Husitské město Tábor přivítalo tuto sobotu nepočetnou výpravu badmintonistů z Proseka: na GPC dospělých jsme se vydali ve složení Zuzka Kvíčalová, Petr Čermák a Tomáš Krajča. Zuzka jako správné kališnické práče odstřelovala jednoho soupeře za druhým a stala se jednoznačně nejúspěšnějším členem výpravy. Kluci si naopak vedli občas s až křižáckou těžkopádností a zdaleka nevytěžili z cesty tolik bodů, kolik si ráno představovali. Od historických metafor k číslům: vezeme si dvě první místa (Zuzka v singlu a s Nikolou Fridrichovou v deblu), jedno druhé (kluci v deblu), dvě zklamaná 5. (kluci v singlu) a jedno znechucené 9. (Tomáš a Zuzka v mixu).






Ke stažení: kompletní výsledky

Ráno pro nás začalo neradostně. Dostali jsme jeden z nejhorších možných losů do předkola mixu. Proti páru Hohenberger-Firerová jsme předvedli nerozehranost v prvním setu, pěkný a suverénní výkon v druhém a spoustu nevynucených chyb v prohraném třetím. Další mixy o pořadí už byly víceméně formalitou: kvalitu jsme měli i na vítězství, ale nepodařilo se ji prodat.

V singlu měla Zuzka jen dvě opravdu vážné soupeřky. Nejprve to byla Nikola Fridrichová. Zuzka jí sice nepřipravila o úsměv ve tváři zdaleka nejširší v celé tělocvičně, připravila ji ale o dva sety a tím i o vítězství. Byla to i bitva nervů a pro Zuzku bitva s vlastní hlavou, kterou tentokrát naštěstí vyhrála. Druhý náročný zápas ji čekal ve finále proti domácí zkušené hráčce, která naší jedničce pořádně zatopila, ale přehrát ji nedokázala.

Čermi s přehledem vyhrál první kolo, pak ale ztroskotal na překvapení turnaje, Danu Nigrinovi, který posléze zdolal ještě Petra Hohenbergera a prohru zaznamenal až ve finále s Pavlem Popilkou. Tedy shodou okolností s mým soupeřem v osmičce. S Pavlem jsem sehrál vyrovnaný a náročný zápas, který rozhodovala koncovka třetího setu. V něm jsem měl navrch, ale soupeři za stavu 21:20 a 23:22 pomohly nechytatelná prasátka, a pak už jsem závěr pokazil – výsledek je těsná prohra 23:25. Na lize ti to, Pavle, vrátím! 🙂

Holky v deblu nenarazily na srovnatelnou konkurenci, ostatně šlo o doopravdy dvě nejkvalitnější hráčky v prostorné tělocvičně táborského gymnázia. Vítezství jim bylo nakonec darováno, když finálové soupeřky dokonce ani nenastoupily. My jsme to měli v deblu těžší, nejdřív jsme přehráli domácí, pak porazili Petra Hohenbergera a Milana Marka v semifinále, a ve finále se statečně drželi proti českokrumlovské ligové dvojici Domin-Sluka. První set nám utekl v nastavení 20:22, druhý jsme získali pro sebe a ve třetím jsme ještě v jedenácti vedli, pak jsme si ale neudrželi převahu na síti a prohráli snad 16:21. S druhým místem ale byla relativní spokojenost.

V Táboře se nám hrálo dobře, hala trochu klouzala, ale to byla prakticky jediná výtka na její adresu. Cesta tam i zpět se obešla bez komplikací, a i když turnaj zabral doopravdy úplně celý den, ztracené hodiny to nebyly.