První den pololetních prázdnin věnoval hned tucet proseckých dětí sportu: na turnaj GPC kategorie U13 se vypravilo osm kluků (Honza Vorlík, Tomáš Svoboda, Kuba Klubal, Robert Chalupecký, Adam Fanta, Pavel Le Nguyen, Šimon Pitro a Honza Kocián) a čtyři holky (Míša Zelinková, Jitka Benešová, Verča Hanzíková, Berta Ausbergerová). Nevedlo se jim úplně špatně, bohužel se ale nepodařilo vyhrát žádný ze zápasů, který by turnaj posunul z kategorie průměrných do milejší a příjemnější škatulky „tady se nám dařilo“. Na medaile tak dosáhly jen tradičně naše mixové páry Honza+Míša a Tomáš+Jitka, Honza v singlu a v deblech Honza s Michalem Hubáčkem a Míša s Jitkou.






Ke stažení: kompletní výsledky

Ráno nás na Astře uvítal Martin Osička a dvojice bodyguardů ve slušivých oblecích. Jirka Hakl a Michal Bernášek posléze převzali řízení celého turnaje a vládli mu pevnou rukou. Fakt, že překonali i čím dál palčivější abstinenční příznaky (s touhou jít už konečně na pivo jistě nebyli v tělocvičně sami), jim rozhodně slouží ke cti. Obrovské množství kluků a jen o něco menší počet holek znamenal jednak rozsáhlý mixový, hlavně ale takřka neodehratelné singlové pavouky, a tak se nakonec turnaj protáhl až do večerních hodin. Což nesli špatně hlavně dospělí: děti věrny své živosti, v některých případech až hyperaktivitě, pobíhaly kolem kurtů, na všech možných i nemožných místech si pinkaly, házely a střílely po sobě míčky, skákaly do hřišť, věšely se na žebřiny a do sítí, prostě dělaly vše pro to, aby si ukrátily volnou chvíli a ty, co zrovna měli tu smůlu a hráli opravdový zápas, dokonale vyvedly ze soustředění.

Mixy se pro nás vyvíjely dlouho vcelku dobře. Tradičně se dařilo Tomášovi s Jitkou. Mix citlivé ruky na síti a pro smeč daleko nechodícího borce v zadní části kurtu slavil úspěch v podobě semifinálové účasti. Dvojice Havlena-Boudová se ukázala být nad síly Tomáše s Jitkou i posléze ve finále Honzy s Míšou. Ti sice favoritům vzali set, pak už jim ale nestačili. Vinil bych z toho spíše Míšu, která se bála příliš zasahovat do hry, byla málo aktivní a v neposlední řadě zkazila i velké množství příjmů. Ostatní vypadli víceméně hned, kolo uhráli jen Robert s Pertoldovou z Hamru a opět také Šimon s Bertou.

Zklamání mi bohužel přinesly dvouhry. Jitka nedokázala dát klír, a vlastně skoro nic zezadu, a tak nestačila na Holečkovou. Míša prohrála hned v prvním kole s Pertoldovou, přitom kdyby vyrovnaný zápas zvládla (= kdyby dokázala dát JEDINÉ podání), měla cestičku vymetenou rovnou až do finále. Berta bohužel nestačila Tomáškové. Tomáš sehrál nádherný, ale bohužel nešťastný zápas se Šetinou: prohra v nastavení třetí sady mrzela, ale tady skutečně lze málo co vytknout, Tomáš dal do zápasu opravdu všechno. Kuba schytal už ve druhém kole Havlenu a hrál s ním dost ustrašeně (ale soupeř byl lepší). Robert ve druhém kole nestačil na pohyblivějšího domácího Pecáka. Šimon i Pavel doplatili na los, aspoň si to později rozdali spolu v zápase o pořadí. Adam příjemně překvapil hladkým vítězstvím v prvním kole, docela pěkně zahrál i vzápětí proti Hubáčkovi. Honza Vorlík se probojoval do semifinále (a nebylo to úplně zadarmo), tam ale prohrál s Havlenou. A tak snad jediná mě příjemně překvapila Verča, když zvládla tři sety nervydrásající bitvy s Trnkovou (prase za stavu 19:19 v rozhodujícím setu jí dost pomohlo).

V deblech to dlouho vypadalo, že si napravíme pověst: Honza s Michalem Hubáčkem prošli (byť s pořádnými problémy) až do finále, Šimon s Pavlem vyhráli první kolo. Míša s Jitkou si poradily se soupeřkami z Hamru a Verča s Bertou měly také příjemný los. Bohužel, i když měly hratelné soupeřky, nedokázaly se ukrotit a hlavou zvládnout boj o postup do semifinále. Vzápětí je sice Míša s Jitkou pomstily, jenže ve finále předvedly dva strašlivé sety proložené pouze jediným slušným, prohrály 1:2 s děvčaty, jejichž samotná účast ve finále byla výsměchem úrovni pražského GPC (při vší úctě, pár složený ze slečny, která nepodala ani jednou regulérně, ale vždy od prsou, a ze slečny která podávala sice regulérně, ale technikou převracení hnoje vidlemi, jsme měli odkázat do patřičných mezí). A bohužel překvapení neuchystali ani kluci, kteří ve finále sebrali páru Brabec-Havlena sice set, ale druhý hloupě ztratili a ve třetím už nestačili.

Závěrem dodám ještě jednu méně příjemnou poznámku. Opravdu mě štvalo, že jsme byli jediným oddílem, který důsledně posílal hráče vždy s jedním novým míčem k zápasu. Ve výsledku se pak hrálo takřka vždy našimi balóny, většina soupeřů (zejména ti z Hamru a někteří z Vinoře) se ještě koukala jak čerstvě vyoraná myš, když jsme si dovolili naznačit, že by mohli zajistit výměnu za zničení míč. Vrcholem všeho pak byly tři situace, kdy jsem našemu hráči položil úplně nový náhradní míč ke kurtu a někdo ho sprostě UKRADL. Možná jsem hnidopich, ale péřové míče mají svou hodnotu a já skutečně nehodlám sponzorovat ostatní oddíly a výmluvy, že jsou to děti, jsou na prvních turnajích, tyhle věci neznají, neberu: od toho jsou s nimi přece vedoucí. Stihl jsem to jen v několika případech, ale slibuji, že příště už budu důsledný a zkontroluji si pokaždé, jestli oba soupeři přinesli ke kurtu svůj míč.