Ačkoli ještě ve čtvrtek jsem s našimi trenéry řešila problém kam naskládat všechny účastníky sobotního turnaje, v pátek se mi přihlásili pouze čtyři a místa v autech byl tedy přebytek. Zatímco já dorazila na místo činu už před půl devátou s Tomášem Kačintzem a jeho tatínkem (tímto ještě jednou děkuji za odvoz) a Karolínčina výprava v čele s Pavlem Kubišem zřejmě také moc nebloudila, Honzíka a rodinku Kosových zapeklitost sázavských uliček maličko potrápila. Cestu však nakonec našli všichni a turnaj mohl začít.

Ze začátku jsme sice nadávali, že pražský klub pořádá turnaj mimo Prahu, nakonec jsem ale musela uznat, že prostředí tamější haly je opravdu přívětivé. Jako první se hrály tradičně mixy: Já s Tomášem jsme byli nuceni porazit moji nejlepší kamarádku Adélu, které byl přidělen hráč Maceška z Astry, ve druhém kole už nás čekal pár silnější, jeden z favoritů na vítězství, tudíž jsme mohli jedině překvapit. A překvapili jsme! Po prvním prohraném setu jsme se vyhecovali a vyhráli druhý. Soupeř se ale nenechal zastrašit na dlouho a ve třetím nás porazil 21:19. V mixu to pro nás tedy znamenalo konečnou, přesto myslím, že s ostudou jsme kurt rozhodně neopouštěli.

kompletní výsledky: GPC U17, Sázava, 13. 9. ’08

Po mixech přišly na řadu singly, kde mě čekala (opět!) Míša Myšáková, kterou jsem ale bez nejmenších problémů porazila (i když ona si tam ty problémy možná namlouvá). Druhého kola jsem se obávala, Veronika Kouřimská pro mě přece jen byla pojem. Když jsem už na začátku s přehledem vedla 11:2, trochu jsem se divila a stále čekala prudký zvrat, marně… V zápase jsem byla výrazně lepší, soupeřku vodila po kurtu, vybírala její smeče, ona s mými naopak měla problém. Po prvním setu (21:9) se Kouřimská sesypala, rozplakala a nechala se utěšovat. Do druhého nastoupila celá rudá a s rozmazanou řasenkou. Ještě ze začátku to vypadalo, že by mi problémy přece jen dělat mohla, jen jsem si ale udělala několikabodový náskok, začala polevovat. Druhý set jsem vyhrála 21:12 a mohla si užívat nadšení smíchaného s trochou stále přetrvávajícího překvapení.

V kole třetím jsem narazila na Kačku Komárkovou, kterou jsem dříve stavěla na úroveň mé předchozí soupeřky, možná dokonce ještě o něco málo níž, porážela mě však také. Musím uznat, že když jsem nastupovala na kurt, možná jsem si něco slibovala (ona taková jednoznačná výhra nad Kouřimskou v člověku přece jen nějaké to sebevědomí zanechá). Komárková mi však udělila tvrdou lekci: Nejsem jediná, kdo se přes léto zlepšil. První set jsem se ještě celkem držela, když jsem prohrála se 16 body. Ve druhém už jsem ale vůbec nevěděla, co na soupeřku hrát, a zaznamenala jsem stejnou skutečnost jako u Kouřimské, tentokrát však opačně: Kačka měla velmi dobré smeče, pro mě ve většině případů téměř nechytatelné, krásně si však dokázala poradit s mými. Druhý set pro mě skončil s naprosto nepřipustitelným skóre: 21:4… Přes tento prohraný zápas jsem se však dočkala krásného umístění – třetího místa.

Tomáš Krajča mě nedávno v jedné své reportáži nazval „naší mladou hvězdičkou,“ já však říkám: „Na prvních letošních sedmnáctkách byly prosecké hvězdičky dvě!“ Kája sice dostala těžký los, když „vyfásla“ Kačku Maixnerovou, hned v prvním setu však Kačce ukázala, že soupeř se opravdu podceňovat nemá, když set málem vyhrála. Přestože jsem fandila, jak se dalo, chvílemi snad dokonce intenzivněji než celý astrácký fanklub, vyhrála Maixnerová, a to 25:23. Ve druhém setu už si Káju podržela a za hlasité podpory svých fanoušků vyhrála s o poznání větším náskokem. Karolínka tedy nastoupila na zápas o pořadí, ve kterém prohrála s mou první soupeřkou, Myšákovou. Tento zápas jsem bohužel neviděla, protože jsem pískala po prohraném zápase s Komárkovou, myslím ale, že když měla Kája na Maixnerovou, mohla by (po trochu delší pauze na odpočinek) porazit i Míšu.

Kluci to nevychytali o nic líp než Karolínka: Honza Řasa prohrál s Honzou Gregorem a Honza Kosa s Honzou Klusoňem. Uf, tady je to samý Honza! 🙂

Do debla nám vylosovali velmi silný pár – Kačku Maixnerovou a Zuzku Klusoňovou, se kterými jsme si podle našeho očekávání neporadily. Holky hrají pěknou, rychlou deblovou hru, které jsem nemohly stačit. Já navíc začala být někdy v půlce zoufalá, protože mě ani nenapadala taktika, kterou bychom se s Kájou měly řídit. Máme totiž jeden velký, věčný problém: Když Káju zaženou dozadu, nedá ani slušný lob, ani silnou smeč. Hrajeme proto „mixa“, kámen úrazu je ale v tom, že já zase nedokážu zastoupit kluka a oběhat celý zadek. A v kombinaci se silnými soupeřkami je potom náš problém o to větší. Prohrály jsme tedy na dva sety a s celkem jasným skóre.

V deblu měli naši Honzové asi stejnou smůlu, jako v singlech – plynule prohráli s Honzou Gregorem a Jakubem Zahrádkou.

Turnaj pro nás tedy skončil, kluci odjeli a my čekaly také už jen na odvoz v podobě Tomášova tatínka, se kterým se tentokrát svezla i Kája.