Kde končí ambice (takřka na všechno) připraveného hráče, když mu náhodné losování přihraje do tříčlenného družstva slečnu cizokrajného jména a ta se stydlivým hlasem pochlubí, že hraje badminton již 14 dní? Někde hluboko pod stoly studentského klubu Ucho na lochotínských kolejích, kde pivo i kořalka tečou proudem, krásné ženy dávají dobrou noc na luxusních hotelových pokojích a pořadatelský tým pod záštitou Západočeské univerzity organizuje jeden z nejsvébytnějších turnajů v celoročním kalendáři, turnaj z mezinárodní série ISBT, ovšem zdaleka ne sériový; výjimečný náhodným skládáním týmů, jež pouze rámcově bere ohled na systémové skupiny kvality A, B, C a D, a atmosférou v kolektivu mladých, krásných a inteligentních lidí, již by snad i Samson Lenk popsal jako „pohoda“.






Kompletní výsledky: skupiny | playoff

Do Plzně autobusem dorazit a ostravského alkoholika u benzínky močit spatřit, rovná se minimálně dva dny sportovní smůly. Takové znamení mohu s jistotou přidat do výkladových knih tajuplných mysterií. Výsledkově jsem skutečně ani já ani ostatní členové prosecké výpravy přílišnou díru neudělali, snad jen Michal „Koloušek“ Beznoska rozevřel jednu malou štěrbinu svým pátým místem ve spolupráci s ráznou přerovskou slečnou a usměvavým Nizozemcem, Romča Čechová i Petr Mazúr skončili až ve druhé desítce a já, jak titulek článku s jedněmi z nejdelších souvětí, jež jste na těchto stránkách měli tu smůlu luštit, s dvojicí německých spoluhráčů dočista poslední.

Už v pátek se na zahajovací večírek s online losováním sjelo několik desítek mladých, krásných a inteligentních lidí, kteří svou intelektuální a vzhledovou převahu nad zbytkem světa v průběhu večera a noci úspěšně otupili dostatečnými dávkami fermentovaných nápojů na bázi lihu. Smazaly se tím hranice nejen mezi jinak nesmiřitelnými lokálními soupeři, ale došlo i k vzájemnému mezinárodnímu porozumění, například s upovídanou dvoučlennou výpravou Nizozemců asijského původu.

Ranní těžké probuzení dávalo tušit, že turnaj nebude procházka vybledle červenou zahradou. Mnozí odehráli i osm náročných zápasů v systému, kdy každé utkání obnášelo dvouhru mužů, žen, čtyřhru mužů a mix – a tak se mohly na konci v boji o vítězné vavříny počítat nejen jednotlivé sety, ale dokonce i body. Jedinou výhodou mého bezútěšného postavení bylo, že jsem body počítat nemusel: porážka byla nezvratná jako pohyb slunce po zimní obloze a bohužel zároveň mnohem viditelnější. Večer všechny vzpružila sprcha a nálada šla rapidně nahoru: málokdo se netěšil na tradiční večeři v podobě velké porce guláše, a málokdo už nechystal nějaký ten vypečený kostým na retro párty, jež nám měla zpestřit noc mezi sobotou a nedělí.

Už po pár minutách či desítkách minut po dohrání zápasů se tak začaly v Uchu nad plastovými talířky s hnědavou hmotou a štědrou dávkou cibule scházet prapodivné zjevy: vekslák s širokou patkou a rozepnutou košilí, chlapec s tričkem tak sametovým, že by na ně mohl po barech sbírat i heterosexuály, notorik s pivním břichem a kšandami, slečna s obrovskými růžovými brýlemi, v kouzelných červených šatech a velké čelence, slušivém modrém kostýmku včetně šátku ve vlasech, a samozřejmě velký pan hostitel s kudrnatou parukou a vousy zastřiženými podle módy 80. let. Dorazily také Verča a Vendy, utahané po turnaji GPD v jiném místě Plzně, ale s elánem pařit až do nočních či dokonce ranních hodin, a tak se brzy u prvního stolu kousíček od baru utvořil prosecký debatní kroužek, jenž s nadšením vítal nejrůznější hosty. Zábava nevázla a když už to vypadalo, že se daný večer nic pamětihodného nestane, rozhodla se Romča oslavit svůj svátek, aby mohl barman oprášit jinak zahálející akvárko. Stala se tak první ženou, která slavicí rituál okusila, a rozšířila tak slávu proseckého oddílu opět o nové kapitoly zdatnosti. Naše ženy něco vydrží!

Nedělní ráno bylo ještě o něco těžší než sobotní, obzvlášť proto, že následovala už zhruba tři hodiny po sobotním večeru. Mnohé však ještě hřál zbytkový alkohol a na výkonech na kurtě to bylo poznat jen v několika málo případech (co to naznačuje o výkonnosti českých univerzitních es, ponechám na laskavé čtenářově fantazii). A když se desítky studentů v brzkých odpoledních hodinách rozjeli do svých domovských měst, odváželi si jistě některé medaile a poháry, některá vítězství a porážky, dojmy a historky, ale zejména: spánkový deficit galaktických rozměrů. Avšak: tělo sportovce vydrží vše, a tak se těšíme příští rok na viděnou!