Patřilo by se psát v rozjásaném tónu. GPC dospělých na Astře zaznamenalo z prosecké strany rekordní účast i spoustu úspěchů. Včera se mi do toho nechtělo ani za mák, asi proto, že ty úspěchy sklízeli jiní (a hlavně jiné). Já doma našel hřebík i kladivo, do zdi jsem ale první druhým nakonec nezatloukl a rakety na něj nepověsil. A až se ještě vyležím z chřipky, bude snad zase všechno v nejlepším pořádku.

Kdo tedy všechno přišel? Mix hrály dvojice Čermák – Šustrová, Greineder – Pražáková, Jurka – Kykalová a Krajča – Kvíčalová. Mně se Zuzkou se podařilo otočit zápas prvního kola proti Pavlu Vojtovi s Terezou Tylovou. I když jsme fakticky hráli na jedno podání, povedlo se nám vyhrát 2:1 na sety. Ve čtvrtfinále nás čekali Milan s Didi, kterým jsme upřímně řečeno moc zabrat nedali. Semifinále přineslo dvě bratrovražedné bitvy: proseckou a astráckou. Tu naši vyhráli zkušení mixéři Honza s Danou, tu hostitelskou trošku překvapivě pár Kočí – Kimelová. Nepletu-li se (zápas jsem neviděl), finále nám přineslo celkové vítězství.

Do singlů zasáhlo ještě o poznání více hráčů. Z holek to byla Diana, Radka a Zuzka. První jmenované se pavoukem propracovaly nakonec poměrně bezproblémově až do finále, Zuzka skončila na raketě Hanfové v osmičce, když si předtím poradila na tři sety s Novotnou.

Singla kluků kromě mě hráli taky Michal Beznoska, Filík, Čermi, Milan a Petr Mazúr. Já byl překvapivě asi jako osmý nasazený do prvního kola, z předkola mi přišel jako soupeř Jindra Honner. Doufal jsem ve vyrovnanou bitvu, ale prohrál jsem úplně jasně, 9 a 13. Zápas mě dokonale znechutil, protože jsem v zásadě hrál jen tři typy úderů: kraťas do půlky sítě, výhoz do půlky hřiště – a aut půl metru za čáru. Stačilo dvakrát vrátit míč na mojí polovinu a bylo hotovo. O pořadí jsem si pak zahrál s Filíkem a ten mě tentokrát porazil, což mě upřímně docela naštvalo. Nechodily mi totiž už ani nohy. Ve stavu deziluze a s chutí raketu buď zahodit, zlomit, nebo pověsit na hřebík, jsem sledoval, jak Michal prohrál s Pepou Kočím a porazil v dramatické třísetové bitvě domácího Hakla. Milan dokázal vyhrát nad Honnerem (na tři sety a taky v pořádně napínavém utkání), Petr dostal podruhé v krátké době Svátu a prohrál. Čermáčka si pamatuju, když nastupoval na kurt s Nigrinem, jestli ho ale porazil nebo ne, to už si nevybavuju.

Debl holek byl víceméně taky přeborem Proseka. Předčasné finále se nejspíš odehrálo v semifinálovém duelu našich: Didi s Radkou proti Daně s Ditou Marešovou. Diana s Radkou nakonec vyhrály celý turnaj, když jim ve finále ve dvou setech marně vzdoroval prosecko-motorletovský pár Kvíčalová – Tylová.

Výsledky deblu kluků pak už takřka vůbec sloužit nemůžu. Publikum bohatší o Tomáše a Lenku mohlo sledovat, jak sice s mírnými obtížemi, ale nakonec celkem hladce s Michalem vítězíme nad párem Svoboda, Hakl. S dvojicí Skočdopole, Sváta jsme pak hráli na tři sety, což bylo dáno víc zjevnou nechutí obou zapnout vyšší rychlostní stupeň hry. Ale vyzkoušeli jsme si zvláštní žluté míče. Další, poněkud netradičně složené páry, už jsem neviděl. Překvapilo mě, že spolu nehráli Čermi a Filík (rozebrali si je Honza a Milan), Petr ulovil jako spoluhráče Nigrina a posledním proseckým hráčem, který zasáhl do turnaje, byl pak Tomáš Maixner, který tvořil jednu polovinu bratrské dvojice.

Nejsem si tím sice úplně jistý, ale řekl bych, že byl SK Prosek na tomhle GPC nejúspěšnějším oddílem. Napsal bych „byli jsme“, jenže to by bylo asi stejně oprávněné holedbání, jako když vášnivý fanda Sparty křičí „vyhráli jsme!“ s půllitrem v ruce a miskou chipsů položenou na pivním lavóru. Snad najdu lepší formu i náladu na družstvech příští víkend…