Bylo to fakt divoký. Ještě včera kolem první hodiny odpolední jsem si svištěl po zasněžených sjezdovkách italského Livigna, kolem půlnoci jsem usedal k počítači a studoval cestu do kladenské tělocvičny – a dneska v šest ráno vstával, aby Karolínka stihla družstva U15 a já sám mohl vyjet na první turnaj se svou přípravkou.

Na druhý Kladno Junior Cup jsem hlásil Danu Skrčenému předběžným mailem 4-5 hráčů. Jak se ráno ukázalo, e-mail mu nedošel. Přesto měl se mnou svatou trpělivost a nadvakrát mě donavigoval až k tělocvičně. Tam jsem přivedl nakonec bohužel jen trojici hráčů – Matěje a Honzu vázaly povinnosti družstevní a Dan je bohužel nezvěstný v novém roce. Se mnou tedy do tělocvičny Slavoje naběhla Anička Vojtková, Láďa Prošek a Jeník Dyntar.

Vzhledem ke značné chlapecké převaze jsme jako první problém museli vyřešit následující: kdo z kluků si zahraje mixa? Moje volba nakonec padla na Jeníka, a to jen proto, že se Láďa přiznal, že ho Jéňa na posledním tréninku porazil. Bohužel, nedalo se říci, že by mu to s Aničkou tak úplně klapalo. Jeník viditelně neměl svůj den: řada nevynucených chyb znamenala v konečném součtu poslední místo ve skupině. Až bitvu o konečné 9. (a předposlední) místo naše dvojice vyhrála. Nedostatky tu byly logicky po taktické stránce (mixa jsme fakt na přípravce ještě neprobírali), víc mě ale mrzela častá nesoustředěnost, zbytečně zahozená podání a až příliš vysoké procento promáchnutých míčů, které vyústily dokonce v posměch některých konkurentů.

Ani singl chlapců nám pověst tak docela nespravil. Jeník i Láďa byli nalosováni do téže skupiny. Láďa předvedl v prvních dvou utkáních dva velmi dobré výkony. Líbila se mi jeho inteligentní hra, bohužel se ale nedokázal vypořádat se stereotypní strategií soupeřů: dlouhé podání a sklepnutí/smeč/kraťas. Druhé dva zápasy skupiny už byly z jeho strany horší – místo přílišného taktizování při podání by to chtělo spíš naučit se pořádný dlouhý servis. Asi taky proto ho Jeník v závěrečné bitvě o 4. místo ve skupině porazil. Pro Jendu to byl naopak zápas nejpovedenější: líbilo se mi, že dokázat solidně podat, rozdělovat míče na pravou i levopu stranu kurtu a zahrát i několik povedených kraťasů.

Větší čest dělala SK Prosek Anička. Ve skupině měla těžkou konkurenci – celkovou vítězku Brunátovou (jíž dala bohužel jediný bod) a ambiciózní, leč maličko nesympatickou Slatinskou (s níž hrála takřka vyrovnaně, i když výsledek 12:21 tomu neodpovídá). S ostatními soupeřkami si ale poradila s velkým přehledem a zaujala zejména velmi dobrým dlouhým podáním, jen o maličko horšíám krátkým servisem a na její poměry překvapivě chytrou hrou, kdy soupeřky nutila běhat. Významná rezerva je tu nicméně, pokud jde o zakončovací údery: zakončit nalitý míč nad sítí je náročné, nemělo by to ale být nemožné.

Aniččino třetí místo ve skupině mě mrzelo hlavně kvůli ní samotné. Z krásného, ale nakonec smolného zápasu se Slatinskou byla hodně zklamaná a já jí nějakou tu cenu za všechnu tu snahu a herní kvalitu doopravdy přál. A štěstí se na ni nakonec doopravdy usmálo.

Těšili mě ale i kluci. V deblu, na který se těšili doslova jako na smilování, podali zejména v prvních dvou zápasech dobré výkony. Takřka mixové pojetí s Jeníkem na síti se vcelku osvědčilo (i když potvrdilo, že kraťasy zezadu budeme muset pilovat), a i když se soupeři z Nejdku a Mostu Jenda s Láďou prohráli, oběma slušně zavařili.

Anička byla na debla napsaná jako volná hráčka. Nakonec jí to vyneslo partnerství se Skrčenou. Místnímu miláčkovi Anička pokazila náladu úvodní hloupou prohrou se Slatinskou (ta měla slabší spoluhráčku a byla jednoznačně k poražení). Výkon dvojice Vojtková, Skrčená ale rostl od zápasu k zápasu a nakonec ve strhující bitvě o celkové vítězství nakonec zcela neočekávaně stačil i na silný pár s Kristýnkou Brunátovou v čele. Bylo to dramatické, počítaly se bodové rozdíly, ale všechno dobře dopadlo a pár Skrčená, Vojtková nakonec zvítězil!

Domů jsme tedy nakonec jeli přece jen v dobré náladě. I když si zejména Jeník stěžoval, že si turnaj tak docela neužil, myslím, že šlo pro celou trojici o zajímavou a hodnotnou zkušenost. Anička určitě ještě pluje na vlnách euforie (a divil bych se, kdyby zítra k snídani nepila kakao z vítězného hrníčku), ani kluci se ale nemají za co stydět. Nezklamali výkony, jen výsledkově: a i když po náročném včerejšku a brzkém vstávání prakticky umírám únavou, jsem rád, že jsme druhý Kladno Junior Cup obsadili.

Závěrem pak nebudu nevděčný: Dane, fakt díky za všechno. Ochotu informovat, flexibilitu při přihlašování i pomoc při našich okružních cestách Kladnem. Příště už snad budeme míň problémovej oddíl :).