V neděli, 13.12.2008, se v plzeňské univerzitní hale sešlo několik badmintonových nadšenců v čele s Honzou Segečem, aby zde poměřili své síly a odehráli celkem dlouhý céčkový turnaj. Já jsem na něm samozřejmě nemohla chybět, bohužel ale chyběl můj tradiční mixér Tomáš Krajča, a tak jsem se musela „spokojit“ se svým přítelem Adamem.:-) Na turnaj jsme dorazili celí rozespalí, únava ale brzy opadla a my se mohli s vervou pustit do prvního, bohužel zároveň posledního mixa. Doubravecký Míra Hucl nás překvapil svým rychlým zápěstím a zkušeností, na kterou jsme nestačili. Potom pro mě následovala dlouhá pauza, kterou jsem si zpříjemňovala tulením se k Adamovi a tlacháním s Plzeňáky. V brzkých odpoledních hodinách jsem konečně zaslechla své jméno a nastoupila na kurt v singlu proti Lence Voráčkové. Porazila jsem ji ve dvou setech 21:10 a 21:8 a zápas zpětně považovala za rozehrávku, které jsem ráno nestačila věnovat tolik času, kolik bych si představovala (Lenka si většinu míčů sama vyházela do autů, tudíž jsem s ní neměla moc práce). Od Adama jsem se pak dozvěděla, že je Lenka jejich nejlepší hráčka v KP A, tak jsem měla z jednoznačné výhry samozřejmě radost. Ne však takovou, jakou jsem měla po singlu druhém. V něm jsem svedla ač pouze dvousetovou, přesto velmi napínavou bitvu s Nikolou Fridrichovou. Přestože jsem ještě ve druhém setu vedla asi 11:7 a Nikole musel na kurt přijít poradit sám Segy, podlehla jsem jí 21:19, a to v obou setech. Hned po zápase jsem si sice praštila raketou, byla jsem naštvaná, zklamaná, pak mi ale Adam řekl: „Prosím tě, co chceš, vždyť ta holka hraje druhou ligu!“ a to mě uklidnilo.:-)





V deblu jsem si zahrála se sympatickou Ájou Janouškovou z Doubravky, bohužel ale jen jedno kolo. Dostaly jsme velmi těžký los a po poměrně rychlé prohře s párem Fridrichová-Sahánková jsme končily turnaj. Rozhodně jsem ale neměla poraženeckou náladu, právě naopak, zjistila jsem (a bylo to milé zjištění), že v singlu už se můžu poměřovat i s druholigovými hráčkami a že moje máma je opravdu známá po celé republice. Je mi trochu trapně, když se všech těch lidí, kteří mě podle stylu hry ála Dana poznají, musím ptát na jména, co ale můžu dělat – vidím je porpvé v životě!:-)