Milé děti, za devatero horami, devatero řekami a možná ještě dále, žilo bylo jedno malé městečko. Ale nebylo to obyčejné městečko, lidi se tam totiž na všechno tuze těšili, a tak se městečku už od pradávna říkalo Těšín. Každým rokem, vždy asi měsíc po svátcích Vánočních, se Těšínští těšili – jak bylo jejich dobrým zvykem – na badmintonový turnaj, na který se sjížděli přeborníci z širokého okolí, aby svedli boj o putovní Těšínský pohár. A nebylo tomu jinak ani o víkendu z 23. na 25. ledna letapáně 2009, kdy se v nových prostorách velkorysé obloukové haly konal již 15. ročník Těšínského poháru – Memorialu Standy Krauze, jehož název je skromnou upomínkou na velkého těšínského hráče a jeho předčasný odchod z tohoto světa.

Již páteční kvalifikace jasně naznačila, že nové prostředí kvalitnímu badmintonu svědčí, hráči sváděli lité boje o každičký košíček a to i v disciplínách, ve kterých se kvalifikace v Těšíně nikdá nehrála. Není divu, že poslední čtyřhra končila až pár minut po desáté hodině večerní. Ze slovutné družiny SK Prosek Praha jsem do kvalifikační vřavy zasáhl jen já (současně rovněž členem organizační družiny TJ Slavoj Český Těšín) a hostující Petr Hošek z Hoškova. Ten byl úspěšnějším, jelikož hustým sítem vyřazovacích bojů prošel, zatímco já byl ve 2. kole zachycen důrazným Petrem von Hohenbergerem. Náladu před pátečním večírkem mi tak spravil alespoň postup v pánské čtyřhře za nemalého přispění mého nadějného bratra Jakuba.

V sobotu a v neděli byly pod klenutými pilíři nové sportovní haly k vidění neméně (možná i více) kvalitní výkony, jen amaterské nadšení vystřídala přesnost profesionálů. Ve smíšené čtyřhře se Petr Hošek dostal až do druhého kola, kde po boku s Martinou Hobzikovou prohrál ve třech setech s dvojicí Vitvera, Pilařová. Další prosecký plejer, Michal Svoboda bůhví proč řečený Lihouš nestačil hned v prvním kole na Jena Segeče, zato ve čtyřhře s Jiráskem dokráčel až do osmifinále, pár Severa, Lubas byl však nad jejich síly.

Petr Hošků byl ve své parádní disciplíně úspěšnější a spolu s Markem Tellerem získal bronz. Snad nebudu ani příliš lhát, když na závěr ještě uvedu, že ani mé jediné vystoupení v hlavní soutěži, debl proti Skočdopolemu se Svátou, nabídlo početnému publiku několik dechberoucích výměn a dramatických momentů, zejména ve druhé sadě.

A že vás zajímá jak to celé dopadlo? Tak si to někde vygůglujte! Já už to dávno zapomněl. Jen vím, že Těšínský pohár 2009 byl, alespoň pro mě, príma.

————————————
Poznámka pod čarou:
A aby mé vyprávění nebylo tak sucharské, uvádím jako perličku, že pozdější vítěz dvouhry mužů (nebudu jmenovat) byl v neděli po třetí hodině ráno viděn v místní (jediné) tančírně (nebudu jmenovat) a to dokonce „nahoře bez“! Na tomto příkladu lze dobře pozorovat jak velkou roli hraje vícefázová kondiční příprava.