Již čtvrtý ročník soustředění mládeže SK Prosek Praha proběhl ve dnech 30. července až 5. srpna v tradičně pohostinném prostředí CR Project Badminton Centra v Benátkách nad Jizerou. Zase o něco vylepšená „hala u internátu“ se stala hlavním dějištěm desítek tréninkových hodin a i když trenérský tým ze své „dovolené“ nedorazil domů zrovna v radostném a odpočatém stavu, s odstupem a po circa šestnácti hodinách spánku je třeba říci, že se soustředění opět vydařilo.

Kdo všechno se podílel na zajištění týdenního programu dvaatřiceti hráčů, a kteří badmintonisté a badmintonistky přežili všechna kondiční i herní muka? Jádro organizačního týmu opět tvořili Tomáš Krajča a Romča Čechová, trenérem menší dětí byl Honza Frauknecht, o kondici a večerní programy se staraly Kačka Kykalová a Adéla Zimmerová. Sestava hráčů se v průběhu týdne mírně obměňovala, ale v Benátkách se aspoň na čas ukázali Jana Havláková, Terka Uhlířová, Kája Krajčová, Anička Vojtková, Míša Zelinková, Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková, Anežka Boučková, Kačka Houšková, Helča Homolková, Péťa Janošová, Adéla Jodasová a domácí Jitka Hojná s Johankou Nešněrovou, z kluků potom Adam Čechura, Michal Bathory, Tomáš Vojtek, Honza Řasa, Kuba Klubal, Honza Vorlík, Tomáš Svoboda, Robert Chalupecký, Jonáš Petřek, Kuba Drahorád, Michal Potoček, Vašek Palán, Dan Kubiš, Aleš Čech a Filip „Einstein“ Procháska; hosty a pomocníky byli také Tomáš Parkán, Michal Beznoska a Jakub Zahrádka.

A poděkování zaslouží samozřejmě i řada partnerů našeho letního soustředění: Fallbrook (dlouhodobý sponzor míčů), Yonex (podíl na výrobě triček), oddíl BK 1973 Deltacar Benátky n. Jiz., pizzerie Riviera, jednota SK Prosek za zapůjčení a Kubišovi za převoz gymnastického koberce, masér Petr Čech a mnozí další, kteří přispěli radou, pomocí a něčím k snědku 😉

I když ne vše bylo v průběhu sedmi badmintonem nabitých dní ideální (chyběl nám třeba fotograf ;-)), všechny obtíže se podařilo překonat a příští rok se do Benátek rádi vrátíme.

Co benáteckému soustředění předcházelo? Letos zejména napjatý boj o složení tréninkových skupin. Vzhledem k výraznému „navýšení stavů“ v našem oddílu se nejprve zdálo, že zájem překročí veškeré možnosti, postupně se ale lidé odhlašovali, čeřili stojaté vody prosbami o pozdní příjezdy, brzké odjezdy a nejrůznější výjimky: až to málem šéftrenéra stálo nervy, když z dovolené na hřebenech Javorníků cestou na stráň, kde sedával Petr Bezruč, namísto poklidného rozjímání horečně přemýšlel, koho ještě oslovit jako náhradu. Přese všechno se podařilo vytvořit čtyři osmičlenné tréninkové skupiny a připravit pro ně program odpovídající jejich možnostem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o začátek letní přípravy, cvičili jsme zejména pohyb po kurtu, techniku úderů a pracovali také na kondici, u starších ale došlo i na cvičení pro změny tempa hry a některé taktické kombinace pro dvouhry.

V sobotu jsme se sjeli před benáteckou tělocvičnu za hustého deště a doufali, že to není předznamenání počasí a zejména atmosféry celého týdne. Vedro se tentokrát opravdu nekonalo, ale lijavce až na závěrečný večer také ne. Hráči využili tradičně ke spaní prostor balkonu nad tělocvičnou, tentokrát jsme se vešli bez větších obtíží i díky využití dvou pokojů v areálu haly pro starší a také umístění dívčí skupinky do posilovny. Mumraj, který leckdy rodiče sledují hodně nevěřícnými pohledy, naštěstí ani tentokrát nikoho nevyburcoval k tomu, aby se otočil na podpatku a vyrazil zpátky k domovu, a tak jsme mohli víceméně podle plánu zahájit soustředění úvodním proslovem, rozdat slušivá tmavě zelená trička s nenápadným typografickým obrázkem a dvěma vtipy a pustit se do „oblíbených“ testů kondice.

