Letní soustředění dospělých hostila stejně jako loni sokolovna a hala BIOS v Dobřichovicích. Ve dnech 10.-14. srpna se necelá šestnáctka proseckých badmintonistů připravovala pod vedením španělského trenéra Oscara Martineze Salána a také pod stálým zdravotním dohledem Hanky Šolcové z Centra léčby pohybového aparátu. Díky oběma byl tak program perfektně přizpůsoben věku, dovednostem a aktuálním potřebám zúčastněných hráčů.
Prohlédněte si: fotografie z campu
Plný dobřichovický program letos absolvovali: Šárka Vlášková, Verča Srncová, Anežka Nováčková, Diana Pražáková, Berta Ausbergerová, Filip Stádník, Petr Čermák, Honza Štika, Honza Vorlík, Michal Koloušek Beznoska, Tomáš Krajča, Vašek Podivín, Vašek Palán, Adam Šulc a Marek Schumpeter. Ačkoli tedy šlo o soustředění dospělých, primárním cílem byla maximálně kvalitní příprava nejen pro naše ligové hráče, ale i juniory, kteří na pozice v dospěláckých týmech mohou dříve či později dorůst.
Lopatky dolů a stáhnout žebra
FILIP S DIDI během tréninkového zápasu
V pondělí jsme se sjeli těsně před devátou hodinou a pustili se do poznávací lekce – první Oscarův trénink se nesl ve znamení rozehrávky a zápasových cvičení s nejrůznějšími pravidly, během nichž se hlavní trenér nejen dozvěděl více o úrovni účastníků, ale rovnou naučil i všechna jména a tváře. Odpoledne navázala nejprve Hanka hodinovým protahovacím cvičením s lehkým přechodem do stabilizačního posilování. Cvičení, kde se opakovaly instrukce o správném dýchání, zatažení a „stonifikaci“ břicha a stažení ramen a lopatek, si někteří docela protrpěli, tím spíše ale objevili své rezervy. Prakticky bez pauzy navázal druhý badmintonový trénink zaměřený na obranu ve dvouhře a tažené údery ze zadní části kurtu. Hráči tak poprvé měli možnost ochutnat systematický Oscarův přístup – jednotlivá cvičení byla pevně ukotvena v metodickém systému techniky, čtyřech rozdílných zónách zásahu míče a jednotlivá úderová technika i pohyb byla vždy velmi pečlivě a přesně předvedena (a to i s frajersky rozvázanými tkaničkami ;-)).
Svou nemalou popularitu si získaly i Oscarovy rozehřívací hry mimo kurt i na něm. Během jednotlivých fází jsme se tak různými způsoby nosili a podlézali, hráli přehazovanou na deset přihrávek, štafetové závody, kradli si míčky z ponožek, zkusili body-badminton, singlové duely na životy, anglickou čtyřhru, nebe-peklo a nebo Honzou Vorlem totálně oblíbený badmintonový volejbal (nutno dodat, že jeho drtivá smeč kosila všechny soupeře, až ho totální taktikou „catenaccio“ překonal dívčí tým Evropa; Vorlové tak obsadili druhé místo, bronzové medaile brali Šmoulové).
Poklusem v klus!
OSCAR se zapojil i do hry
Od úterního rána nás budíky pravidelně vytrhávaly ze sna krátce po sedmé, abychom v půl osmé vyrazili na škvárový ovál vedle fotbalového hřiště a odbyli si ranní výběh; nejméně populární „probouzecí“ fázi. Po snídani Oscar navázal tréninkem singlové obrany proti smeči propojeným s pondělní druhou fází. Během dne nás trápily vysoké venkovní teploty – v hale bylo někdy dost nedýchatelno, a pořádně jsme se potili i při fyzicky ne nijak ničivé fázi s Hankou – ani ve stínu zkrátka nebylo nejchladněji. Odpoledne nás tak Oscar probral z únavy zábavným deblovým tréninkem, v souladu s těmi singlovými zaměřeným na rozdílné způsoby obrany.
Ve středu došlo konečně také na útočné údery – cvičili jsme seknuté dropy a následný přechod na síť. Obtížný trénink zakončil Oscar nastřelováním, při kterém někteří nechali na kurtu pot, slzy a snad i krev; ale nikdo se nezlomil a dokázali jsme i déle než minutu v kuse udržet aktivní a útočný pohyb. Odpoledne pak přišla zasloužená odměna, cesta do berounského akvaparku, kde jsme si, pravda, moc neodpočali, ale všechno to ježdění na tobogánech, Berty prohraná zmrzlina v závodě na skluzavce, skupinová vlna či řádění s nafukovacím míčem rozhodně stálo za námahu.
Po večerním cvičení s Hankou jsme byli protažení a příjemně naladění na další tréninkový den. Ten zahrnoval pokračování tréninku útočné hry v singlu, tentokrát se cvičila stick smeč a pestrost útoku ve třetí zóně hry. Odpoledne pak došlo na očekávanou druhou deblovou fázi, kdy se cvičily údery na síti a drajvy. Poslední venkovní trénink s Hankou začal o něco později, protože skupina, která si nejprve pár desítek minut pálila nohy na beachovém kurtu, z něj posléze ne a ne slézt; ale zase nás mohla Hanka chválit za dobře udržené pozice a zlepšení v jednotlivých cvicích.
Copa Dobřichovicana
HONZA byl klíčníkem soustředění
V pátek už jsme si museli poradit bez ní. Začali jsme tréninkem zaměřeným na finty z přední části kurtu a u sítě. Po poledním klidu následoval fotbálek, který nejprve zpestřilo neustálé hledání ideálního hřiště a přenášení branek. Nakonec jsme zakotvili mezi stromy a na svahu, takže se občas stávalo, že někoho obehrála větev nebo kopec; také naše česká, obranná hra nebyla úplně tak podle španělského gusta. Vše ale dobře dopadlo, místy přímo vzteklý Oscar dovedl své družstvo plné dobrých běžců a neschopných zakončovatelů k výhře 4:3 a mohli jsme se přesunout na poslední dvě hodiny do haly.
Soustředění uzavřel mini-turnaj v zápasech na deset minut s náhodně losovanými debly. V pánském klubu starších zvítězil Oscar se 159 body před Kolouškem (151) a Tomášem (150). Mezi mladšími a dívkami o jediný bod vyhrál Venca (167) před Vaškem (166), nejlepší z holek byla Didi (158).
Stejně jako loni soustředění probíhalo v dobré, velmi pracovní a vyhecované atmosféře, přítomnost Oscara a Hanky pak dala tréninkům navíc šmrnc, který podněcoval k maximálnímu soustředění a snaze něco se naučit, vyzkoušet a obohatit vlastní hru i „věci kolem“ jako posilování a strečink. K tomu připočtěme tradičně skvělé stravování (díky patří kuchaři Jaromírovi) a večerní partičky Jungle Speedu a nejrůznějších dalších postřehových i společenských her. Dobřichovice jsme si zkrátka zase užili a věříme, že z tvrdé a kvalitní přípravy budeme těžit v nadcházející sezoně.
No Comments Yet