Sobotního rána vyrazila početná skupinka proseckých mládežníků a mládežnic pod vedením Tomáše Parkána na další z turnajů GPC kategorie U13 na branický Hamr poprat se o body do žebříčků i o případný postup na GPA do Brna. Po příjezdu na místo konání však čekalo všechny nemilé překvapení. Vlivem organizačně informačního šumu došlo k politováníhodnému nedopatření, ke kterému dochází tak maximálně… jednou (dvakrát?) za deset let. Při přípravě turnaje organizační skupina pozapomněla na to elementární – zarezervovat kurty, což vyšlo najevo právě až o sobotním ránu, kdy se hráči a hráčky marně dožadovali vstupu na kurty. Protože branická hala i tak praskala ve švech a naděje na to, že by se našly v rezervačním systému volné kurty, byla menší než šance na sestavení vyrovnaného státního rozpočtu, byl hamerskými organizátory turnaj na místě zrušen – přesunut na náhradní termín 9. února.

A tak zatímco ti nejnespokojenější z řad klubových funkcionářů i zástupců rodičů dávali hlasitě najevo svoji nespokojenost a v duchu populárního songu „pověste ho vejš, ať se houpá“ se chystali lynčovat nebohého zástupce organizátora, který v samotném organizačním pochybení neměl prsty a pouze z titulu své dnešní role sklízel plody práce svých kolegů, prosečtí si s nastalou situací bystře věděli rady. Protože naše další přítomnost v branické hale byla stejně zbytečná jak volební leták vhozený do domovní schránky, dvojice organizačních guru pan Šulc – paní Tvrdíková velela: „Jede se do Radonic, uspořádáme si vlastní nezávislý improvizovaný turnaj!“ Jeden rychlý telefonát prověřil, že Radonice mají volnou kapacitu a přivítají nás s otevřenou náručí a mohli jsme vyrazit. Je trochu s podivem, že organizátoři nezkusili pro záchranu turnaje i vlastní reputace zvolit právě takové řešení – obvolat pár hal, jestli není náhodou volná kapacita a celý turnaj přesunout operativně jinam – třeba právě do radonické haly, která v sobotu v podstatě zela prázdnotou. Inu, jak to výstižně komentoval náš šéftrenér: kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.

Více v reportáži Zdeňka Krejčího:

O desáté dopolední tak vtrhla zcela mimo plán do radonické haly dvaadvacetičlenná aktivní enkláva proseckých badmintonových nadějí i těch, u kterých slovo „naděje“ pozbylo svého významu před tu kratší, tu delší dobou. Třiadvacátou, nehrající, nicméně velmi důležitou a nepostradatelnou osobou se stala paní Kubišová, která se nezištně a ochotně ujala role výkonné pořadatelky improvizovaného turnaje kategorie U5 až Unekonečno. Po krátké poradě pod velením Tomáše Parkána byl zvolen turnajový systém pěti smíšených družstev tvořených vždy dvojicí dospělých a dvěma až třemi juniory. Rozlosování do jednotlivých týmů výběrem raket z hromady naslepo se chopily rukou nerozdílnou paní Kubišová a Klárka Tvrdíková, jejich neomylný výběr rozdělil přítomné do následujících družstev:

1. Seniorská část pánové Tvrdík a Krejčí, juniorskými zástupci týmu byli Zelí a Adam Šulc

2. K výhradně dámskému uskupení paní Zelinková, paní Pávová, Kačka Krejčová a Julča Skřivanová byl jako mužský element doplněn ke své velké a nefalšované radosti Vašek Obhlídal (holt dorazil poslední, až po skončení losu – a kdo pozdě chodí…)

3. Papírově velmi silný seniorský debl pánů Zelinky a Šulce doplnili Dan Kubiš, Natálka Pávová a Klárka Tvrdíková

4. Cti postavit se po bok Tomáše Parkána se dostalo paní Tvrdíkové, juniorskou část tvořily její dcera Verča a Adélka Pávová

