Otevřeného turnaje přípravek v Radonicích se v neděli 1. března zúčastnilo hned 14 proseckých badmintonistů. Jak si vedli a zejména jak dopadly prestižní vzájemné souboje, čtěte v reportáži Zdeňka Krejčího:
Prohlédněte si: fotografie Markéty Viktorinové
Karty naší účasti při březnovém kole radonického RSL cupu byly rozdány podobně jako před dvěma měsíci při kole lednovém. Tedy opět jsme se museli obejít bez účasti obou našich v průběžné tabulce radonické série nejlépe umístěných Vašků – Podivína mezi nejstaršími (vítěze posledního, únorového kola), Obhlídala mezi prostředními. Naštěstí tím podobnost s lednovým turnajem skončila. Tentokrát nezaúřadoval v našich řadách žádný zákeřný moribundus a též Pávovi dorazili do haly v souladu s platnými pravidly silničního provozu.
MIREK JANDA byl jedním z nejmladších účastníků
Navzdory začínajícím jarním prázdninám jsme i při neúčasti kromě dvou výše uvedených Vašků též některých dalších jindy pravidelně v Radonicích startujících postavili do turnaje celkem čtrnáct hráčů a hráček. Nejméně početné zastoupení míváme pravidelně v kategorii nejstarších a při neúčasti Vaška Podivína zbyla povinnost a čest hájit naše barvy na Kláře Viktorínové s Kačkou Krejčovou. I při neúčasti Vaška Obhlídala jsme pomýšleli na velmi dobrá umístění v kategorii prostřední, kde byl naší turnajovou jedničkou Adam Šulc a rozhodnuti nedat svou kůži lacino byli Kuba Rieger, Mára Schumpeter, Verča Tvrdíková, Julča Skřivanová a Naty Pávová. A tentokrát jsme velmi početně obsadili i kategorii nejmladších, kde si vedle stabilně v tomto ročníku nastupujících Petra Krejčího a minule debutující Gábiny Kuptíkové odbyli svůj radonický křest Matouš Hlobil, Vojta Bican, Mirek Janda a Adélka Pávová. Tedy, původně bylo přihlášeno pouze třináct našich badmintonistů, ale třináctka je nešťastné číslo a to spolu s neúnavným tlakem malé Adélky na svoji maminku rozhodlo (až na místě konání, avšak tentokrát v souladu s pravidly silničního provozu), že Pávovic maskot malý tygřík (v lehce octovém opojení – modří vědí) bude muset rozdělit svoje sympatie mezi obě děvčata.
Dramatické vzájemné souboje
KUBA RIEGR tentokrát porazil Adama
Že se při tak početném obsazení potkají naši hráči a hráčky ve vzájemných soubojích, bylo celkem očekávatelné. Ale že se hned v prvním zápase nejpočetněji obsazené prostřední kategorie potkají Adam s Kubou, byl přeci jen hříčka osudu. Oba kluci nabídli velmi pěkný zápas a neustále se zlepšující Kuba dobrým pohybem a celkově pestřejší hrou dokázal svého favorizovaného oddílového spoluhráče dokonale zaskočit a dvěma vyhranými sety získat jeho cenný skalp. Adam se v turnaji probouzel pomaleji a ospalejší začátek si sám pro sebe glosoval „asi jsem na prázdninách“. Škoda jen, že Kuba slibný rozjezd nedokázal přetavit v další úspěch v klíčových duelech proti Erhartovi z Astry a Fürstovi z Radotína. Zatímco hráč z Astry byl určitě herně lepší a vystavil další bodovou stopku v turnaji rovněž Adamovi a Márovi, s radotínským hráčem se na úspěch pomýšlet dalo – škoda koncovky prvního setu.
Úsměvné momenty nabídl prosecký duel mezi Adamem a Julií. Sympatické byly Adamovy mládenecké rozpaky, jak má k zápasu proti oddílové kamarádce přistoupit, protože přeci jen při vší úctě k Julii hovořil poměr sil pro Adama. Ale Julie vůbec nedala Adamovi zápas lacino a naše turnajová jednička musela ze svého rejstříku dokonce vytáhnout údery, kterými se tolik proslavil v osmdesátých letech při svých wimbledonských taženích německý tenista Boris Becker – excelentní „rybičky“ u sítě.
