Díky partnerství s firmou Lego mohli pořadatelé prvního letošního turnaje přípravek v Kladně přichystat dětem lákavé ceny. Do bojů o stavebnice se vydalo hned šest proseckých hráčů, a vedli si výjimečně dobře. Nekorunovaným králem turnaje se stal Šimon Pitro, který vyhrál všechny tři disciplíny, Honza Kocián zase zkompletoval sadu medailových umístění, stavebnice, hrnečky a sladké ceny si ale z turnaje odvážely i Berta Ausbergerová a Šárka Vlášková. Konečně úplní nováčci Tobiáš Fanta a Kája Lésková nebyli zdaleka jen do počtu: oba dva si ve dvouhře nakonec zahráli o třetí místo, a vyhráli i jeden zápas spolu v mixu.






Do Kladna jsme ráno po zasněžených cestách dojeli bez větších potíží a podařilo se nám nasměrovat do tělocvičny i ostatní bloudící. Krátce po deváté jsem tak mohl s hrnkem kávy v ruce sledovat, jak se rojíždí soutěž ve smíšené čtyřhře. Tu Dan naplánoval velmi odvážně, každý s každým na dva vítězné sety plného rozsahu. Protože bylo šest dvojic, dohrávaly se poslední zápasy až někdy kolem jedné hodiny. Celková výhra Šimona a Berty nebyla v konkurenci příliš velkým překvapením, obrácený mix (který hrála většina našich i některé cizí páry) slavil úspěch i proti Aničce Legátové a jejímu kladenskému parťákovi. Opravdu mě ale potěšili Honza se Šárkou, kteří dokázali také, i když ve třech setech, Aničku porazit (dlužno dodat, že málem i fyzicky odrovnat, naběhala toho totiž za tři sety doopravdy dost), a v součtu s dalšími výsledky byli druzí. Tobiáš s Kájou sehráli dvě vyrovnané třísetové bitvy, jednu proti sourozencům Budským vyhráli, druhou proti Šerclovi a Mošové prohráli, a tak byli nakonec pátí.

Když Honzík kolem poledního překonal migrénovou krizi, rozplynul se i poslední stín nad vydařeným turnajem. Šimon své soupeře ve skupině doslova zválcoval a ve finále uběhal a upinkal i podobně snaživého Šercla (jediného zástupce pražské Astry). O třetí místo si to rozdali Tobiáš a Honza, Tobiáš byl bojovnější, Honza měl čistší údery a byl „badmintonovější“ – po zásluze si tedy doplnil medailovou sbírku. Ten největší úspěch ho ale ještě čekal: společně se Šimon vyhráli i finále čtyřhry.

Holky byly rozděleny do dvou skupin, lepší hrály s lepšími a horší s horšími. Konečné pořadí bylo obětováno snaze, aby většina zápasů měla smysl, což se podařilo: Berta a Šárka si zahrály cenné zápasy s Verčou Košťákovou a Aničkou Legátovou. I když to Bertu nejspíš připravilo o medaili, mohla se radovat aspoň ze setu, který vzala Košťákové, Aničce vzdorovala příliš nesoustředěněně. Kája měla v druhé skupině situaci ulehčenou, prohrála sice s Budskou, ale další dvě soupeřky porazila (byť se značně otráveným výrazem ve tváři, korunovaným hláškou přímo na kurtu: „Mně už to nebaví.“), a tak nakonec hrála o třetí místo – proti Verče ale šanci neměla.

Dva zápasy dívčí čtyřhry, v nichž naše holky nestačily pouze na elitní dvojici Legátová-Košťáková, zakončily kolem půl třetí celý turnaj, rodina Skrčených rozdala při slavnostním vyhlášení ceny a děti se mohly rozjet zpátky domů. I když se jich tentokrát na Kladno sjelo poměrně málo, zahrály si rozhodně výtečně – od nejstarších po nejmladší (malý Lukáš Budský z Hamru dokonce ročník 2001), od nejzkušenějších po největší začátečníky. Doufejme, že to stejně nebo ještě lépe dopadne i v dubnu a v květnu, na kdy jsou plánována další kola.