Nebodovaného, avšak tradičního (již 17.ročník) otevřeného mezinárodního turnaje Czech Sokol Cup se v Dobřanech u Plzně v kategorii U15 zúčastnila i čtveřice našich chlapců – Tom Orlík, Petr Krejčí, Pepa Rákosník a Jirka Zlatník. Kromě řady domácích hráčů se na turnaji představili i zástupci slovenského Trenčína a dokonce slovinské Lendavy, takže kluci mohli poměřit své síly doslova na mezinárodním poli. A v tomto měření sil se vůbec neztratili, protože v neděli odpoledne na závěr dvoudenního klání opouštěli Dobřany se dvěma sadami bronzových medailí, a to jim ještě ta třetí unikla jen velmi smolně.
Čtěte reportáž Zdeňka Krejčího:
Dobřany jsou z Prahy pohodově dosažitelné (musí ovšem být víkendový provoz, dépětka umí být zejména u Prahy nevyzpytatelná) za slabou hodinku a půl – tedy pokud nejedete přes Benešov, Most a podobné destinace jako Rákosníkovi nebo jako radoničtí pánové Dufek resp. Nesvačil přes Rozvadov). Čekala nás krásná dvojhala s luxusním zázemím (určitě by snesla pořádání turnaje republikové úrovně) na okraji ospalého městečka, milí organizátoři z domácího Sokola Doubravka, zajímavý doprovodný program (mj. exhibice sympatického Milana Ludíka s domácí hvězdou Honzou Viktorou), krásné počasí (až na ty kroupy), venkovní posezení pod slunečníky s dobrou kávou a výhledy na přírodní koupaliště a psychiatrickou léčebnu – prostě balzám pro duše (hlavně rodičů a doprovodu) unavené celotýdenním pracovním shonem.
Debly – bronz pro Pepu s Jirkou, smůla pro Petra s Tomem
V soutěži deblů se v kategorii U15 představilo celkem osm párů, rozdělených pro úvodní kolo do dvou čtyřčlenných skupin, s postupem do bojů o medaile pro dva páry z každé skupiny.
Těmi, kdo nakonec v deblech vyválčili pro prosecké barvy medaile, byli Pepa s Jirkou. Ty svedl los do skupiny se slovinským párem Gabor-Hranilovič a dvěma tuzemskými dvojicemi. Nejprve jistá výhra nad dvojicí Fošum-Kodat, pak úúúúúplně zbytečná porážka s párem Kretek-Rašpl (hoši, tady zasloužíte „za uši“) a nakonec strhující duel s vysoce favorizovanými Slovinci, kdy se po „očekávaném“ průběhu (skoro až debaklu) prvního setu Pepa s Jirkou chytli, ve druhém setu zaskočili Davida s Dorianem houževnatým odporem, rvali se Slovinci o každý bod a byli po zásluze odměněni v těsné koncovce ziskem druhého setu. A nebyli bez šance ani na zisk cenného skalpu, v setu rozhodujícím se drželi až do stavu 17:17, poslední výměny však přece jen patřily soupeřům. Přesto se zisk setu ukázal rozhodujícím faktorem pro postup ze skupiny do pavouka alespoň z druhého místa.
V nedělním semifinále se kluci postavili slovenskému páru Turek-Mitocha a bohužel na sobotní výkon proti Slovincům navázat nedokázali. Nemělo to šťávu, nemělo to drajv, byla tam spousta nevynucených chyb či nedobrých rozhodnutí a rezultátem byla porážka 0:2, přesto Pepa s Jirkou zaslouží pochvalu a bronzová je přeci taky medaile.
O něco větší deblové naděje jsme vkládali do našeho tradičního páru Tom-Petr, i když se kluci v posledních týdnech trochu potýkají s deblovou formou a na turnaji tomu (povětšinou) nebylo jinak. S domácím párem Carda-Pelcr si na úvod ještě poradili bez vážnějších potíží především díky zkušenostem, ostrým testem se však stal duel číslo dvě – proti trenčínskému páru Turek-Mitocha (pozdějším vítězům disciplíny). Bohužel, naši kluci dokáží zahrát mnohem lépe než předvedli v tomto zápase, byť se Slováky sehráli tři vyrovnané sety a ten závěrečný prohráli až 19:21 (to ovšem čelili třem mečbolům a ten třetí už odvrátit nedokázali). V závěrečném utkání skupiny si to tak s klimkovickými Pospíškem a Ptáčkem, jen o málo žebříčkově hůře postaveným soupeři, rozdali na přímo „kdo z koho“ – vítěz bral semifinále a jistou medaili, na poraženého mělo zůstat jen zklamání (a že to nakonec zásahem osudu bylo jinak, v tu chvíli nikdo nemohl tušit). Petr s Tomem odehráli nepřesvědčivý první set, opět jen s lokálními záblesky aktivní hry a klimkovičtí soupeři byli na koni. Ovšem v pauze mezi první a druhým setem někde někdo záhadně otočil nějakým vypínačem (já to nebyl) a od začátku druhého setu kluci najednou předváděli výkon, který je třeba v lednu dokázal z nabité Prahy kvalifikovat na GPA. Razantně zrychlili hru i pohyb, zatlačili soupeře do defenzívy, přidali zpevněnou obranu a další dva sety jasně a bez problémů opanovali. Úkol pro oddílové trenéry tedy zní: najít onen záhadný přepínač!
