Z Chorvatska ještě dojmy Honzy Vorlíka:

Už cesta do Chorvatska byla zajímavá, protože jsme stáli 3 h v koloně u Brna. Když jsme dojeli do Chorvatska, tak jsme zjistili, že bydlíme kousek od haly. V pátek jsme šli do haly cca na 9. hodinu. Hned po příchodu jsme viděli, že to nebude jednoduchý, protože se mezi hráči nenašel žádný „plácal“. Když mě vyhlásili k prvnímu zápasu proti Italovi Klotznerovi, tak jsem byl dost nervózní, prvních 10 bodů jsem vůbec nevěděl, co dělám. Hra Itala bylo hodně přesná, a z toho plynuly moje chyby. A ještě k tomu fakt, že byl levák, mi taky nehrál do karet. Bohužel na tomhle turnaji moje smeč nic neznamenala, takže někoho prosmečovat byl těžký úkol. Bohužel jsem se přizpůsobil italské hře, která vypadala skoro pořád stejně, krátké podání, kraťas, kraťas, smeč (při troše štěstí jsem ji vybral), síť. Druhý set byl ještě horší. Není to dobrá vzpomínka ale dobrá zkušenost. Po prohraném zápasu jsem měl zhruba 6 hodin do debla.

Na debla jsme se s Deanem snažili co nejlépe připravit, a proto jsme asi hodinu před zápasem šli běhat, protáhnout se a lehce se rozehrát. Jednoho deblového soupeře (Ch. Muhri) Dean znal, takže jsme se snažili vymyslet co nejlepší taktiku, která představovala důsledný útok se zakončením na síti. Když jsme byli na kurtu, snažili jsme se tuto taktiku hrát. Ale zaskočila nás zdejší silná obrana, kterou jsme od Rakušanů nečekali. Smečí jsme zde bod skoro vůbec nezískali. Vždycky jsme se buď museli dostat na síť, kde jsme to sklepli, nebo jsme místo smeče zahráli drop. Hra byl velmi rychlá. První set jsme zvládli v pohodě. Ale ve druhém jsme měli namále. Pořád jsme se tahali o body. Rakušani nás přehrávali v útočné hře, proti které byla našeho obrana většinou slabá, a začali jsme kazit. Ale i přes to jsme se z toho dokázali vyhrabat a set vyhrát. Poté jsme druhý den nastoupili proti Němcům F. Kamiski – B. Kohler. Moc jsme si s nimi nevěděli rady, jelikož jejich přijmy létaly hned dolů, tak nám chvilku trvalo, než jsme vymysleli, jak na ně podávat a nebo jak jejich příjem vybírat. Na začátku prvního setu soupeři těžili z našeho útoku. Skoro pokaždé nás dokázali prostřeli nějakým drajvem, který byl nepříjemně umístěný a tím nás dostali do problémů. Druhý set jsme se s jejich rychlostí pomalu vyrovnali a začali hrát lepší badminton. Který bohužel nestačil. Soupeři byli bohužel rychlejší a přesnější. Myslím si, že to byla skvělá zkušenost zahrát si proti hráčům, kde náš styl hry, který v republice platí skoro na všechny, najednou neplatil skoro vůbec.

Zjistil jsem, že se máme ještě dost co učit, jak do rychlosti tak do taktiky atd…