Pro špatné počasí se většina disciplín přesunula do tělocvičny, ne všechny výsledky tak bylo možné porovnat s loňskými a předloňskými testy. Všeobecně se ukázalo, že na tom naši hráči nejsou špatně, což trochu zmírnilo mé rozčarování z toho, že jen tři mi dokázali odevzdat tréninkový deník.

Nejméně srovnatelné byly jistě výkony ve sprintu: ten jsme totiž letos měřili v hale a bylo to s otočkou na relativně kluzkém povrchu. Pod 9 vteřin se na vzdálenosti cca 50 metrů dostal pouze Michal Bathory, hranici 10 vteřin prolomili ještě Honza Řasa, Honza Frauknecht, Adam Čechura, Kuba Klubal a z dívek Míša Zelinková a Jana Havláková.

Běh na 1 kolečko kolem bloku se tentokrát odehrával v dešti, náročnou trať nejlépe zvládl podle očekávání Michal a dále „velcí“ kluci Honza F, Honza Ř, Adam, Tomáš a Kuba K. Nejvýraznější zlepšení oproti loňsku zaznamenala nejrychlejší z dívek – Jana. Nejlepší časy z loňska nicméně překonány nebyly, což lze přičíst právě i deštivým podmínkám.

Házení badmintonovým míčkem bylo v hale jistě menší „větrnou loterií“, ukázali se v něm opět lidé s dobrým švihem: Honza Vorlík, Robert Chalupecký a Tomáš Svoboda překonali všechny ostatní výkonem 830 cm, celkově pátá a nejlepší z dívek byla Kačka Houšková, která dosáhla na 790 cm. Loni byl nejlepší výkon 845, předloni jsme ale dokázali přehodit i devět metrů, takže je co zlepšovat.

Ve skoku do dálky z místa k překvapením nedošlo, uspěli kluci s dlouhýma nohama a velkým odrazem: vítězný Adam se dostal na 242 cm, nejlepší z dívek byla Jana s 210, dva metry překonala ještě Kačka Kykalová. Ze skupin C a D překvapil výkonem 206 cm Jonáš Petřek. Výkony jsou srovnatelné s minulými lety: rekord byl loni sice „jen“ 235, ale zase se dostalo více lidí nad dva metry, předloni dokázal Adam skočit i 250.

Vítězem disciplíny leh-sed za 1 minutu byl stejně jako loni lehounký Kuba Klubal, překonal se o 1 z 56 na 57. Všechny výkony nad 50 jsou ale obdivuhodné – dosáhli jich Michal, Honza F, Honza V a také Míša Zelinková (ta se zlepšila ze 38 na 51!).

Shyby mi letos udělaly radost v tom, že valná většina účastníků dokázala udělat alespoň jeden shyb. Nulových výkonů bylo pouze sedm z celkových 28 – loni i předloni to bylo 15. Michal se stal vítězem s 10 shyby a obtížnější variantou, 10 udělal také Kuba Klubal, pak už ty počty tak slavné nebyly – z mladších si dobře vedli Jonáš (5), a také Dan Kubiš a Johanka Nešněrová (3 shyby).

Hloubce předklonu stabilně vévodí Kája, která i letos zopakovala výkon 25 cm pod schod, další se jí ani nepřiblížili. Inu: rodinná konstitutce s krátkýma nohama a k tomu dobrá flexibilita udělá své. Potěšující je fakt, že letos byly pouze dva „kladné“ výkony.

