Třetí letošní GPC mládeže se konalo v krásných prostorách sportovního centra Hamr v Braníku a přineslo Proseku zatím největší úspěchy. Předně první letošní postup na celostátní turnaj GPA díky 2. místu Honzy Vorlíka v singlu. Dál ale i medailová umístění ve čtyřhrách chlapců a dívek a řadu pěkných výkonů celkem tří kluků a šesti holek (což je, abych ještě zůstal u vyjmenovávání rekordů, námi nejpočetněji obsazený turnaj v začínající sezóně 2008/9).





kompletní výsledky: GPC U13 Braník (.xls)

Mixy se nám vydařily nejméně. Složili jsme pouze tři páry, protože holky měly na turnaji výraznou převahu ve všech oddílech. Honza Vorlík s Míšou Zelinkovou mohli myslet na medaili, ale bohužel už ve druhém kole dostali nasazené jedničky Deana Brabce s Magdou Lajdovou. Uhráli na ně pěkných 15 a 16 bodů, na vítězství je jich ale potřeba 21… Vítězstvím v prvním kole překvapili Robert Chalupecký a Maruška Hlaváčková, druhé už ale bylo nad jejich síly. Hned v prvním zápase s Brotánkem a Kočovou vypadli srdnatě bojující Tomáš Svoboda a Jitka Benešová.

V singlu se Honzovi Vorlíkovi povedlo splnit povinnost, i když v semifinále proti Pospěchovi byl značně nervózní a v prvním setu mu dovolil nějaký čas i vést. Ve finále se bohužel trochu zalekl běhavého Havleny a místo aby ho utýral v zadní části kurtu a přehrál agresivitou (tak zněl taktický plán), pokoušel se o finty, údery nenacházel kurt a nestíhal ani pohybem. Tomášovi jen těsně unikl životní úspěch, ve čtvtfinále sehrál s Pospěchem naprosto vyrovnaný zápas, který se rozhodoval až v koncovce třetího setu. Bylo z toho ale „jen“ páté místo. Robert skončil nejhlouběji v poli poražených, když po nehratelném prvním kole podlehl i v zápase o pořadí Brotánkovi.

Holky svorně skončily buď v prvním nebo ve druhém kole (což bylo ovšem již čtvrtfinále). Herně mě nejpříjemněji překvapila Míša Doubková, která hrála s rozmyslem, rozhazovala míče do stran, nechala soupeřky běhat dopředu a dozadu a sama vypadala, jako by měla plicních sklípků vysoko nad povolený limit. Vyhrála díky tomu předkolo, pak poměrně s přehledem i první kolo s Aničkou Trnkovou a podlehla až ve čtvrtfinále soupeřce z Vinoře, která byla zhruba o tři hlavy vyšší. I tak by jí Míša zatopila víc, kdyby ji roztržité a hře se nevěnující rozhodčí nepřipravily v prvním setu o několik bodů. Soupeřka z Vinoře, Karolína Boudová, znamenala konec nadějí v singlu i pro naši další čtvrtfinalistku. Míša Zelinková se do pokročilé fáze turnaje probojovala díky výhře nad oddílovou spoluhráčkou Jitkou. Na Boudovou pak nestačila zejména proto, že soupeřka dokázala zahrát klír – a Míša pohříchu nikoliv. Vítězstvím turnaj začaly i Maruška a Berta Ausbergerová, která byla na prvním „opravdovém“ turnaji a rozhodně se neztratila. Verča Hanzíková si po porážce v předkole spravila chuť aspoň v zápase o pořadí, kde si připsala první turnajové vítězství v kariéře. Vypadalo to, že se jí pocit vítězky docela líbil, a tak možná své další vystupování na turnajích přehodnotí ;-).

Hodně radosti – a často nečekané – mi přinesly čtyřhry. Robert hrál s mladším z bratří Hubáčků a povedlo se mu s přehledem překonat nástrahy prvního kola. Ve druhém čekali pozdější vítězové Brabec a Havlena, ale protože druhé kolo bylo už semifinále, mohl se Bertík radovat z diplomu za dělené třetí místo. Honza Vorlík a Tomáš Svoboda nasadili oddílové dresy, dobře sladěni i naladěni a za mohutné podpory fanouškovského týmu, vybaveného i nedávno vyrobenými transparenty, vyhráli nejprve nad mládeží ze Zahradního Města (Brotánek, Lecian) a v semifinále i nad Hubáčkem a Pospěchem. Teprve ve finále narazili, i když Honzu s Deanem pěkně potrápili – druhý set dokonce dospěl do nastavení.

Děvčatům los příliš nepřál. Míša Z. s Verčou nestačily na Boudovou a Klattovou, Berta s Míšou D. zase na Kočovou a Tomáškovou. Když jsem oba zápasy viděl, trochu jsem si složení dvojic pro čtyřhru vyčítal, zřejmě je pro příští turnaje trochu přeházíme, promícháme – a uvidíme, co to udělá. Nečekaně se ovšem vedlo Jitce s Maruškou, které zvládly nervydrásající bitvu s další astráckou dvojicí a v semifinále proti Boudové a Klattové jim chyběly čtyři míčky k výhře ve třetím setu. I tak z toho bylo nádherné třetí místo.

Ještě cennější než všechny vyhrané zápasy a dobrá umístění byl ale pocit z fungujícího týmu: dnes všichni věděli, kdo kde hraje, a pozitivně fungovali: chodili se povzbuzovat, pomáhat s pískáním apod. Nebylo to dříve obvyklé „kluci s klukama, holky s holkama, a to ještě jak kdo jak s kým“, ale jeden tým. A s takovým týmem se mi jezdí po turnajích a tráví hodiny koučováním namísto vlastního hraní mnohem raději.