Letní soustředění mládeže proběhlo ve dnech 2.-8. srpna v Kralupech nad Vltavou. Sedmičlenný trenérský tým připravil badmintonový, kondiční i společenský program pro více než čtyři desítky hráčů v zázemí haly U Cukrovaru a hotelu Sport. Jako už tradičně náročný týden přinesl velkou porci tréninků v tělocvičně i venku, výzvy v podobě zdolávání schodů, koleček na oválu či mnoha sad míčků při nastřelování, mnoho podnětů pro zlepšení pohybu, techniky i taktiky; zkrátka a dobře – žili jsme badmintonem a nechali se jím zcela pohltit 😉

Jak je dobrým zvykem, mnoho jsme toho natočili a nafotili. Nahlédnout pod pokličku tréninkového procesu umožňuje krátká videoreportáž:

V Kralupech už to známe, přípravné práce jdou jako po másle, tak proč si to neudělat těžší, že? Nevědomá, ale zpětně zřejmá úvaha nás vedla k tomu, že jsme se po dohodě s majitelem rozhodli kurty v tenisové tělocvičně nalajnovat barvou a napořád. „To zmáknem za dopoledne,“ znělo ještě v pátek večer před akcí. Sobotní šichta ale neměla být tak jednoduchá; o všem vypovídá, že bez ohledu na to, co celý týden soustředění předvedli trenéři Honza a Tomáš, dostali diplomy právě za lajnování. Více o akci, která začala v sobotu 26. července v 10 h dopoledne a skončila v neděli 27. v půl třetí ráno, si můžete přečíst v samostatném článku Vezmi to drátěnkou.

Protože jsme lajnovali s předstihem a s předstihem i nachystali tělocvičnu a materiál, nebylo zahájení tentokrát tak hektické jako loni. Účastníci se sjeli k hotelu mezi 13 a 14 hodinou, ubytovali se v luxusnější tříhvězdičkové části (významný růst pohodlí a klidu oproti ubytovně vyvažovala změna ze čtyřlůžkových pokojů na dvoulůžkové a zejména pokoje bez kliky zvenčí) a ještě než paní recepční stihla varovat, aby nikdo nenechal klíče zevnitř v zámku a nezabouchl si… právě to se stalo dívčímu třípokoji.

Řešení se naštěstí našlo, a všichni se tak mohli přesunout do tělocvičny k úvodnímu proslovu a předání účastnických triček. Letošní barvou je tyrkysová, grafický návrh poprvé není zcela v režii rodiny Krajčovy, ale vychází z komiksu Danů Zelinky a Kubiše, který se pokusil vystihnout ďábelskou rychlost našeho sportu…

Následovaly „oblíbené“ kondiční testy, kde jsme tentokrát přidali i dvě badmintonové disciplíny do vnitřní baterie. Dohromady tedy hráči absolvovali sprint na 50 metrů, běh na 800 metrů, skok do dálky z místa, shyby, test hloubky předklonu, výšky výskoku, sedy-lehy za 1 minutu, hod badmintonovým míčkem a nově co nejrychlejší vyběhnutí šesti rohů kurtu a počet střídavých odehrání forehandem a backhandem za minutu. Z deseti disciplín vzešlo následující pořadí:

1. Honza Vorlík
2. Šimon Pitro
3. Vašek Palán
4. Míša Zelinková (nejlepší z dívek)
5. Berta Ausbergerová
6. Vašek Obhlídal (nejlepší ze skupiny B)
7. Kačka Houšková
8. Vašek Podivín
9. Vojta Bízek
10. Klára Homolková
11. Marek Schumpeter
12. Dan Kubiš
13. Lucka Mocková
14. Vojta Skřivan
15. Petr Růžička (nejlepší ze skupiny C)
16. Dan Zelinka
17. Adam Šulc
18. Honza Šnaiberk
19. Verča Tvrdíková
20. Kuba Riegr
21. Honza Lederer
22. Kačka Krejčová
23. Julie Skřivanová
24. Martin Vopava (nejlepší ze skupiny D)
25. Vojta Hercinger
26. Klára Viktorinová
27. Jana Flusserová
28. Matyáš Richter
29. Julie Sochorová
30. Vojta Bican
31. Kája Nachtmanová
32. Natálka Pávová
33. Sandra Bergová
34. Pepa Rákosník
35. Ivanka Treperová
36. Matouš Hlobil
37. Verča Sirůčková
38. Vendula Pauknerová

