Vrcholného republikového turnaje kategorie U13 se pod vedením trenérů Tomáše Parkána, Vítka Šedi a Tomáše Krajči účastnila trojice hráčů: Míša Zelinková, Berta Ausbergerová a Kuba Klubal. Každý vstupoval do turnaje s jinými ambicemi, nadějemi – a jak se ukázalo, také v jiné pohodě a formě. Na medaile jsme letos nedosáhli, nejblíže jim byla Míša, která dokázala prolomit hranici osmičky a skončila pátá ve dvouhře, spolu s Bertou pak byly na pátém místě také v deblu.





Ke stažení: kompletní výsledky

Ráno jsme se úspěšně sešli v nové benátecké hale, abychom zjistili, že v osm hodin deset minut jsou už kurty plné nedočkavým účastníků. Hru bohužel komplikovalo slunce, to ale během hodiny zašlo dostatečně daleko na své cestě oblohou a zápasy tak mohly být odehrány za regulérních podmínek. Alespoň mohl hlavní rozhodčí turnaje Ivan Škácha provést důsledné losování (bral se tentokrát třetí los) a hráči se pořádně rozehráli a rozhýbali.

Úvodní mix zastihl v lepší psychické pohodě Kubu. Míša byla viditelně nervózní a lehce zmatkovala, Kuba tentokrát držel dvojici “nad vodou”. Utkání proti páru Beran-Šimoníková bylo náročné, podařilo se ale zvítězit i přes Míši slabý pohyb a řadu Kubových zkažených podání. Druhé utkání znamenalo konečnou, klimkovická dvojice Somerlík-Budzelová naše v prvním setu doslova vyškolila, druhý byl maličko vyrovnanější, ale ani tak si nevěděli rady s pečlivým rozehráváním a prakticky bezchybnou hrou soupeře. Bylo nemilé vidět tolik jednoduchých chyb z příjmu a podání, ale tu a tam se objevily aspoň náznaky odvahy jít do míče na síti nahoře a agresivně. Berta hrála s Michalem Hubáčkem z Meteoru, a tak se jich ujala trenérka Eva Titěrová. K výhře proti jihočeskému páru Hadáček-Bočková je ale nedovedla, po celkem jednoznačném průběhu Michal s Bertou podlehli těmto soupeřům 10:21 a 13:21.

Zhruba v době druhého kola mixu se stal náš trenérský i fanouškovský tým kompletním, když dorazily “vozy s posilami” – díky rodinám zúčastněných hráčů a také Bertíkovi a Jitce jsme měli v benátkách při důležitých zápasech domácí atmosféru a byli jsme nejhlasitějším oddílem. Zároveň jsme jako téměr jediní vzali vážně nařízení v soutěžním řádu o stejných tričkách párů v párových disciplínách – pohled na první kolo mixu, kde to na kurtech hrálo všemi barvami, byl v tom kontextu docela roztomilý. Zázemí turnaje jsme si však nemohli vynachválit – trenéry čekal VIP prostor s občerstvením (a kávu mně a Vítkovi žena pana Martince připravila do skutečně VIP servisu ;-)), hráči a rodiče měli pro sebe velkou tribunu a dole v prostoru haly byli jen rozhodčí, trenéři a aktéři probíhajících zápasů, což značně usnadnilo koučování.

Singlový los byl příznivý ke všem našim hráčům. Bohužel ho nevyužil Kuba. Ten narazil v prvním kole na nepříjemného Somerlíka. O něco pomalejší, ale velmi “vyhraný” a inteligentní hráč vodil Kubu výborně do zadního backhandového rohu. Když se zdálo, že se zápas otáčí, udělal Kuba za stavu 19:15 několik chyb a první set pro sebe nakonec získal soupeř. Pak se Kuba rozložil psychicky a posléze pro zranění kolene i fyzicky a zápas pro něj skončil neštěstím. Škoda, při troše štěstí se dalo jít nejméně do osmičky…