Ve výšce výskoku se na první místo prosadil Honza Ř s výborným výkonem 49 cm, nad 40 cm se dostalo hodně hráčů: Kačka K, Adam, Michal, Honza F, Tomáš a Jonáš – na druhou stranu, loni se dvojice hráčů dostala nad 50 cm.

Celkovým vítězem se podle očekávání a s velkým náskokem stal Michal Bathory, druhé místo si vybojoval Honza Řasa, který se v létě poctivě připravoval a výsledky jsou vidět, třetí skončil Kuba Klubal. Nejlepší z dívek byla Míša Zelinková, která se výrazně zlepšila prakticky ve všech disciplínách. Celkové pořadí kondičních testů:

1. Michal Bathory
2. Honza Řasa
3. Kuba Klubal
4. Adam Čechura
5. Honza Frauknecht
6. Jonáš Petřek
7. Míša Zelinková
8. Terka Uhlířová
9. Tomáš Vojtek
10. Robert Chalupecký
11. Honza Vorlík
12. Jana Havláková
13. Kája Krajčová
14. Kačka Kykalová
15. Kačka Houšková
16. Helča Homolková
17.-18. Berta Ausbergerová, Anička Vojtková
19. Tomáš Svoboda
20. Anežka Boučková
21. Michal Potoček
22. Filip Procháska
23. Johana Nešněrová
24. Petra Janošová
25. Daniel Kubiš
26. Aleš Čech
27. Jitka Hojná
28. Adéla Jodasová

Večer bylo jako obvykle trochu náročné uklidnit ještě neunavené účastníky, aby si dlouze nesdělovali prázdninové zážitky a dodrželi večerkovou „deadline“, avšak podařilo se a kolem jedenácté hodiny už definitivně zavládl v tělocvičně klid spojený s očekáváním nedělní dřiny.

Neděle a pondělí přinesly náročné tréninky, s nimiž se lépe srovnávaly malé děti ze skupin C a D – jejich soustředění bylo mizerné a mnohdy bylo koučování skupiny D téměř za trest, na druhou stranu však už pár minut po skončení tréninku dokázaly devítiletí badmintonisté lítat po balkonu, vymýšlet spoustu her a ptákovin, nebo si dole driblovat. Dospělí hráči a junioři to měli přece jen těžší, opět ale mohli navštívit vířivku a alespoň částečně zregenerovat. Letos bylo hodně puchýřů, až nám postupem týdne docela došly náplasti – pro příště tedy platí doporučení dovybavit se i z vlastních zdrojů. V tréninku se projevil navíc i rozdíl v morálce: starší hráči ze skupiny A byli výrazně cílevědomější, neměli prakticky žádnou tendenci povolovat si ve cvičení za zády trenérů a byli také výrazně rychlejší při multifeedingu. Skupina B měla svou dobrou a špatnou tvář a střídavě ukazovala obě, jednotlivě vypichovat není potřeba, ale asi platí, že si každý musí přijít sám na to, zda chce tréninku věnovat sto procent, a pochopit, že výjimka kvůli zdravotním omezením neznamená příležitost k popichování spoluhráčů.

Letos bylo mezi účastníky větší množství malých dětí, což přineslo organizačnímu týmu další nálož starostí. Připomínat pravidelnou hygienu, výměnu oděvu a obuvi a neustálé usměrňování pro nás bylo možná o to obtížnější, že nikdo z trenérů ještě nemá vlastní děti, a tak vždy chvíli trvá, uvědomit si, na co vše je třeba dát pozor.

Na druhou stranu však s řáděním naší mládeže přišla i velká spousta vtipných situací, řada z nich se rozhodně točila kolem Filipa, jenž dostal už první večer díky svým encyklopedickým znalostem a zvídavosti výstižnou přezdívku „Einstein“. Jeho dotazy na možnost přesáhnout nekonečno, kyselinu mléčnou či vědecká zpráva o černé kočce, která nás pozorovala u plotu „kočka černé barvy, samice, pravděpodobně nebyla sterilní,“ nám vždycky dokázaly zvednout náladu a pravdou je, že i když mnohdy na tréninku vnímal jen tak napůl, poctivě se snažil, vzorně poslouchal všechny dospělé a nezlobil. Ocenění pak zaslouží už jen za odvahu vydat se na soustředění po jednom jediném absolvovaném tréninku a mezi úplně cizí spoluhráče…