Z druhého místa ve skupině si tak zajistili vedle Pepy s Jirkou i oni postup do nedělních bojů o medaile a zajímavou výzvu v podobě konfrontace se Slovinci. Bohužel, pak zasáhla vyšší moc a všechno bylo nakonec jinak. V průběhu navazující sobotní individuální části turnaje si Tom přivodil (nebo obnovil, jak kdo chce) zranění, které mu neumožnilo v singlové části pokračovat, a musel z rozehraného turnaje odstoupit. Pořadatelé pak rozhodli o jeho zpětném kompletním vyškrtnutí, včetně deblové části, a do nedělního semifinále posunuli původně třetí klimkovický pár. Trochu paradoxem je, že i Adam Pospíšek si v dalším průběhu turnaje (viz dále) přivodil zranění, které mu neumožnilo stejně jako Tomovi singlovou část dohrát, ovšem klimkovičtí dostali šanci v neděli i tak nastoupit (přes Adamův pohybový handicap) do semifinále proti Slovincům a z Dobřan si odvážejí bronz oni. Aby to však nevyznělo jako laciná kritika jinak skvělých pořadatelů: za daného vývoje jsme dostali šanci, aby se do nedělního semifinále „vrátil“ náš pár, ovšem nepřišlo nám rozumné tahat Toma v neděli na takřka celodenní výlet, aby na kurtu „odstál“ semifinále a zajistil tím proseckým barvám medaili. Radši mu držíme pěsti (záměrně nepoužívám slovo „palce“, z piety k Tomovi), aby se do blížícího se turnaje GPB dal dohromady a mohl zabojovat o nejvyšší příčky tam.
Pro faktografickou úplnost uvádíme, že prvenství putuje do Trenčína zásluhou páru Turek-Mitocha, kteří dokázali slovinský pár Gabor-Hranilovič přetlačit a druhému jmenovanému tak překazili „double“.
Singly – bronz pro Petra, čtvrtfinále pro Jirku
Osmnáct chlapců bylo na úvod rozděleno do dvou pětičlenných a dvou čtyřčlenných skupin, s právem postupu do osmičlenného pavouka pro první dva z každé skupiny. Los naštěstí organizátoři pojali „rozumně“ a rozsadili naše kluky po jednom do čtyř skupin jak naštvaná matikářka vyrušující študentíky. Vzhledem k početnosti startovního pole se zápasy ve skupině hrály trochu neobvykle na jeden set do třiceti bodů (pavouk pak už klasickým způsobem).
O Tomovi již byla řeč. Dostal se do jedné ze dvou pětičlenných skupin, zahájil jasnou výhrou nad Pavlišem, ve druhém duelu proti klimkovickému Ptáčkovi si však přivodil (či obnovil) zmiňované zranění, zápas sice ještě dohrál, následně však z turnaje musel odstoupit.
Pepa odskákal los za celou proseckou výpravu. Dostal se do druhé pětičlenné skupiny, skupiny nejnabitější, protože v ní měl za soupeře, jak se na závěr ukázalo, oba finalisty – Slovince Doriana Hraniloviče a Slováka Andreje Turka. Oběma vyzrálejším, vyhranějším a nejméně o hlavu větším soupeřům jen těžko mohl vážněji vzdorovat, přestože se dopředu nevzdal. Zato v zápase proti Tomáši Kretkovi, byť po dvou porážkách už prakticky bez šance na postup, mohl a měl předvést (Pepo, sorry jako) víc a tak nakonec připsal výhru „jen“ v zápase proti Vojtovi Kodatovi. Zklamání si však (doufám) vynahradil v deblu.
To Jirka odehrál proti převážně starším soupeřům velmi dobrý turnaj a byl po zásluze odměněn postupem do pavouka. Na favorizovaného Adama Pospíška sice nestačil, následně však obstál v klíčovém vyčerpávajícím česko-slovenském souboji s Matúšem Čarnogurským plném dlouhých výměn a urval cennou výhru 30:29. Za herní výkon zaslouží Jirka velikou pochvalu, jen, Jirko, toho „sou-kání“ by mělo být méně, za to by sis mohl i vy-sou-kat napomenutí či trestné body. Cennou výhru naštěstí nedegradoval v závěrečném duelu skupiny proti Fošumovi a s jistotou si pohlídal druhé místo ve skupině. Za odměnu dostal šanci ve čtvrtfinále vyzvat Slovince Davida Gabora. První polovina prvního setu vypadala na Jirkův debakl a David možná i trochu podlehl sebeuspokojení, díky pohodově získanému setu „o deset“. V setu druhém se však Jirka do zápasu konečně pořádně zakousl, začal klást houževnatý odpor, bojoval v dlouhých výměnách o každý bod a David nezřídka jen kroutil hlavou nad tou změnou. Jirka se proti o dva roky staršímu levorukému soupeři držel až do stavu 17:17, nakonec ale set i zápas urval favorizovaný sok. Za výkon zejména ve druhém setu však Jirka zaslouží velikou pochvalu.
