Za sezónu v jedné věkové kategorii v téže oblasti si mezi sebou hráči vybudují určité vztahy a lze s velkou pravděpodobností odhadovat výsledky jejich vzájemných utkání. K podobné jistotě (kterou zase zamíchá letní příprava a posuny z důvodu věku) dospěly třináctky v Praze. Když jsem tak viděl los většiny disciplín krajského přeboru, bylo mi jasné, že mimořádný úspěch se konat nebude. Dosáhli jsme ale na dobré výsledky a i ti, kdo neskončili v popředí a neodvezli si medaile, podali dobré výkony. Desítka proseckých hráčů tak byla pro mě mírnou jistotou v mezích zákona, když přišlo na body, sety a vítězství.

Přeboru Prahy U13 se zúčastnili Honza Vorlík, Tomáš Svoboda, Robert Chalupecký, Jitka Benešová, Marie Hlaváčková, Verča Hanzíková, Markéta Blažková, Míša Zelinková, Berta Ausbergerová a Šárka Vlášková. Na závěrečné vyhlášení „museli“ čekat Honza s Míšou, kteří skončili třetí v mixu, stejně se Honza umístil i v singlu. Dál byli – tradičně – Honza s Michalem Hubáčkem druzí v deblu, Míša s Jitkou a Verča s Marií pak svorně třetí.






Do mixů jsme vyslali menší počet dvojic, protože se nám nedostávalo chlapců. Ti byli buď na horách nebo nemocní, a tak Berta hrála s domácím Chudárkem (bojovali, ale nakonec na Šetinu a Tomáškovou nestačili) a Marie zase s Honzíkem Kupsou z Astry (uhrála kolo a ještě set k tomu). Dařilo se tradičním párům: Tomáš s Jitkou dokráčeli velmi jistě až do čtvrtfinále, kde podlehli Havlenovi a Boudové. Robert s Verčou, charismatický mix statného chasníka a patologické anorektičky, se přes dvě kola dostali také do osmičky, nestačili ale na oddílové soupeře. Honza s Míšou si vedli suverénně, i když jejich výkony byly značně ospalé. To se potvrdilo v semifinále, kde s nimi neměli větších problémů Havlena a Boudová. Honza se nepohnul, Míša byla dřevěná na síti a oba vyházeli tolik míčů zadarmo, že na úspěch nemohlo být pomyšlení.

Singly velký úspěch nepřinesly, ale bylo to dáno i vinou losu. Honza se prodral do semifinále a svedl další ze soubojů s Havlenou, tentokrát druhý set ztratil v nastavení, což byla velká škoda. Tomáš přehrál snaživého Fialu a posléze podlehl Honzovi. Robert dostal hned do prvního kola překvapení turnaje, Pecáka, a prohrál dost jednoznačně (jeho soupeř nakonec bral bronz, když porazil nasazeného Michala Hubáčka).

Holky nepřekonaly – bohužel – druhé kolo, a tak se nezapojily do kuriózního minipavouka o páté místo, které bylo stále ještě postupové na MČR. Míša mohla litovat, že Karolínu Boudovou nedostala o kolo dál, měla by velkou šanci. Takhle sice sehrála pěkný zápas a zatopila velké favoritce, musela se ale spokojit s celkovou 9.-16. pozicí. Do druhého kola se dál dostala Verča, která odehrála dva vyrovnané sety s Kočovou a kdyby nebyla tak nervózní, mohla i vyhrát. I Markéta postoupila dál, Tomášková ale na ni byla příliš silná. Marie nejprve přehrála domácí soupeřku, následně otestovala, jestli je žebříčková jednička Zychová opravdu tak dobrá, jak vypadá. Byla. A konečně Jitka zvládla první snadné kolo, za což byla odměněna zápasem s nasazenou dvojkou, Magdou Lajdovou. Berta se Šárkou sice první kolo prohrály (Berta proti Boudové a po solidním výkonu, Šárka proti Havlenové vinou nevynucených chyb), ale v zápasech o pořadí si bilanci napravily. Všechna děvčata tak měla svorně stejnou dvouhrovou bilanci 1:1.

Debly, zdá se, umíme hrát lépe a porážíme i v singlu nezdolatelné soupeře. Pravda, neplatilo to pro kluky. Tomáš a Robert byli oproti Pecákovi s Brothánkem méně pohybliví a nedokázali cílevědomě zakončovat výměny, a tak skončili už v osmičce. Honza s Michalem bez problémů prošli do finále, tam odevzdali první set Havlenovi s Brabcem a druhý ztratili po vyrovnaném průběhu. Ovšem bez podání to nikdy nebude ono, a to by si kluci měli uvědomit. Řešení je prosté: cvičit, cvičit, cvičit.

V divčím pavouku bohužel ihned proti sobě šli Berta s Kačkou Tomáškovou z Astry a Šárka s Markétou. Vyhrály zaslouženě silnější Berta s Kačkou, čímž se dostaly do čtvrtfinále – a opět proti Proseku. Z vedlejší větve pavouku postupovaly po třech setech a hororovém průběhu plném krásných výměn, úplných haluzí, nepuštěných autů a podání vyhozených tři metry vedle Verča s Marií. I samo čtvrtfinále ukázalo různé tváře: některé pěkné deblové výměny, některé zkraty a zbytečné chyby. Vyhrály nakonec starší a v závěru trpělivější Verča s Marií. Z druhé strany bezpečně do semifinále postoupily Míša s Jitkou, oba naše páry ale narazily na nezdolatelnou překážku: páry Zychová-Brunátová a Lajdová-Boudová byly skutečně herně o parník před ostatními.

Dohromady jsme posbírali pět medailí, což je z krajského přeboru utěšené skóre. Třináctky mi letos dělaly radost hojnou účastí, zapojením mladších hráčů, i solidními výsledky. Doufejme, že úspěšně zakončí vedle té individuální i sezónu týmovou; a že budeme moci družstva zhodnotit jako sezónu s množstvím úspěchu větším než malým.