Kompletní sbírku medailových umístění vybojovala devítičlenná výprava na prvním GPC U13 v letošní sezóně, které v sobotu 11. září pořádal Hamr Praha v Braníku. O body do žebříčku a postupy na GPA v Mostě se prali Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková, Anežka Boučková, Kačka Houšková, Lucka Seidlová, Bára Fukalová, Šimon Pitro, Jonáš Petřek a Vašek Podivín, jako trenér na turnaji působil Tomáš Krajča. Pozitivem turnaje je jistě získání kompletní medailové sbírky: Berta s Matějem Hubáčkem z Meteoru vyhrála mix, se Šárkou pak skončila druhá v deblu. Na třetí místo se pak probojovali Šimon s Jonášem ve čtyřhře. Z druhé strany: očekávali jsme výrazně lepší výkony řady hráčů, zklamali takřka všichni singlisté a co je horší, než špatné výsledky (ne každý má vždy den), to jsou kritické nedostatky v technice, které někteří naši hráči mají. Jako trenéři se nezříkáme zodpovědnosti a slibujeme, že po nich půjdeme ještě důsledněji.

Ke stažení: kompletní výsledky


Šimon a Šárka v mixu

Smíšenou čtyřhru si nakonec zahráli všichni naši – jiné oddíly měly totiž více kluků. Se soutěží se ihned rozloučil Vašek a Kačka – podlehli v prvním kole Bertě s Matějem. Tady si s námi los trochu zahrál. Také Bára, která hrála s domácím Michalem Benešem, vypadla hned proti favoritům, Fialovi a Trnkové. Jonáš s Anežkou nezahráli dobře – hlavně Jonáš věnoval hodně energie na neustálé nervózní zjišťování stavu, kontrolování rakety a další věci, které ho jen vyváděly z koncentrace. Takhle to nepůjde! Šimon se Šárkou uhráli kolo, ale na jejich hru mám vyšší nároky – mohli s trochou štěstí porazit i soupeře ve čtvrtfinále. Lucka si nemá s Jonášem co vyčítat v nesoustředěnosti, měla by si také dávat pozor na držení rakety. Se spoluhráčem Joudou z Astry ale nesehráli špatné utkání.

Berta s Matějem si kráčeli za očekávaným vítěstvím s tradičními obtížemi. Probudit Matěje je někdy velmi složité, stejně jako zklidnit Bertu, aby do úderů na síti nešla s hurónským nápřahem, zvedla raketu a nechodila do výpadů na levou nohu. Dnes mi ovšem přišlo, že jako probouzecí „terapie“ působí kontraproduktivně, když u kurtu stojí oba rodiče a ještě k tomu dva trenéři a po každém míči buď hru komentují, nebo se aspoň „tváří“ (známe ta emotivní gesta zmaru – a hráči je vnímají, i když to vypadá, že ne). Každopádně se Berta s Matějem lehce protrápili semifinálem a pak udolali sourozence Járovy v pěkném finále, které bylo napínavé a občas herně kvalitní, byť obvykle ta dvojice, která hrála takticky správně, svůj připravený útok trestuhodně spařila. Ale to přijde.


Vítězný mix: Matěj a Berta

Dvouhra chlapců pro nás byla krutým zklamáním. Vašek ukázal nemilou neschopnost doběhnout si za míč, a těžko se koučuje, když po třech nevydařených klírech usoudí, že je zápas prohraný, a na výzvu, aby backhandy obíhal, odsekne „to nejde.“ Ale ano, jde, respektive: bez toho to nejde! Vašek sám se nejvíc rozhodil v zápase o pořadí, kdy měl na soupeře několik setbolů, ale prováhal je – a i přes vedení 20:19 předvedl na kurtu scénu, která na turnaj a zvlášť do chlapského singlu prostě nepatří. Dokud nepochopí, že tím brzdí jen sám sebe, lepší to nebude. Jonášovu hru by mohl rovnou uplatnit Aischylos do některé ze svých tragédií, protože takhle marný singl jsem neviděl už hodně dlouhou dobu. Proti menšího, ale běhavému a šikovnému protihráči z Astry se Jonáš rozhodl spolehnout na jediný úder, a nejlépe hraný bez pohybu, z výklonu či nejrůznějších krkolomných pozic. Jak pro Jonáše tak pro Vaška platí, že to, co předvádějí při vějířích, musejí přenést do hry, a to ne jen jednorázově, ale neustále. Šimon a jeho tatínek možná urazili badmintonová božstva, když nahlas přemýšleli o čtvrtfinále s Fialou – z předkola postoupil do šestnáctky Kristian Lecian a našemu hráči ukázal pěknou, čistou techniku klírů. Právě to byl zásadní rozdíl mezi jinak srovnatelnými hráči: Šimon byl bojovnější i běhavější, ale svým úderem hraným daleko vedle hlavy a absolutně špatným horním backhandem nemohl soupeře zahnat dozadu, a proto ve většině výměn tahal za kratší konec – a prohrál, ačkoli vzorně bojoval o každý míč.