Kromě toho, že se děti učily badmintonu, atletice a vůbec různým fyzickým dovednostem, museli jsme zařadit také výchovu v oblasti mentální: zejména umění vyhrávat a umění prohrávat, neflinkat udělené tresty (letošním oblíbeným cvikem se staly klokaní výskoky), podat po zápase ruku a uznat kvality soupeře. Starší se nad rámec badmintonu naučili i, jak se vyrovnat s bolestí – mnozí šli až na krev a v mnoha případech kvůli oděrkám a puchýřům až „na maso“, do poslední chvíle se ale vždy snažili trénovat, což je šlechtí. Až po čtvrteční vražedné atletické fázi (ne vždy je snaha vyhecovat unavené sportovce k překonání sama sebe efektivní) jsem musel některé poslat do postelí, vážnější zranění se nám letos naštěstí úplně vyhnula.

V úterý příšel kýžený odpočinkový den. Počasí se sice trochu zlepšilo, na koupaliště ale stále nebylo ani pomyšlení, a tak jsme zařadili jednu zábavnou novinku: bungee-running. Běh na bungee-laně si vyzkoušeli úplně všichni, od žebřin jsme se dostali na začátek druhého kurtu. Prvním rekordním výkonem byl ten, který předvedl návštěvník Honza Fröhlich – později ho ale kromě hlavního trenéra překonala i celá řada hráčů. Jednoznačným vítězem se stal Robert, který předvedl „skok do budoucnosti,“ když se s ním lano utrhlo. Na otázku „Jsi v pořádku?“ odpověděl „Vyhrál jsem!“ a tím se ukázalo, že pád nezanechal žádné vážné následky. Následně mohli hráči sledovat přátelské utkání Tomáš Krajča – Jan Fröhlich s výsledkem 13:21 a 20:22. Večer jsme opět vyrazili na bowling, oproti tradici se na něm tentokrát nedala dohromady žádná nová dvojice milenců – ale možná, že to bylo jen nedostatkem nezadaných chlapců z Plzně, kdo ví…

Ve středu už nastoupil standardní tréninkový režim, jen lehce nabouraný zrušenou odpolední kondiční fází a večerním kruhákem. Loňský rekord v počtu stanovišť jsme překonali bez obtíží, bylo jich 42 a posloužila nejen jako prostředek ke zvýšení síly sportovců, ale také jako inspirace, jak si zpestřit domácí cvičení a nedělat stále tytéž cviky. Další novinkou letošního ročníku soustředění se stala návštěva maséra Petra Čecha, který se ujal přednostně poraněných sportovců s nataženými svaly či jinými problémy a uvedl je do použitelného stavu: patří se velké díky.

Čtvrtek přinesl náročné tréninky zaměřené na taktiku, které nám bohužel narušila neblahá odpolední kondice a také večerní výpadek proudu v tělocvičně. Přesto je třeba říci, že skupiny A a B, a to i včetně hráčů, od nichž jsme to nečekali, běhali při kombinacích 2 proti 1 nebo 1 proti 1 až nečekaně dobře, a béčko zvládlo i kombinaci zákeřně prodlouženou ze tří na téměř čtyři a půl minuty. Večer jsme tradičně zakončili soustředění posezením v restauraci Riviera, která nás celý týden hostila a tentokrát se předháněla v kvalitě jídla. K tomu jen smutná poznámka: pohled na plné talíře desetiletých sportovců, kteří se chvilku předtím zacpali tyčinkami nebo bonbony, je smutný: jsou to vyhozené peníze a o to větší škoda, že jídlo bylo skutečně výtečné…

Na pozitivnější notu: každého jsme, podobně jako v minulých letech, ocenili za badmintonové, ale častěji spíše nebadmintonové věci, kterými se v průběhu týdne projevil. A jak je naším zvykem, mnoho diplomů mělo více významů a bylo možné je přečíst i nečekanými způsoby. Přehled udělených diplomů:

