Tento víkend se vydalo naše družstvo U13 na Českobudějovický pohár – neoficiální mistrovství ČR smíšených družstev do 13 let. Ačkoliv šlo o první ročník a pořadatelé tak trochu bojovali se systémem (ke zvážení do příštího roku je zejména množství hostování, můj názor je, že pro týmy 2+2 jedno hostování bohatě stačí a kdo nemá na to, aby i tak složil tým, nemá se prostě účastnit; druhé diskutabilní byť nutné rozhodnutí je zkrácení setů do 15), byla to příjemná konfrontace družstev z různých koutů republiky, k tomu bezvadně zorganizované. Pan Vokoun mohl tak právem pochválit svůj tým, když v 17:09 vyhlašoval konečné výsledky – zápasy byly totiž plánovány do 17:10 a tu minutu mu jistě odpustili i největší hnidopichové.

Náš tým cestoval ve složení Míša Zelinková, Berta Ausbergerová, Kuba Klubal a Robert Chalupecký, pod vedením trenéra Tomáše Krajči a s širokým „zázemím“ pěti rodičů, díky čemuž jsme byli jednou z nejpočetnějších a rozhodně také nejhlasitějších výprav. Hráčům jsme dali najevo, že jsme s nimi, a vždy se mohli opřít o tleskající publikum, což je cenné. Věřím, že tomu pomohlo i složení družstva – jako jedno z mála (snad vedle Klimkovic a Českého Krumlova) bylo „čistokrevné“ bez hostujících posil a týmová sounáležitost hnala naše hráče v klíčových momentech vpřed.

Střídali jsme lepší a horší výkony, každý ale nakonec zahrál „svůj“ pěkný a důležitý zápas a dohromady z toho bylo krásné páté místo, perně vybojované, protože po porážce ve čtvrtfinále s Českými Budějovicemi jsme museli ještě zdolat Dobrušku a Jehnice. Domů jsme si přivezli diplom, malý pohár a spoustu zážitků nejen z haly, ale třeba i z vlaku: věřím, že díky neúnavným hlasivkám našich děvčat už ve všech stanicích na trase znají SK Prosek – a poskakující a skandující kolečko na budějovickém perónu patřilo k vrcholům zájezdu. Inu, jsou to družstva, týmová soutěž – a SK Prosek je tým.

Kompletní výsledky: pavouk | zápisy o utkání | tabulka a o umístění

Ranní los byl k našim hráčům vcelku shovívavý a přidělil nám do osmifinále snadnějšího soupeře – SKB Český Krumlov B. Začali jsme trochu nervózním mixem, v němž musel Kuba dokonce přesedlat na forehandový servis, moc si tím ale nepomohl, podání ho zkrátka neposlouchalo. Dvouhry už jsme zvládli s větším přehledem, Bertík svého soupeře v klidu rozstřílel, podobně si vedla i děvčata a Kuba, ač se trápil, nakonec nalezl potřebný klid a soustředění.

Klíčový souboj s Českými Budějovicemi byl pro nás trochu nešťastný. Věřím, že kdyby se hrálo na plnou délku a tři sety, skončil by pro nás lépe. Takhle jsme měli tři remízy 1:1 a dvě porážky 0:2. Prohru zaznamenal Robert s Lapáčkem, kterému vesele nahrával do poloviny kurtu a hrál soutěž „schválně, kolik smečí ještě stihnu odvrátit“. Bohužel ne moc úspěšně. Berta s Bočkovou sehrála nadějný první set, ale v závěru ho ztratila, a ve druhém si přece jen zkušenější soupeřka výhru pohlídala. Kuba s Míšou v mixu prohráli první set, ve druhém ale zvládli ukrotit jak své podání, tak zejména příjem a takticky rozehrávanými míči ho získali pro sebe. V singlech pak oba také ztratili první sadu, aby tu druhou získali úplně suverénně (v Kubově případě) a obrovskou bojovností (v případě Míši – soupeřka vedla už 14:10 a při sklepávání na síti se radovala z výhry. Míša ale vystihla směr úderu, soupeřku přehodila a i když jí přitom vypadla raketa z ruky, následující úder šel do autu. Za nedůslednost pak přišel spravedlivý trest v podobě vítězství Míši); Kuba hrál s Hadáčkem, Míša s Janoštíkovou.