Příjemným překvapením kondičních testů byly výborné výkony řady hráčů z nižších skupin (Vašek, Petr, Martin). Soupeření tří borců ze skupiny A o první příčku nakonec dopadlo pro Honzu, kterému ale Vašek s Šimonem zdatně konkurovali v řadě disciplín. Třeba v úvodním sprintu Honzu překonal právě Vašek, výborně zaběhl celkově pátý Petr. Na 800 m už si ale Honza výhru nenechal ujít, výborně běželi kluci ze skupiny B Vašek a Vojta (3. a 4. místo).

Potěšující zprávou je, že více než polovina účastníků udělala alespoň jeden shyb, na druhou stranu stále jen málo (a z dívek skoro nikdo s čestnou výjimkou Janičky Flusserové) se přehouplo přes hranici dvou. Nejvíce dali Šimon s Danem Kubišem – 16. Test hloubky předklonu docela pravidelně vyhrávají dívky, letos to byla Berta s 25 cm pod lavičku; skvělé přitom je, že z celého účastnického pole jen jeden člověk se nedostal ani na nulu.

Výška výskoku se pohybovala v obvyklých mantinelech, nejlepší se dostali až ke hranici 50 cm, většina pak dosáhla na 30-40 cm. Házení míčkem je testem švihové síly, nejlépe si v něm vedl Vašek Palán, o 10 cm za ním zůstala ve své tradičně silné disciplíně Kačka Houšková, třetí skončil výkonem 880 cm Zelí, který u toho předvedl i svéráznou „piruetku“.

Sedy-lehy tentokrát nelámaly rekordy díky přísnějšímu hlídání techniky. Nad hranici 60 se dostal jen Honza se 65. Dva nové badmintonové testy přinesly zajímavé výsledky i díky tomu, že ještě zkušenější hráči nevěděli, „jak na ně.“ Pod hranici 10 vteřin při vybíhání rohů se dostali Honza se Šimonem, nejrychlejší z holek byla Berta. V testu rychlé práce s raketou pak díky novátorské technice zvítězil Honza výkonem 124 odehrání za minutu, 109 měla druhá Míša.

Konečně ve skoku do dálky z místa jsme zažili suverénně největší překvapení za dobu, co vůbec děláme soustředění. Skvělý výkon 2,48 m stačil Vaškovi Palánovi jen na druhé místo, když ho přeskočil nefalšovaným beamonovským „skokem do budoucnosti“ Martin Vopava ze skupiny D (2,49 cm)…

Navečer proběhla tentokrát o mnoho poklidnější bojovka. Rozhodnutí projít loňskou trasu opačným směrem se ukázalo jako příliš mírné k zúčastněným, kteří se tak zdaleka nebáli tolik, jako když loni kráčeli neznámým terénem za zvuků blížící se bouřky. Zpestřením tak letos byly spíše technické vymoženosti jako Verčiny svítící tyčinky, a výsledné vtipné básničky na trenéry se zadanými slovy, které měly bojovkové týmy cestou vymýšlet. Pobavili jsme se dobře, jen nevím, proč tu nejvtipnější musí mít vždycky Vendy? 😉

