O víkendu 26.-27. dubna se v Hradci Králové konalo mistrovství ČR do 15 let. Z našeho oddílu startovala Berta Ausbergerová pod vedením trenérů Diany Pražákové a Tomáše Krajči. A s žákovskou kategorií se rozloučila fantastickými výsledky; když si vyzkoušela postupně všechna místa na stupních vítězů: Berta získala bronzovou medaili ve dvouhře dívek, stříbrnou medaili společně s Janem Loudou v mixu a zlato s Veronikou Srncovou ve čtyřhře. Obrovský úspěch je další odměnou za celoroční poctivou a systematickou přípravu. Berto, gratulujeme!

Kompletní výsledky: tournamentsoftware

S jedinou hráčkou cestoval do Hradce Králové početný realizační tým. Ale pro úspěch je třeba udělat vše a každý měl jasně vymezenou úlohu; například – trenér přes mixy, trenér přes debly, trenér přes „zdvihni-loket-a-jdi-rychle-na-síť-krucinálhergotuž“ povzbuzování, skaut, řidič, přelézač brány, caddy, vodonoš a dokonce i taxislužba… (o psychologovi a uklidňovači snad ani nemluvě)

Ranní program jsme otevřeli mixem, v němž Berta startovala po dvou letech s Honzíkem Loudou. Ve třináctkách spolu vyhráli titul, letos byli nasazeni jako turnajové jedničky. Po volném kole je čekal souboj s Cristianem Savinem a Kačkou Zuzákovou. Bylo to trochu svízelné vítězství 21:13 a 21:19, poznamenané řadou chyb, soupeřka pak zaujala podáním od prsou, na které jsme museli upozornit vrchního rozhodčího. Následovalo čtvrtfinále a v něm duel s Ondřejem Králem a Veronikou Dobiášovou. Kvalitní soupeři se naštěstí nesrovnali s rychlostí rozehrávky našeho páru a kazili, v útoku byli téměř výhradně Honza s Bertou. Po výsledku 21:9 a 21:15 jsme měli jistou medaili. A o tom, že to bude zlato nebo stříbro, se rozhodlo v sobotním večerním semifinále, kdy Honza s Bertou v nejlepším výkonu v turnaji vyřadili Matěje Hubáčka a Terku Járovou dvakrát 21:13.

Ve dvouhře Berta měla první kolo volné. Její první singl s Kateřinou Stehlíkovou byl hodně rozpačitý. Berta se hledala pohybem, úderová jistota byla ještě na cestě někde u Poděbrad a byli jsme rádi za výhru 21:16 a 21:10. Ve čtvrtfinále čekala ve výborné formě hrající Anežka Nováčková – kladenská hráčka byla překvapením turnaje a i Bertě dala svou běhavou a přesnou hrou zabrat. Takticky vedená rozehrávka s krátkým servisem a množstvím útočných úderů ale nakonec slavila úspěch a od poloviny druhého setu si navíc Berta začala i věřit. Vítězství 21:15 a 21:18 bylo tak důležité zejména z pohledu psychiky.

Odpoledne a večer přišla pak na řadu i čtyřhra. Berta a Veronika se nejprve utkaly se sestrami Adélou a Kateřinou Zuzákovými. A i přesto, že si Kačka zase „vzpomněla“ na své vysoké podání, ve výměnách měly navrch naše holky, které vyhrály 21:12 a 21:15. V semifinále čekaly Veronika Dobiášová a Lucie Paurová. Holky z Mostu tentokrát oproti Bertě s Verčou působily trochu zakřiknutě a prosecko-židlochovická dvojice je parádní útočnou hrou přímo vymazala ze hřiště. Po výsledku 21:11 a 21:9 jsme měli jistotu druhé finálové účasti v kapse.