Nedalo se nic dělat, soupeřili jsme alespoň o páté místo. Zápas proti Dobrušce měl být pro nás vzhledem k papírovým předpokladům jasnou záležitostí, ale vybrali jsme si trochu oddechový čas. Kuba s Míšou ubojovali nehezký mix. Berta podlehla Fuchsové, která ji přestřílela zejména razancí – naše hráčka dokázala v jedné výměně soupeřku perfektně rozběhat, pak ale následovaly tři chyby, údery na prostředek nebo výpady na levou nohu… Míša hladce přehrála Krpatovou a mohla si dokonce zkusit novinku v úderové technice dropu. Robert proti Čtvrtečkovi parádně zabojoval v prvním setu, kdy se vyhrabal ze ztráty 2:10 a dokázal zvítězit nejtěsnějším poměrem. I ve druhém setu stahoval náskok soupeře, který už mu však tentokrát nevzal tolik autů. A Kuba měl co dělat s bojovným Šťástkem, který ho dusil v zadní části kurtu také vinou pomalého míče.

Ale vyhráli jsme a o pátém místu mělo rozhodnout utkání s Brnem. Bylo to drama jak se patří, favorizovaný soupeř se opíral hlavně o děvčata. V prvním setu mixu si vybral konečně dobrý zápas Kuba – s Míšou skvělým způsobem vyhráli nad Odehnalem a Světničkovou; ve druhé sadě se po řadě našich chyb radovali brněnští. Pak nastoupily dívčí singly a my doufali v každý set i bod. Zadařilo se až nad poměry: Berta těsně prohrála první set se Srncovou 13:15, druhý ale dokázala 15:13 vyhrát! Krásná hra, kdy si dokázala výměnu připravit i zakončit – kdyby tak zahrála Berta pokaždé… 😉 Míša zahrála opět velmi slušně proti Světničkové a vyhrála první set díky ostrým klírům. Ve druhém na začátku zkazila, lehce znervózněla, nezatlačila Moniku tolik dozadu a sama hrála za hlavou a v záklonu. Opět tedy 1:1 na sety. Následovaly zápasy kluků. Po prvním Bertíkově setu s Odehnalem jsme si skoro zoufali – hra byla mizerná, spousta chyb, nulový pohyb. Ve druhém setu se ale diváci částečně rozešli a Bertík konečně začal naslouchat trenérovi. Povedlo se mu přehrát soupeře cílevědomou hrou do zadních rohů, hlavně backhandového, a vybojovat důležitý set. V úplném závěru jsme potřebovali Kubovu výhru 2:0 nad Burešem. Malý a běhavý, narozdíl od Kuby však černovlasý soupeř se v prvním setu našeho hráče bál a zápas mu doslova odevzdal. Ve druhém musel Kuba pořádně zabojovat, ale roli favorita unesl a rozhodl o našem konečném pátém místu.

Celkový výsledek hodnotím pozitivně, porazili jsme silné Brno, nechali za sebou nakonec devátou Astru Praha (která přijela s obvyklými ambicemi na vítězství posílena o Honzíka Loudu) a vedle tradičních nervů, nesoustředěnosti a chyb předvedli v některých zápasech i opravdu pěkný badminton. Třináctky jsou celou sezónu moje oblíbená kategorie; když sečtu všechno kolem a kolem, udělaly mi tuto sobotu opět radost – a doufám, že stejně dobře nebo lépe se nám bude dařit i dál.