Každopádně přestože jsme sloveso „čůrat“ zadali jen jedné skupině, objevilo se hned ve dvou básničkách, řada trenérů se cítila být lehce uražena tvořivými přirovnáními (třeba Romča, která sjížděla citron pusou, až si ji ovoce spletlo s husou); Tom Vojtek to schytal rovnou třikrát jako „hluchý chloupek,“ „malej moula“ a dokonce i „blbej šmoula“, Tom Parkán měl ve své „básničce“ psané volným veršem špetku exhibicionismu v rákosí s chobotem po své ranní rozcvičce. Honza „schytal“ v zadání slova „koupat, houba a zadek“ s celkem nevinným výsledkem: „Honza se šel koupat / a pak se šel houpat / měl moc velkej zadek / a nevyhodil odpadek / v trávě rostla houba / a Honza je trouba.“ No a Vendy? Holkám se sice vytratilo ze zadání jedno podstatné jméno, ale i tak pobavily, včetně závěrečného rozkladu jinak perfektního rytmu a rýmování: „Ta naše Vendy / má ráda trendy / nejvíce pivečko / ty naše herečko / jednou si to pivo dala / až se z toho počůrala / a pak se tím vychloubala / Ze samého žalu / pak vyšla na vrch / a uřízla si prst.“

Vedle ostatních aktivit se hned první večer už naplno rozjela také loni velmi oblíbená „vraždicí“ hra. I pro neúčast poloviny loni nejaktivnějšího „gangu“ ale neměla až takové grády, i když na začátku soustředění byla legrace pozorovat hemžící se mládež s o tři stupně vyšší mírou paranoii než obvykle. Tak jako minule si každý vylosoval jeden papírek se jménem některého z účastníků (včetně trenérů) a toho se snažil zabít polibkem na holou část těla, který ale nesměl vidět nikdo jiný. Vítězství dosáhli na konci ti, kdo se dostali ke svému jménu, anebo přežili až do závěrečného večera – tentokrát to bylo devět lidí.

Od neděle už běžel program v obvyklém kralupském režimu. To znamenalo budíček v 6:45, společnou snídani od sedmé hodiny ve vestibulu tělocvičny, tréninkový blok od 8 do 12 hodin, oběd a znovu porci tréninku mezi 14:30-18:30. V tělocvičně se přitom střídaly skupiny A+B a C+D po dvou hodinách, před badmintonovým tréninkem či po něm pak měly ještě hodinu kondice. Po večeři se parta dětí mladších patnácti let účastnila ještě večerních programů s Vendy a Tomem, večerka i s ohledem na věk účastníků byla stanovena na 22:00.

Hned první „plnotučný“ tréninkový den otestoval výdrž a vůli mnoha zúčastněných. Bohužel netrvalo ani hodinu a už naše soustředění mělo prvního odpadlíka – Dan Kubiš vinou problémů s kolenem po zbytek týdne už víceméně jen nahrával a asistoval u tréninků. Rozehrávací tréninky a tréninky zaměřené na údery v přední části kurtu nadále běžely bez výraznějších obtíží, Romča otestovala své svěřence v atletickém areálu sokola z poznávání barviček při sprintech na signály, a večer došlo na seznamovací hry a mimořádně zábavnou pantomimu, která nakonec přinesla diplom nejen bezchybně „vlajícímu“ Danovi, ale také svérázným způsobem soutěžící vyslýchajícímu Tomovi.

Vcelku poklidné večery rušilo jen občasné řádění party kolem Vojty, Honzy a dalších, kteří se ani po dvou dnech nenabažili popojíždění výtahem sem a tam. Smutných a domů volajících dětí bylo letos také o něco méně než loni, i když ani tentokrát nechyběly návštěvy, slzičky a usínání u pohádky vyprávěné obětavou trenérkou/maminkou Aničkou.

Pondělí přineslo tréninky zaměřené na překvapivost a techniku úderů v zadní části kurtu. Naplno se začala projevovat fantastická motivace skupiny A, která se v tréninku povzbuzovala a hecovala k maximálnímu úsilí. Protože jsme v obou tělocvičnách měli k dispozici hudbu, hrálo se téměř po celou dobu tréninků a energii tak mohli tu z rockové, tu z taneční či pop music čerpat jak sami hráči, tak i čím dál tím méně vyspaní a „živí“ trenéři. O mnoho díky několika jedincům nezaostávalo ani béčko, které šlo do mnoha složitých kombinací „po hlavě“ a když áčku v závěru soustředění vypadl jeden hráč, doplnění náhradníci vybraní na základě přístupu nezklamali.

