Kategorie U13 byla předurčena k tomu, aby se stala výstavní skříní práce s mládeží v našem oddíle, která přežila klinickou smrt a nyní se opět nadechuje, aby – doufejme – dosáhla někdejší slávy. Do Vinoře jsem tedy v sobotu 26. 9. odjížděl s příjemnou trémou: jak vysokou dosáhnou hráči, o kterých už můžu se stoprocentní přesvědčivostí říci, že jsou „moji“? Nebudu to popírat, kvalifikační turnaj GPC Prahy mi přinesl slušnou řádku okamžiků takřka infarktových. Až na los ve dvouhře dívek ale všechny dopadly dobře a my se mohli radovat z nejúspěšnějšího turnaje pro prosecké barvy za hodně dlouhou dobu: z pěti disciplín jsme si odnesli čtyři vítězství, jedno druhé a jedno třetí místo, tři postupy na GPA a spoustu radosti z předvedených výkonů.

Na úspěchu se podílela pětice zkušenějších hráčů: Míša Zelinková, Berta Ausbergerová, Kuba Klubal, Robert Chalupecký a Adam Fanta, a sedmička nadějí: Tobiáš Fanta, Jonáš Petřek, Ondra Dlouhý, Vašek Podivín, Natálka Vacková, Terka Görtlerová a Anežka Boučková. Trenérský tým ve složení Tomáš Krajča a Tomáš Parkán doplnil ještě David Klubal a řada rodičů, kteří se významnou měrou podíleli na vytvoření vítězné atmosféry.

Ke stažení: kompletní výsledky





Jako obvykle se začínalo mixy. Ne všichni naši kluci hráli, protože děvčat bylo tentokrát méně. Hned v prvním kole soutěž opustili Adam s Anežkou (byť to proti Michalu Hubáčkovi a Terce Typltové nebyl vůbec špatný výkon), Robert s Terkou (snažili se hezky, ale co byly platné taktické rady, když se v rozhodujícím setu netrefili vůbec do míčku?), Vašek s Natálkou (bez podání a příjmu se hrát doopravdy nedá) i Jonáš se spoluhráčkou z Meteoru. O kolo déle v soutěži vydrželi Berta a Matěj Hubáček, nezvládli ale bratrovražedný souboj proti Michalu Hubáčkovi, když je ve třetím setu potopily hlavně nevynucené chyby. Přesto paní Hubáčková vydržela neúnavně zdůvodňovat nesmyslnost Michalovy účasti v mixu 😉 Smíšenou prosecko-meteorskou dvojici pomstili naštěstí v semifinále Kuba s Míšou. Byl to nervózní zápas, v němž naši hráči nedokázali důsledně uplatnit taktiku. Zdá se, že jsou zatím ve fázi radosti z nově naučených úderů, ukrotit se v hlavě je ale něco, co ještě tak docela nezvládají. Buďme tedy rádi, že zvládli uhonit Michala a přestřílet Terku a ve třech vyrovnaných setech si vybojovat finálovou účast. Tam čekali soupeři z Astry, kteří ale nemohli stačit tempu našich. Červený pár, který tričky dělal dobrou reklamu badmintonové škole Tomasze Mendreka, zvítězil ve dvou setech a získal si pozornost trenérky konkurence i velmi dobrým pohybem po kurtu a střídáním útočného a obranného postavení, jež budilo dojem, že zainteresovaní hráči už někdy smíšenou čtyřhru viděli alespoň z nadzvukového letadla (lépe rychlíku). Slavili jsme první vítězství a postup, ale stále zůstávali střízliví v očekávání věcí příštích.

