Mezinárodního turnaje Bodensee Jugendturnier v německém Friedrichshafenu se letos z proseckých zúčastnili Berta Ausbergerová a Honza Vorlík. Oběma se podařilo dosáhnout na medailové umístění: Honza spolu s Deanem Brabcem obsadil druhé místo ve čtyřhře, Berta byla spolu s Veronikou Srncovou třetí. Ve dvouhře se Honzovi nepodařilo postoupit ze základní skupiny. Berta svou skupinu vyhrála a v pavouku se dostala do čtvrtfinále, kde bohužel na tři sety podlehla soupeřce ze Slovinska.

Prohlédněte si: kompletní výsledky

Na rozklik čtěte reportáž Honzy a jeho dojmy ze singlového i deblového snažení:

Při příjezdu do haly jsme si říkali, že se tam nebude hrát ideálně. Vysoký strop, odlišné barvy zdí na koncích kurtu, a celkově byla hala moc velká. Věděli jsme se, že to bude mít dopad na načasování švihnutí do úderu. První 2 údery při rozehrávce jsem vůbec netrefil míček. Když jsme se podívali do skupin, tak jsme žádného hráče neznali a nevěděli jsme, jak budou hrát. Zkoušeli jsme je hledat při rozehrávce, ale marně…

První zápas jsem hrál proti Švýcarovi. Už při rozehrávce jsem věděl, že to nebude jednoduché, už jen kvůli tomu, že jsem zas netrefil míček a ještě jsem si zvrknul kotník. První set nestál za nic, nemohl jsem se pořádně trefit do kurtu ani do míčku, bylo to těžké. Po prvním prohraném setu jsem se trochu rozehrál. Šel jsem na horší stranu. Už se mi hrálo o trochu lépe. Bylo dost divné, že když jsem zasmečoval, tak jsem vůbec neslyšel žádný zvuk míčku nebo rakety, prostě bylo ticho, a já si nebyl jistý, zda jsem zasmečoval pořádně nebo jsem dal jen nějakou buchtu. Nakonec jsem set vyhrál a šlo se do 3. setu. Tam šlo o každý míček. Nakonec jsem po dlouhé bitvě prohrál.

Na druhý zápas jsem šel do vedlejší, menší, haly. Byl tam lepší odhad na míček. Když jsem zasmečoval, bylo to slyšet. Hrálo se o dost líp, akorát soupeř byl lepší. Každá jeho smeč šla max. 10cm od čáry, každý úder byl rychlý, přesný a nepříjemný. Nakonec jsem zápas prohrál a tím se moje šance na postup ze skupiny úplně rozplynuly. Nakonec se soupeř dostal až do semifinále.

Poslední zápas ze skupiny jsem hrál v neděli proti Slovákovi. Byl to lehčí soupeř než ti před ním. Stejně jsem ale hrál na 3 sety. Zápas nebyl nijak moc zajímavý, jen se mi často dařily fintičky 😀 .

Následně jsme měli dlouhou pauzu před deblem. Jeli jsme se podívat do druhé haly, kde hrála Berta. Pokecali jsme o tom, kdo jak hraje, jak se daří atd… Museli jsme zpátky do naší haly (ZF arena), kde jsme přemýšleli o strategii deblu. Dlouho jsme se na ten debl připravovali, dlouho jsme se rozhýbávali, rozehrávali a tak… Chtěli jsme to prostě vyhrát.

Po vyhlášení našich jmen jsme hned šli na kurt, abychom zabrali lepší stranu na začátek. Hned jsme při rozehrávce okukovali soupeře, jak hrají, a snažili se je co nejvíce „analyzovat“. Rozhodčí zahlásil, ať jdeme hrát. Tak jsme šli na to! Do každého míčku jsme dávali 100 %. Šli jsme si za tím, že to vyhrajeme, že postoupíme dál. První set jsme vyhráli, byli jsme nadšení. Druhý set jsme začali stejně, šli si pro každý bod, nic jsme nenechali soupeři. A znovu jsme vyhráli, mysleli jsme si, že to byl nejtěžší a nejvíc psychicky náročný zápas což se nakonec se ukázalo, že to nebyla pravda.

Druhý zápas jsme hráli proti soupeřům, se kterými jsme hráli ve Slovinsku. Italové Dellenbach/Stegani. První set jsme prohráli. Řekli jsme si s Deanem, že takhle hrát nemůžeme a musíme nasadit tempo, které nebudou schopni stíhat. A taky to vyšlo, hráli jsme rychle a precizně. Každý bod byl důležitý. Nakonec jsme 2. i 3. set vyhráli. Další ohromná radost.

Třetí zápas byl proti Švýcarsko-Rakouské dvojici Ryser/Serov. Byl to asi nejvíc infarktový zápas, který jsme hráli, šlo o postup do semifinále. První set jsme vyhráli. V druhém setu šlo opravdu o každý bod. Nakonec jsme ho prohráli. A šlo se do třetího, závěrečného setu. Na třetí set se snad seběhli všichni Češi, co byli v hale, k našemu kurtu a šli nám fandit. Byl to skvělý zážitek. Na začátku 3 setu to vypadalo dobře. Začal jsem podávat. Asi jsem vytvářel respekt, protože nám soupeři nevrátili 7 prvních podání. Pak to ale šlo z kopce, soupeři nás začali dohánět. Od stavu 7:4 pro nás jsme zase začali bodovat. Ale jen do stavu 18:10. Pak přišlo pár nevynucených chyb, dobrý útok soupeře a stav byl 17:18. Soupeř naštěstí podání zkazil. A my set i zápas dovedli do úspěšného konce. Chtěl bych poděkovat Radku Holatovi, který nás při tomto zápase koučoval. Tento zápas si budu pamatovat asi navždy, byl to nejvíc infarktový zápas, který jsem kdy zažil. Ale nakonec ta radost stála za to.

A byla tady neděle a semifinále. Hráli jsme proti Švýcarské dvojici Ritz/Schipperijn . Nebylo to lehké, ale oproti minulému zápasu to bylo v klidu. I když nám zase dělala problém koncovka ve 3 setu. Zápas byl težší v tom, že soupeři byli ve složení levák a pravák, a to nám nedělalo dobře. Museli jsme si hlídat, kdo je vzadu a kam zahrát, aby to měl soupeř na backhand. Zápas jsme vyhráli a čekalo nás finále.

Finále bylo zajímavé, zase levák s pravákem. Slovinci Láznik/Miklič. První set nás přehráli velmi rychlou prací na síti. V podstatě si myslím, že byli lepší pouze v tom. Finále nebyl náš nejlepší zápas. Ale i přes to jsme si ho strašně užili. A byli jsme s Deanem šťastní, že jsme došli až do finále.

Poslední turnaj bych zhodnotil velmi pozitivně. Přineslo nám to spoustu dobrých i špatných zkušeností. Přišli jsme na to jaké drobnosti máme dělat, náš debl byl o třídu lepší, jak se máme pohybovat, abychom byli rychlejší.