Slavit se čtyřčlenný realizační tým již bez návštěvy Tomáše Parkána vydal do blízké restaurace. Po báječné večeři jsme se vrátili k tělocvičně, jen abychom viděli naše auto uvězněné za zamčenou bránou. Dobrodružství na závěr naštěstí po několika telefonátech a kratší procházce po nočním Hradci Králové dobře dopadlo a Berta mohla jít relativně včas na kutě.

Staré turecké přísloví říká: neděle ráno není sobota večer. A je to fakt. Berta z večera by totiž zahrála výrazně lépe semifinále dvouhry s Míšou Fuchsovou. Domácí hráčku podporoval rodinný fanklub a Míša si šla za výhrou mnohem sebejistěji. V nepříliš líbivém zápase se prakticky nehrály výměny, což byla voda na mlýn soupeřce, Berta odešla poražena poměrem 12:21 a 17:21.

Ještě o něco starší turecké přísloví říká: neděle o-něco-později-ráno není neděle o-chvíli-předtím-ráno. A to je taky fakt. Ve finále mixu čekali na Honzu s Bertou Vojta Lapáček a Terka Švábíková. V prvním setu na lepší polovině kurtu to vypadalo dobře – kvalitní příjem, lepší zakončování a pestrá útočná hra znamenaly vítězství 21:15. Ve druhé sadě bohužel soupeři začali nacházet ve hře Honzy s Bertou okénka a otočili průběh výhrou 21:18. Ve třetím setu vyvrcholily některé problémy v nesehranosti a ne vždy stoprocentní důvěře ve schopnosti partnera; detaily, které ale možná v konečném účtování převážily nepochybnou herní kvalitu. V koncovce, při níž občas ztráceli dech nejen hráči sami, ale i trenéři a publikum, byli úspěšnější Lapáček a Švábíková poměrem 25:23… Velká škoda.

Úplně nejstarší turecké přísloví říká: nerozdáš si to se sousedovým kozlem, ledaže by měl na levém rohu červený fez a mašličku. Jiné, docela určitě ne turecké přísloví, oponuje: čtyřhra dívek není dvouhra dívek a už vůbec ne smíšená čtyřhra (a v některých případech to vůbec není badminton). A to je pravda na beton.

Ve svém závěrečném zápase na turnaji Berta společně s Verčou Srncovou vyzvala dvojici Tereza Járová-Tereza Švábíková. Holky mají letos už stříbro z deblu v kategorii U19, ale v sezóně se na patnáctkových turnajích vždy musely spokojit s bronzem. Hradecký turnaj jim ale vyšel na výbornou. Navzájem se povzbuzovaly, dodržovaly taktické pokyny a dělaly minimum nevynucených chyb. V první sadě na lepší polovině přehrály útočnou hrou soupeřky 21:16. Druhý set v koncovce skončil trochu smolně 21:23. Ve třetím rostla nervozita na obou stranách; nejvíce pak na židličce trenérů, kde se Didi třásly ruce možná víc než Bertě na podání. Ale dobře to dopadlo; Berta vrátila Terce těsnou prohru v koncovce a po výsledku 21:19 si mohla padnout s Verčou do náruče; holky se staly mistryněmi ČR v kategorii U15 pro sezónu 2013/2014.

I když po turnaji bylo co rozebírat a na Bertě bylo patrné dílčí zklamání, je její výsledek velkým úspěchem pro ni osobně i pro celý oddíl. Tři medaile, bronzová, stříbrná a zlatá, jsou odměnou za tvrdou tréninkovou práci, velkou bojovnost a maximální soustředění. Sezóna je dlouhá a udržet si špičkovou formu po několik měsíců je obtížné až nemožné: Bertě se letos podařilo naladit ji hned na několik vrcholů sezóny báječně. Nezbývá tedy, než zopakovat velkou gratulaci, a zakončit ještě jedním, dost možná tureckým příslovím, které říká: zlatá medaile je lepší než stříbrná medaile, která je určitě lepší než bronzová medaile, ta je ale pořád ještě o pěkný kus lepší, než žádná.

No a vůbec nejlepší je mít všechny.