A do třetice bych z proseckých soubojů (kterých jinak bylo více než zde uvedené) vypíchl v nejmladší kategorii bratranecko sestřenický mač mezi Adélkou a Mirkem, který nakonec skončil přes sympatickou snahu obou nedat sestřenici/bratranci nic zadarmo bodovým i výsledkovým smírem – oba si po výsledku 15:12 a 12:15 připsali po vyhraném setu a třech bodech do tabulky.
Nedráždi Verču bosou nohou
VERČA TVRDÍKOVÁ si poradila i se starším soupeřem
A ještě jedna historka z turnaje: že není radno dráždit naši Verču (obzvlášť když chudinka musela vstávat už ve tři čtvrtě na šest) se přesvědčil karlovarský Voděnka. Těžko říct, zda naši lvici vydráždila víc skutečnost, že musela na svého soupeře u stolku rozhodčích čekat dobrých deset minut, než se karlovarský hráč na několikátou výzvu pořadatelů konečně dostavil k zápasu, nebo hláška jeho kamaráda před vstupem na kurt „to je malá holka, tu dáš“. Každopádně Verča tentokrát usměrnila své emoce správným směrem a o dva roky starší Voděnka se nestačil divit, jak si ho ta „malá holka“ podala – s plným bodovým ziskem.
A jak to nakonec dopadlo ?
V kategorii nejmladších byl tentokrát Petr velmi rozmrzelý, že se mu nepodařilo prodloužit sérii turnajových umístění, kdy se neustále zlepšoval a už atakoval první desítku – v nesmírně bodově vyrovnaném pořadí 37 účastníků této kategorie se nakonec jako nejlepší z našich umístil na 14.místě. Přitom stačilo mít o dva body víc a mohlo to dopadnout dle jeho představ – a Petr dobře ví, kde ty body ztratil a proč. Celkově 18. skončil Matouš, 20. Vojta, 23. Gábina – ani jeden nezklamali a nejednou prodali to, co se na trénincích přípravky učí. 34. skončil Mirek a 36. Adélka, oba ale především nasbírali první (skoro) turnajové zkušenosti a určitě je prodají ve svém dalším vzestupu.
GABČA KUPTÍKOVÁ dosáhla na hezké 23. místo
Nejlepších umístění jsme dosáhli v rekordně obsazené (71 účastníků !) prostřední kategorii, byť z toho tentokrát medaile „necinkla“. Při takovém obsazení je ale i první desítka úspěch a do té se úspěšně protlačili 5. Adam a 7. Kuba – a i oni dva taky dobře ví, kde přišli o body, které by je posunuly v konečném účtování ještě výš. Zbývající naše naděje se pak kompletně umístily v první polovině výsledného pořadí – Mára 25. (asi pomýšlel výš, ale velmi slibně rozehraný turnaj ztratil v posledních dvou kolech, kde byli nad jeho síly ústecký Hykyš a turnajový kat našich nadějí Vráťa Erhart), Julie skončila 26., Verča 32. a Naty 35.
V kategorii nejstarší už na rozdíl od obou kategorií mladších v současné době v Radonicích řečeno slovy sportovních komentátorů z federálních dob „niet slabých súperov“, o čemž se mohla obě naše děvčata přesvědčit. Přestože se Klára i Kačka snažily a obě dosáhly na dvouciferný bodový zisk, na lepší umístění než v závěru celkového pořadí kategorie to nestačilo. Klára skončila 22., Kačka 25. Škoda, že holky nedokáží prodat i v silné konkurenci to, co skutečně z tréninku umí – jenže hlava třináctiletých holek je velmi složitý a nevyzpytatelný mechanismus. A na této úrovni už je zapotřebí přidat i určitou nadstavbu – třeba poznání, že bez rozcvičky to jde mnohem hůře, skutečnost, že svaly musí zůstat mezi zápasy v teple a k tomu nejlépe slouží oddílová souprava nebo že na jedno jablko a jednu čokoládovou tyčinku se celodenní turnaj odehrát nedá…
A tak – příště budeme určitě lepší !
No Comments Yet