Trenérská porada u Šimonovy dvouhry

V singlu dívek nás trochu vypekl los – Šárka, do které jsem při troše štěstí vkládal i postupové naděje, šla hned v prvním kole proti pozdější finalistce Typltové. Soupeřce z Meteoru hezky zatopila, rozehrávala logicky, takticky, ale o něco větší síla a rychlejší start na míč (že by ty opět velikostí hodně nadsazené boty?) rozhodly ve prospěch soupeřky. Těžko říci, zda Šárku ještě bolel nedávno zraněný kotník, ale mrzelo mě, že se u zápasu většinou mračila – mnohem radši koučuji usměvavé hráče, kteří si badminton užívají. Věřím, že to byla výjimka. Ostatní holky stále spíš sbírají zkušenosti. Příjemně překvapila Anežka, která vyhrála kolo a pak málem vzala set i Typltové – prohra 24:26 ji ale mrzet nemusí. Naopak, může mít radost z toho, jak funguje její dlouhé podání a údery od sítě – vzadu to chce ještě hodně pracovat na technice úderů, a pořád je co srovnávat v pohybu. Pár nadějných momentů jsem pak viděl u Kačky, která v současnosti prohrává hlavně proto, že se z tří klírů trefí do jednoho parádně, ale dva totálně spaří. Měla by pak být ještě o něco rychlejší v pohybu, hlavně směrem dozadu. Lucka bohužel ukázala hlavně svou nesoustředěnost a překvapivou nervozitu, Bára pak se soupeřkami hrála spíš zahradní plácanou a chyběl jí pořádný klír.


Šárka píská po prohraném singlu, Berta pomáhá

Se čtyřhrou chlapců se brzy rozloučil Vašek, který se nesrovnal ani se spoluhráčem Ižovským, ani s požadavky párové disciplíny – jako by i to málo, co slyšel na jednom dni deblové školy, za těch pár dní úplně zapomněl. Šimon a Jonáš předvedli hororový první set, pak se ale nečekaně vzpamatovali, a na nich naopak deblová škola vidět byla: oba dobře podávali, menší rezervu mají ještě v příjmu, ale líbila se mi snaha hrát dolů, drželi se v drivových výměnách a celkově měla jejich hra slušné parametry. Kluci po výhře v prvním kole s přehledem zvládli i čtvrtfinále, a tak si vybojovali třetí místo, v semifinále už podlehli dvojici Ryba-Sebera.


Šimon a Jonáš ve své čtyřhře

Mezi děvčaty se se soutěží ihned a relativně bezbolestně rozloučily Anežka s Luckou, tuhle dvojici už nejspíš opakovat nebudeme, nevynutí-li si to okolnosti. Kačka s Bárou se do soupeřek z Meteoru pustily odvážně, Kačka si slabší spoluhráčku dobře na kurtu srovnala a i když některé momenty hry nebyly úplně taktické, dohromady to byl dobrý výkon. Berta se Šárkou mířily docela suverénně za vítězstvím, ve finále ale nestačily na dvojici Járová – Trnková. První set tak nějak prospaly, a ve druhém propásly v koncovce nadějný náskok. Poslední míč byl pak trochu taktickou chybou: Šárka sice nebyla připravena, ale cukla sebou a příliš rychle zahrané podání soupeřky odehrála na druhou stranu. Škoda – napínavý zápas si zasloužil lepší závěr. Z druhého místa ale mohou mít holky i tak radost.


Berta se Šárkou v deblu

Celkově jsem odjížděl z prvního GPC U13 spíš zklamán: nemůžeme věčně spoléhat na jednu či dvě hráčky: mládež z přípravky by už měla také předvádět ne-li vítězný, pak aspoň bojovný a technický badminton. Ale když oproti soupeřům špatně držíme raketu, hrajeme špatně klíry, a ještě se na kurtech nesoustředíme, vztekáme, a nejsme schopni reagovat ani na elementární rady a pokyny trenérů (hraje vám podání metr do autu, pusťte ho – a prásk, vyšlápnu si za zadní lajnu a vesele pálím pseudoklír do stropu cca metr za síť), je jasné, že je něco špatně. Takže se, milí hráči, připravte: budeme přísnější. A budete-li vnímat, budete příště úspěšnější.