Ve dvouhře chlapců podle očekávání začátečníci povypadávali v prvních kolech. Vašek prohrál s vyrovnaným soupeřem i proto, že se mu celý druhý set chtělo na záchod (první ztratil nešťastně v nastavení). Ondra nestačil na pohyblivějšího soupeře a promachů bylo přece jen až příliš. Jonáš doplatil na los (v zápase o pořadí si pak připsal své první turnajové vítězství, což je na to, že začal s badmintonem v červnu, velice dobré), podobně i Tobiáš, který nastoupil proti pozdějšímu finalistovi. Do druhého kola se dostal Robert, nestačil ale na Šetinu, a po výborném výkonu Adam Fanta, pak kladl dlouho odpor i Kubovi a prohrál rozhodně se ctí. Kuba ovšem procházel turnajem jako nůž hodně rozehřátým máslem. Druhého nasazeného Fialu rozcupoval jako koťátko roli s toaletním papírem. Nastal klíčový okamžik dne: semifinále proti Michalu Hubáčkovi; předčasné finále turnaje. Moc se mi líbila reakce přítomných prosečáků: stačilo říct Bertě (která měla tu smůlu, že se zrovna potloukala poblíž): oběhni to nahoře, oběhni to dole, všichni ať se přesunou ke kurtu číslo 1, Kuba hraje důležitý zápas. Rodiče, děti i spřátelení hráči se přesunuli a vytvořili Kubovi bezvadnou atmosféru. Tehdy a ne naposled vypadal Prosek jako jeden tým a byla radost v takových podmínkách Kubu koučovat, i když mě občas skoro neslyšel. V prvním setu si na Michala vytvořil bezpečný náskok a dotáhl ho i do vítězného konce. Ve druhém začala soupeři fungovat taktika zadrženého zápěstí a lobů do backhandového rohu, Kuba prohrál, protože bojoval i sám se sebou. Ve třetí sadě se ale projevila jeho kondiční převaha a vůle po vítězství, nakonec ji získal poměrem 21:17. Velkou radost pak dovršilo jeho bezproblémové finálové vítězství nad Šetinou z Astry, motivované i popíchnutím: Zelinková vyhrála, tak snad nezůstaneš pozadu, ne?

Skutečně, Zelinková vyhrála. Míša si vedla ve dvouhře ještě o něco suverénněji než Kuba. Nasazená jednička turnaje udělovala lekce jedné soupeřce za druhou a nezastavila se ani ve finále, kde první set vyhrála propastným rozdílem 21:5. Z tohoto pohledu byla velká škoda, že se Berta dostala do stejné větve – v semifinále s Míšou neměla šanci, proti její finálové soupeřce Elišce Novákové by to jistě bylo lepší. Přesto: za první a třetí místo jsme mohli být rádi, stejně jako za hezký výkon Terky Görtlerové v prvním kole (byť nevedl k vítězství) a první vyhraný set Anežky na turnaji – třísetovou bitvu s domácí hráčkou nakonec prohrála, ale radost měla i tak velikou. Natálce se vedlo hůře, je škoda, že svoje údery nedovede lépe načasovat, ale věřme, že to přijde. Chce to poctivě trénovat!

Ve čtyřhře chlapců byly karty vzhledem k účasti Honzy Havleny rozdány celkem jasně. Naši druzí nasazení, Kuba s Robertem, prošli až do finále, tam ale prohráli výrazným rozdílem, který byl dán také zbytečným respektem. Ten, kluci, příště odložte v šatně spolu s džínama a kabátama. Hezky hrála také bratrská dvojice Adam a Tobiáš Fantovi, kteří vyhráli třísetovou bitvu proti soupeřům z Astry, pak podlehli Kubovi s Robertem, a jedno kolo vyhrál také Ondra, který nastoupil s Františkem Pertoldem z Hamru. Jonáš a Vašek prohráli hned, za výkon proti pozdějším semifinalistům se ale stydět rozhodně nemusí.

Mezi děvčaty brzy soutěž opustily Natálka s Terkou (během jejich zápasu jsem byl bohužel zaměstnán semifinálovou bitvou Kuby, a tak jej ani nemůžu zhodnotit), stejně tak Anežka se spoluhráčkou z Hamru. Prosecký prapor držely jen Míša s Bertou, ale zato pořádně – bez větších potíží se prodraly do finále, a tam svedly nervydrásající bitvu s Tomáškovou a Novákovou z Astry. Ve třetím setu odvracely několik mečbolů, z toho jeden Berta zachránila úderem rámem, který zcela neočekávaně spadl pár centimetrů za síť – tatínek mezitím málem prokousnul díru do zdi a ani nám ostatním nebylo zrovna lehko. Holky to ale zvládly a získaly čtvrté turnajové vítězství pro SK Prosek Praha.

GPC třináctiletých ve Vinoři bylo perfektním zážitkem pro všechny zúčastněné, hráči počínaje, rodiči a trenéry nekonče. Ukázalo se, že v Českých Budějovicích by chtěl hrát každý, kvalitu na to ale mají jen prosečtí. Pozor ale: nebylo by nebezpečnějšího činu než usnutí na vavřínech: předvedená hra ve všech případech stěží bude stačit na výraznější úspěch na celostátní úrovni. Do turnaje GPA je tedy třeba jít s pokorou a radovat se – tak jako loni na GPC – z každého vyhraného utkání, setu i výměny.