5. Výhradně rodinné uskupení Skřivanovi a Viktorínovi – pan Skřivan s Vojtou a paní Viktorínová s Klárou.

V duelech týmů každého proti každému obstaraly zápasovou náplň čtyři mládežnické singly a jeden seniorský debl. O samotné sportovní výsledky však samozřejmě nešlo, hlavním cílem bylo prožít příjemný kus dne, utužit kolektiv, trochu si protáhnout tělo a pobavit se. Kluci proto k duelům proti holkám přistoupili ryze džetlmensky. Nade vše v tomto umění vynikl Dan Kubiš, který svým soupeřům i soupeřkám přenechal kompletně všechna vítězství. Sebe navzájem však kluci tolik nešetřili, namátkou vzpomínám pěkný zápas Zelího s Vaškem či zarputilost Vojty, na kterou doplatil výplet jeho rakety. V souboji nejmenších účastnic turnaje – Klárky Tvrdíkové s Adélkou Pávovou – bylo navýsost patrné, že nám roste nadějný a pro hru zapálený potěr. Klára V. tentokrát nehrála proti Verče, alébrž proti Kačce (tu tentokrát nezachránil rozhodcovský umpire) a byť nadšení obou holek ze vzájemného duelu bylo opět hmatatelné jak ticho ve třídě před nečekaným zkoušením, obešlo se to tentokrát bez slz.

Také dospělí nabídli zajímavou podívanou. Logicky kralovala dvojice Tomáš Parkán – Monika Tvrdíková, přesto uchylovat se po boku oddílového trenéra v duelu proti manželovi k výhrůžkám typu „mysli na to, jestli chceš večeřet“ mi přišlo poněkud unfair J. Plíce a nohy nechal na kurtu pan Skřivan, anžto ve dvojici s paní Viktorínovou jako jediní vsadili na předozadní postavení, tudíž neměl o pohyb v zadní části kurtu nouzi. Rozhodně si dovolím tvrdit, že se před večerním tenískem celkem slušně rozhýbal – rozhodně víc než by ho ráno cestou na branický Hamr napadlo. Zato trochu pešek sedl na rakety pánů Šulce a Zelinky, jenž své počínání na kurtu alespoň neúnavně a hlasitě glosoval. Škoda, že se mi nepodařilo vyzvědět, jak výkony svých otců viděli synci.

Na ryze sportovní první část akce navázala po poledni část druhá, společenská. Všichni bez výjimky, děti i dospělí, se přesunuli již v civilu do místního bistra a sic v menších zmatcích (nemohu nezmínit, kterak pan Zelinka chtěl sníst malé Klárce Tvrdíkové její polévku), avšak u společného stolu (či dvou stolů – dospělého a juniorského) poobědvali. Tomáš Parkán a někteří další přihodili něco veselých historek z chodu a historie klubu, Vašek s Danem Kubišem předvedli, kterak se v dětském koutku ve dvou vtěsnat do stanu pro jedno tříleté dítě, mírumilovný Zelí rozplakal malou Klárku, jeho otec vyhrožoval vlastní manželce, jak domů poběží za autem a pan Tvrdík si liboval, že na kurtu se ctí zachránil večeři. Proběhlo i vyhlášení turnajových výsledků, které však z částečné skromnosti, částečně z úcty k některým, kteří si tak úplně nepotykali s aktuální formou, nechám pod týmovou pokličkou. Co se v týmu uvaří, má se tam i sníst. A navíc – modří stejně vědí…

A tak nakonec z nouze ctnost předčila veškeré očekávání. Našim nadějím se sice nezapočítaly žádné body do žebříčků, přesto to nebyl vůbec ztracený den. Ukázalo se, že na Proseku máme okolo badmintonu znamenitou partu dětí i dospělých – a to se přeci taky počítá.