hráli i ten mix, na rozdíl od mixu a navzdory pro mě neznámému jménu soupeřky jsem však tento zápas prohrála. Držela jsem se ale zuby nehty, dokázala jsem uhrát druhý set a ve třetím jsem dala ještě krásných 18 bodů. Potom následovala klasická, dlouhá pauza, kdy hráli jen ti, kteří se dokázali prosadit.

Pak přišel konečně na řadu debl. Jenže našimi soupeřkami nebyl nikdo jiný, než pár Jeřichová – Mladá, na které jsme si velké naděje nedělaly. I když nějaká šance tam byla – na volných 15 v Králově Dvoře jsme je s Kájou Krajčovou dokázaly tak vydeptat, že jsme ten zápas hrály na 3 sety. Bohužel, tentokrát se podobný zázrak nekonal, i když druhý set vypadal velmi nadějně – nastavovaly jsme až do 25 bodů. Doufám, že to nebude znít moc samolibě, když řeknu, že konec trochu zkazila má spoluhráčka. Zatímco já jsem zezadu posílala všechny balóny těsně za síť, leckdy prasetem, a sem tam jsem je prokládala celkem solidními smeči, Lucka koncové balóny posílala do sítě. Nervozita asi udělala své. Nicméně mě velmi mile překvapilo, že při tomto zápase jsme měli velmi slušnou fanouškovskou podporu v podobě obou zbylých pražských klubů, kupodivu s Terezou Lajdovou v čele. Konečně někdy držíme pohromadě!

Čekal mě už jen singl o pořadí, ve kterém jsem suverénně porazila Lucku Brhelovou z Pardubic. Zápasy ostatních Pražáků si bohužel nepamatuji, až na to, že Terka Lajdová porazila Kačku Hejdrychovou, což mě také velmi překvapilo. Sice na 3 sety, ale i tak už Kačka nad Terkou spíš vyhrává. Bohužel to nebyl jediný zápas, kdy se potkali pražští hráči hned v prvních kolech – pískala jsem mix Kačky Hejdrychové a Štěpána Weinzettla proti Lence Havlenové a Matyáši Barákovi, který Astra opět vyhrála. Mé prohry, i když zčásti očekávané, přesto nevítané, byly vlastně také k něčemu dobré – mohli jsme se vrátit domů ještě v sobotu (v případě postupu bychom spali v tělocvičně nedaleké základní školy). A tak jsme se rozloučili, do auta přizvali ještě Tomáše Kačintze a namířili si to směr Praha. Po cestě jsme se ještě zastavili v McDonaldu, abychom mohli zbytek cesty chroupat nugetky z Tomášova obřího balení. Oba spolujezdce jsme vyhodili na Chodově a sami s tátou dorazili domů před desátou hodinou večerní. Mrtvá jsem okamžitě padla do postele. Nabitý to den!