V neděli večer doplnila účastnické pole také Anežka, což mělo příznivý vliv na pondělní kondiční program. Po tradiční vytrvalostní přípravě na schodech následovalo balanční cvičení s využitím slacklajny, po které si skupiny A a B zkusily chodit s asistencí. Někomu to šlo lépe, někomu hůře, každopádně to byl zase zajímavý a trochu jiný sportovní zážitek.

Smutnější stránkou bylo odpadnutí dalších účastníků. Petr se po jednom horečnatém dni vrátil „do provozu“ a odtrénoval celé soustředění, Honza Šnaiberk bohužel nastoupit už nemohl. V pondělí pak po úspěšném absolvování šesti hodin sportovního programu skončilo soustředění pro Verču Sirůčkovou, která se zranila během večerního programu při hudebních židlích. Přisednutý prst byl bohužel vykloubený a musel do sádry (ano, přesně na tom „správném“ místě pro nezáměrnou i chtěnou vulgární gestikulaci). Smolný večer završili kluci, kteří se opřeli o chatrný stůl v salonku a doslova mu vylomili nohy.

Úterý znamenalo pro unavené účastníky možnost si přece jen trochu vydechnout. Po dopoledním tréninku bylo odpoledne volné. Protože počasí nám letos tolik nepřálo, nekonal se výlet na místní koupaliště, ale pouze promítání filmu v hotelovém salonku. Starší si pak volno zpestřili volnými zápasy a testováním raket. Po večeři jsme pak vyrazili také již tradičně na bowling, kde se zrodilo hned několik diplomů (a Berta naopak popřela svůj loňský, když nejenže nehodila žádnou kouli dozadu ;-), ale dokonce vyhrála svou skupinu) a kde se s námi rozloučila Verča. Se zasádrovaným prstem sice hrát nemohla, ale i tak si večer báječně užila.

Zrovna někdy ve chvíli, kdy jsme uspali většinu osazenstva a klepali na dřevo, že už by nemusely nastat žádné potíže, přišel další šok – to když nám Lucka přišla oznámit, že se její spolubydlící složila a teprve před chvílí probrala z bezvědomí. Tak jsme přišli o dalšího člena, zmatenou a notně vykolejenou Kačku.

Naštěstí už to ze zdravotních důvodů byla ztráta poslední. Ve středu se rozeběhly tréninky opět ve vysokém tempu. Za přístup dostali pozvánku do áčka nejprve Vašek Obhlídal a odpoledne Marek, který ze sebe vydal úplně všechno (včetně obsahu žaludku po obzvlášť výživné fázi na schodech) – a ani jeden rozhodně nezklamali. O něco lehčí kondiční program byl pak neklamnou předzvěstí večerního kruháče. Revoluční pojetí s menším počtem deseti cviků, a zapojením starších, kteří kromě svého vlastního cvičení opravovali a kontrolovali mladší, pomohl kvalitě prováděných cviků, a přitom rozhodně nelze říci, že by si starší nezamakali. Zvlášť skupinka, která šla i poslední, páté kolo, měla na konci co dělat.

Ve čtvrtek už tréninky nabraly taktičtější ráz a mnohdy složité singlové kombinace ždímaly poslední zbytky fyzických i psychických sil. Pomohlo rozbití tréninku hrami, a to i u nejstarších, kteří se u štafetového zápasu odreagovali – a ještě mohli slyšet, jak Koloušek a spol. krásně zpívají 😉

O mnoho méně veselou záležitostí byl další odjezd a jeden skoro-odjezd, kdy se nám podařilo odhalit až na poslední chvíli věc, která by na soustředění (a nejen tam) rozhodně neměla mít místo. Pevně věřím, že už se nebude nikdy opakovat.