Tomáši Krajčovi za překonání Fröhlicha (v bungee-runningu)
Romče Čechové za něžné budíčky a drsnou kondici
Honzovi Frauknechtovi za houbařskou módu
Kačce Kykalové za dokonale namydlená záda
Adéle Zimmerové za návrat na stromy

Adamu Čechurovi za znaleckou práci s gumou
Michalu Bathorymu za starostlivého milovníka
Káje Krajčové za zasněnou milovnici
Terce Uhlířové za dobře zaříznuté kraťasy
Janě Havlákové za obvazovou choreografii
Honzovi Řasovi za tah na branku
Tomáši Vojtkovi za vydařený last-minute
Aničce Vojtkové za ručníkovou ekonomiku
Míše Zelinkové za neposedný kolík
Bertě Ausbergerové za štětkovou okupaci
Kubovi Klubalovi za ručníkového playboye
Honzovi Vorlíkovi za kosmetické rozdíly
Tomáši Svobodovi za dřinu až do masa
Robertu Chalupeckému za bungee-JUMPING
Jonáši Petřekovi za perfektní zásobování
Kubovi Drahorádovi za špičkový liftink
Michalu Potočkovi za spekulativní trénink
Vašku Palánovi za nevinnost samu
Anežce Boučkové za zničující nasazení
Šárce Vláškové za čtení v šifrách
Kačce Houškové za zkušenou poker-face
Helče Homolkové za zlatý driblinkový hat-trick
Johance Nešněrové za výchovu nové badmintonové generace
Jitce Hojné za „špičkovou“ hru
Adéle Jodasové za soustředěný výraz
Pétě Janošové za raketovou ekvilibristiku
Danu Kubišovi za šibalský výraz a ocelové paže
Filipu „Einstenovi“ Procháskovi za nekonečnou zvídavost
Aleši Čechovi za (ne)poctivou hygienu
Michalu Beznoskovi za profesionální baby-sitting
Tomáši Parkánovi za hecování a tvrdost
Jakubu Zahrádkovi za perfektní načasování

Ve čtvrtek večer a v pátek ráno proběhla také oblíbená aerobiková rozcvička (oblíbená zejména těmi, kdo necvičí a fotí nebo natáčejí hráče ;-)), novinkou letošního roku bylo Adélino jógové cvičení. Páteční odpoledne pak ještě přineslo skupinám C a D závěrečný turnaj, v němž se na stupně vítězů prosadili Helča, Jonáš a třetí Šárka, starší už si pak zahráli pouze sérii zápasů na přání.

Letos hodně nepořádný odjezd znamenal, že se tentokrát ztráty a nálezy téměř ani nevešly do trenérského auta, po závěrečné dřině s gymnastickým kobercem na Kompresorech jsme pak už definitivně mohli prohlásit Benátky 2011 za úspěšně zakončené.

A přestože se může zdát, že organizační tým vrší jednu stížnost na druhou, v jádru jsme i my spokojeni: s průběhem v relativním zdraví a při vůli hráčů absolvovat náročný trénink. Že skutečně proběhly všechny fáze, jejichž příprava měla stěží uvěřitelných 80 000 znaků (!). Že bylo ve hře řady hráčů patrné výrazné zlepšení. A že se sešlo i nadstandardní množství díků.

Na úplný závěr, než dojde na nesystematické shrnutí drbů a zajímavostí, už jen dodejme, že letní soustředění mládeže je sice za námi, většina letní přípravy však stále před námi: týden volna vystřídá soustředění výběru v Dobřichovicích, letní školička a deblová škola: letošní program je tím nejnáročnějším a nejsystematičtěji sestaveným za hodně dlouhou dobu a věříme, že těm, kdo ho absolvují, přinese velký výkonnostní skok. Tak tedy: pevné zdraví, držte se a ať stále milujete badminton stejně jako my. Tedy k zbláznění.