Do Králova Dvora na další GPC dospělých jsme se vypravili v minimální sestavě – Honza Frauknecht a Tomáš Krajča. Turnaj nebyl tak silně obsazen jako některá jiná „céčka“ této sezóny – zřejmě zafungovaly jarní prázdniny a také sněhová kalamita. V dohromady zhruba třicetičlenném startovním poli se prosečtí neztratili, domů si vezou dvě medailová umístění: Tomášovo druhé místo v mixu a třetí v singlu.

Ráno jsme do Králova Dvora přijeli včas. Doufal jsem totiž i přes dosavadní nepřízeň osudu, že se mi podaří sehnat nějakou sličnou a zejména šikovnou mixérku. To se podařilo nad očekávání: hned asi tři minuty po vstupu do haly mi pořadatelé nabídli Martinu Karbanovou a ta ukázala, že splňuje obě významná kriteria 😉 Ač mladší, držela se výborně, hrála aktivně na síti a já jsem jí to aspoň v prvních zápasech nedokázal zkazit natolik, abychom přišli o vítězství. Porazili jsme nejprve dvojici Vodička-Balounová a v semifinále pak první nasazené Slabého a Fridrichovou. Ti nás jen trochu zaskočili, když ve druhém setu přeměnili svého mixa na debla (šlo jim to pak o dost lépe). Ve finále nás čekal pár Rombald-Herčíková. Můžeme litovat smůly v prvním setu – prohráli jsme ho 20:22 po sérii vyrovnaných výměn. Druhý jsme zvládli poměrem 21:16, ale ve třetím nás postihl herní výpadek a prohráli jsme ho snad 21:10. Škoda, ale jak výstižně řekl náš finálový soupeř: „Ráno sis stěžoval, že nemáš mixérku, a teď jsi ve finále,“ zkrátka i s druhým místem byla spokojenost.

V singlu měl Honza smůlu na los, když hrál hned v prvním kole proti Honzovi Štikovi. Zahrál si s ním některé pěkné výměny, ale soupeř potvrdil svou kvalitu. V zápase o pořadí Honza také prohrál, podlehl zkušenému kladenskému Jermanovi. Já hrál první kolo s Holubcem. Byl to nepohledný zápas, soupeřovy drivové průstřely z podání mi dělal problémy, další jsem si způsoboval nepřesnou hrou sám. Podobně jsem hrál i další kolo s tradičním soupeřem Vodičkou. První set jsem vyhrál, druhý těsně a hloupě prohrál a ve třetím jsme oba střídavě hráli pěkně a střídavě dávali druhému šanci sériemi nevynucených chyb. V závěru jsem byl šťastnější já poměrem 21:19. V semifinále mě čekal Venca Fridrich. Překvapil jsem sám sebe, když jsem mu vzal první set 21:19. Pak mi ale totálně došly síly, soupeř svlékl bundu a začal nekompromisně vodit po úhlopříčce – a já už jsem nestíhal.

V deblu jsme s Honzou vydrželi jen krátce – dostali jsme do prvního kola dvojici Štika-Fišer a i když náš výkon nebyl špatný (hlavně Honza hrál suprově na síti), přece jen na mě už byla patrná únava a soupeři si vítězství ve dvou setech tuším 21:13 a 21:15 ohlídali.