Najít večer dobrou náladu pro rozverné předávání diplomů nebylo snadné, avšak podařilo se. Kralupské soustředění 2014 udělilo nakonec tyto diplomy:

Martinu Vopavovi za skok do budoucnosti
Ivance Treperové za zjišťování rodinného stavu
Julii Sochorové za čtenářskou vášeň
Vendulce Pauknerové za „dobrý den, zuby ven“
Emě Jirešové za zpověď trenérů
Matouši Hlobilobi za malého inženýra
Vojtovi Hercingerovi za spánkový deficit
Janičce Flusserové za vražednou přesnost
Vojtovi Bicanovi za přilnavý badminton
Pepovi Rákosníkovi za urychlování hry

Kláře Viktorinové za válku s pavoukem
Aleně Tylšové za „pohodu-jazz“
Verče Sirůčkové za ne(po)slušné prsty
Petru Růžičkovi za atletickou třídu
Matyáši Richterovi za těžkou hlavu (rakety)
Sandře Bergové za nejlepší mušku
Natálce Pávové za ostrostřelbu na terč
Káje Nachtmanové za smysl(upl)né focení
Honzovi Ledererovi za mezery ve stolování
Kačce Krejčové za zodpovědnou přípravu

Danu Zelinkovi za probuzení spícího vlka
Verče Tvrdíkové za světelnou show
Adamu Šulcovi za židli, nebo život
Honzovi Šnaiberkovi za badmintonovou horečku
Julii Skřivanové za starostlivou péči
Vojtovi Skřivanovi za větrákový experiment
Markovi Schumpeterovi za velkého šéfa
Kubovi Riegrovi za Fantomase na drátě
Vaškovi Obhlídalovi za molekulového spiklence
Lucce Mockové za první pomoc
Anežce Limanovské za užitečnou (slack)lajnu
Danovi Kubišovi za rozevlátý stožár
Vojtovi Bízkovi za namydlený blesk

Míše Zelinkové za pravou krev orangutana
Honzovi Vorlíkovi za masáž zad(ku)
Vaškovi Podivínovi za asistenci při balení
Šimonu Pitrovi za akci kulový blesk
Vaškovi Palánovi za badmintonový „blitzkrieg“
Kačce Houškové za 50 odstínů badmintonu
Kláře Homolkové za zlodějku míčků
Bertě Ausbergerové za správný výběr sportu

Robertu Chalupeckému za tágo mezi koulema
Aničce Vojtkové za zálusk na trenéra
Tomovi Vojtkovi za křížový výslech
Vendy Gronové za vykročení (ne)pravou nohou
Honzovi Řasovi za l[ae]jnové tvoření
Romče Čechové za všestranný trénink
Tomáši Krajčovi za ďábelskou myšlenku

Ve čtvrtek večer a v pátek ráno došlo na očekávanou aerobikovou rozcvičku s Romčou. Zatímco skupina C a D šla dost jednoduchou sestavu, a i tak se značnými problémy (dobře si vedla jen Natálka a pár dalších dívek), áčko a béčko měly v plánu řadu otoček a přece jen složitější choreografii (a také větší publikum za sklem).

Odpoledne po posledním tréninku už pak následovaly jen volné zápasy a turnaj pro skupiny B, C a D. V béčku zvítězil Vašek před Adamem, v semifinále skončili Vojta a Marek. Vítězem turnaje skupiny C se stala Klára, která ve finále porazila Julču Skřivanovou, v semifinále skončili Honza a Alena. A konečně ve skupině D se z výhry radoval Pepa, druhé místo obsadila Jana, třetí byli Matouš a Julča Sochorová. Ve skupině „útěchy“ si pak nejlépe vedl Martin před Ivankou.

Letošní soustředění bylo náročné v mnoha různých ohledech. Zvládli jsme ho ale se ctí a poučením pro příště. Ne že bychom nebyli dobří, ale…

…budeme lepší 😉