Medailový (bronzový) prapor nakonec držel čtvrtý do party – Petr. Los mu tentokrát docela přál. Jednak ho poslal do čtyřčlenné skupiny, jednak mu v ní až na Slovince Gabora přisoudil soupeře, které Petr „musí“ porážet. Což také potvrdil, byť si proti Dominiku Cardovi polovinu duelu „hrál se sirkami“ a až ve druhé polovině doutnající plamínek rázně uhasil. To proti
Matěji Rašplovi bojoval Petr ponejvíc s tím, aby i soupeř z duelu něco měl, rozdíl mezi kluky byl podstatný a Petr si v poklidu postup ze skupiny z druhého místa pohlídal. Úplně jiným testem byl pro našeho borce hned úvodní zápas skupiny – David Gabor, to byl úplně jiný level. Běhavý, atletický, levoruký hráč s precizními údery. Petr však srdnatě bojoval a dvě třetiny zápasu vedl. Z obou borců stékal pot proudem a po náročných výměnách dlouze oddychovali. Atletická zdatnost také nakonec zápas rozhodla ve prospěch Davida. S úbytkem sil se Petr přeci jen nevyvaroval chyb, které v první části zápasu nedělal, někdy ta jeho zbytečná snaha rozhodnout výměnu „na první úder“ a nakonec odešel poražen 26:30. Přestože náš hráč opouštěl kurt eufemicky řečeno „silně rozladěn“, za svůj výkon se rozhodně nemusí stydět. Jen si to chce vzít ta správná poučení – bez trpělivosti a bez dobré kondice se zázraky stávají jen zcela výjimečně, herní posun v singlu je však i pro mě jako laika patrný. Byl z toho tedy jistý postup do čtvrtfinále z druhého místa a v něm odveta za debl – Adam Pospíšek. Favoritem duelu byl podstatně lépe žebříčkově postavený klimkovický hráč a celý první set to také potvrzoval. Přesnou hrou si nepouštěl Petra k tělu a ten jen marně hledal recept na svého soupeře. Našel ho až na začátku setu druhého (ten první prohrál -13), soupeř přidal pár vlastních chyb, do té doby nepoznaných a Petr najednou celý druhý set zaslouženě vedl, až do stavu 14:12. V ten moment se Adamova tvář zkřivila bolestí a držíce se za kotník sesunul se na podlahu. Hlavně proseckými silami bylo Adamovi férově poskytnuto ošetření (hlavní zdravotník – Zlatník senior) v podobě obstřiku a bandáže, po kterém Adam ještě zkoušel pár výměn pokračovat, nakonec ale marný boj vzdal a před koncem druhého setu ze zápasu odstoupil. Nečekaným zásahem osudu se tak Petrovi shůry tak trochu vrátilo to, co mu uteklo v deblu – místo jisté deblové medaile nakonec medaile singlová, byť z tohoto způsobu postupu do semifinále Petr prazvláštní radost neměl. Opravdu a nefalšovaně jej mrzelo, že se nemohl s Adamem popasovat na hřišti až do samotného konce, protože druhý set mu ukázal, že i s takovým soupeřem se dá hrát a každý takový těžký zápas se ukládá do šuplíku s názvem „zkušenosti“.
V semifinále turnaje tak byl Petr, s nadsázkou řečeno, jediným domácím želízkem v ohni – vedle Slovinců Gabora s Hranilovičem a Slováka Turka. Dorian Hranilovič na kurtu nepůsobil možná až tak atleticky jako Gabor, ale hrál ještě lépe – s přehledem, zkušeně, přesně, dostatečně rychle, s minimem chyb a díky rychlé a přesné hře většinou diktujíc charakter výměny. Petr zápas nevzdal, na kurtu bojoval až do konce, ale na každý bod se strašně nadřel (snad jen dva tři za celý zápas mu Slovinec daroval „zadarmo“) a nakonec to byl Dorian, kdo po zásluze ve dvou setech postoupil do finále, zatímco na Petra zbyl i tak velmi hezký a chvályhodný bronz.
I tady pro faktografickou úplnost dodejme, že Petr prohrál s vítězem turnaje, protože Hranilovič v dlouhém, vyčerpávajícím a navýsost důstojném finále dokázal přetlačit ve třech těsných setech trenčínského borce Andreje Turka a vrátit mu tak finálovou porážku z deblu.
Závěrem se sluší poslat na dálku poděkování plzeňským sokolům z pořádajícího oddílu Sokol Plzeň Doubravka za možnost zahrát si na jimi organizovaném turnaji a popřát hlavní organizátorce a duši tamního turnaje paní Novákové co možná brzké uzdravení. Moc děkujeme, bylo to příjemné, bylo to krásné, bylo to milé a rádi přijedeme za rok zase. Nazdar!
No Comments Yet