Berta odevzdala solidní standard v zápase proti Jovance Skrčené. Ukázala velkou bojovnost, občas kvalitní pohyb, ale soupeřka přece jen rozehrávala pestřeji a vyhrála ve druhém setu bitvu “kdo se trefí té druhé do zadního backhandu”. V úplném závěru turnaje pak byla Berta ještě protagonistkou nejdelšího zápasu. Se soupeřkou Andrusovou zůstaly na kurtech jako poslední a řezaly se až do krutého nastavení třetí sady. V něm mostecké hráčce pomohly tři nevynucené chyby Berty ze servisu, naší hráčce zase dobré klíry, smeče a závěrečné krátké podání. Berta byla letos na MČR “na zkušené” a nevedla si špatně.

Míša se konečně vyhnula největším favoritkám už v šestnáctce a využila toho naplno, což nutí domýšlet se, co by bylo, kdyby podobný los přišel už dříve. Ale nespekulujme – bavme se o faktech, k nimž patří, že hezký konečný výsledek začal zápas proti štěpánovické Bočkové. Nepříjemná soupeřka v prvním setu Míšu trápila, ve druhém jí ale naše hráčka nedala ani dýchnout – vyhrála všechny výměny poctivou, pečlivou rozehrávkou a nově jsem pozoroval i snahu o rázné zakončení. Zápasem pravdy byl následující duel proti Budzelové. Klimkovická soupeřka nastoupila sebevědomě a Míša jí první set odevzdala. Zoufali si trenéři i diváci – co provést s hráčkou, která není schopná dát dlouhé podání a nahází jich sedm do autu? Naštěstí se Míša uklidnila, srovnala, chytla pár povedenými míči ve druhé sadě a zápas tím docela otočila. Po setech 13:21 21:8 a 21:12 se radovala z postupu do čtvrtfinále. Předvedla tak naplno, co dokáže, když hraje svou hru a nestresuje se z tlaku na výsledek a nevydařených výměn. Další zápas proti Denise Šikalové byl horší. Soupeřka byla objektivně o maličko lepší, agresivnější, ale výprask v prvním setu s asi pěti body si Míša za rámeček nedá. Ve druhém setu se držela mnohem lépe, ale za vyrovnaného stavu okolo 14 bodů ukázala soupeřka jiné umění – vyhranost. Přinutila Míšu k pár snadným chybám a šla si suverénně za vítězstvím. Pro Míšu je každopádně páté místo z MČR nejlepším letošním výsledkem a velkým úspěchem.

Kuba nastoupil k deblu s ovázaným kolenem a deficit byl znát, navíc se mu příliš nedařila kooperace s dalším levákem Vojtou Lapáčkem. Kluci se nestřídali podle deblových pravidel a často měli na síti rakety dole, zezadu nevytvořili na soupeře dostatečný tlak. S dvojicí Vaculík, Siviglia prohráli po setech 13:21 a 10:21.

Holky nám připravily v závěru pěkné drama hodné disciplíny “dámský debl”. Proti páru Legátová-Panochová prohrály první set, druhý získaly pro sebe a ve třetím suverénně vedly – aby nechaly soupeřky srovnat vlastní nedůsledností na 19:19. Infarktový závěr pro naše barvy rozhodla chyba soupeřek a Míši inteligentní drop. Oddechnout si mohlo publikum i trenéři, ač sebevědomě tvrdili, že “to bylo pod kontrolou.” Druhý zápas už znamenal konečnou, když naše hráčky podlehly páru Kelnarová-Janoštíková. Nebyl to špatný výkon, jak by naznačovaly sety 10:21 a 11:21, ale soupeřky byly silnější, lépe podávaly a hrály dolů, zatímco naše holky nahoru…

MČR bylo pro proseckou výpravu hezkým zážitkem. Měli jsme možná velkorysejší plány a v duchu spřádali medailové plány, ale výsledky, kterých se podařilo dosáhnout, jsou velice dobré – a nadějný je také výhled do příští sezóny, protože obě naše děvčata zůstávají ještě v kategorii U13.