Oproti loňsku se do Benátek nad Jizerou na volný GPC kategorie U13 sjelo mnohem větší množství hráčů. Konkurenci čtyř pražských týmů doplnila domácí mládež, kladenská děvčata, početná a ambiciózní mostecká výprava či nepočetná, ale podobně ambiciózní výprava z Budějovic. Našim se přesto velmi dařilo: získali jsme hned tři prvenství a dohromady sedm medailových umístění. Na turnaji startovala desítka proseckých hráčů: Kuba Klubal, Robert Chalupecký, Adam Fanta, Šimon Pitro, David Červený, Jonáš Petřek, Míša Zelinková, Berta Ausbergerová, Natálka Vacková a Anežka Boučková. Jasná polarita mezi zkušenějšími hráči a nováčky z letošní či loňské přípravky byla zachována i tentokrát, někteří si ale připsali svá první turnajová vítězství v kariéře a také mohli vidět krásné a dramatické zápasy svých lepších spoluhráčů. Míša, Berta, Kuba a Robert se pak zasloužili o řadu pěkných úspěchů.

Ke stažení: výsledky chlapců a dívek

Ve smíšené čtyřhře se se soutěží brzy rozloučily naše slabší páry. Robert s Anežkou bohužel doplatil na její zbrklost a nesoustředěnost. Šimonovi se s podobně disponovanou spoluhráčkou z Hamru povedlo postoupit do druhého kola, kde narazil na Adama s Natálkou. V nepříliš pohledném, ale o to bojovnějším utkání zvítězil Šimon, další kolo už bylo ale konečnou stanicí. Přesto: dobrý výkon a poctivá snaha. Jonášovi náhoda přihrála Verču Koštákovou z Kladna. V prvním utkání vyhráli, přestože se Jonáš obtížně srovnával s požadavky deblové taktiky a byl poněkud rozháraný. Ve druhém kole byl výkon lepší, ale proti prvním nasazeným to na víc než pár bodů nestačilo. Matěj Hubáček a Berta se zejména v prvním zápase velice trápili. Tentokrát byli oba nesoustředění, kazili jednoduché míče, Berta nedokázala změkčit zápěstí a zlehka sklepnout míč na síti – všechny její rány po obřím nápřahu končily v saku nebo v autu. Až ve třetím kole se začalo blýskat na lepší časy a semifinále proti Kubovi a Míše už bylo mnohem pohlednější. Třetí místo je výborný výsledek, byť mu výkon ne vždy úplně odpovídal. Kuba s Míšou postupovali ze spodní poloviny pavouka zcela suverénně. V prvních kolech se rozehrávali, opravdový zápas hráli snad až proti dvojici Hofman-Drtíková a potom samozřejmě ve finále, kde je čekali Dokládal a Skrčená. Mostecko-kladenská dvojice hrála parádně, hlavně Roman dokázal zachránit neuvěřitelné míče. Naši ale nezůstali nic dlužni, Kuba lítal po kurtu jak vítr, jak on tak Míša se snažili dodržet stanovenou taktiku, a korunu vydařenému výkonu nasadila Míša. Od začátku velmi soustředěná, dobře podávala, dobře přijímala, držela si převahu na síti a pomáhala Kubovi vzadu, když bylo potřeba: za finále smíšené čtyřhry jí patří velká pochvala. (Výsledek v daném kontextu není příliš důležitý, ale bylo to myslím 22:20 pro nás ve třetím setu)

Ve dvouhře chlapců se stalo první kolo konečnou pro Davida (bez šance proti Fischerovi z Astry), Jonáše (nasazený soupeř byl nad jeho síly), Šimona, Adama (myslel jsem, že proti Matěji Hubáčkovi podá lepší výkon a vyhraje, asi sehrál roli zbytečný respekt a také neschopnost či nechuť zahrát drop a naražený kraťas) a bohužel i Roberta, který schytal nasazeného Hofmana. V zápase o pořadí porazil Robert Jonáše, Šimon pod vedením trenéra bez problémů zvítězil nad věčným soupeřem Járou, chuť si spravil také Adam a David odehrál alespoň dva relativně vyrovnané sety. Kuba měl smůlu na los – ocitl se v mnohem silnější polovině pavouka, a tak šel už ve čtvrtfinále na šikovného Lapáčka. Mladý soupeř ho v prvním setu vyškolil z přesnosti úderů a dobré taktiky (sypal všechno Kubovi dozadu do backhandu). Poté, co po prohře 15:21 Kuba málem zahodil raketu, a druhý set začal šestibodovou ztrátou, začal jsem ztrácet víru i já za kurtem. Klubalovská vůle se ale postarala o zvrat: Kuba dotáhl z 12:18 na 18:18, v koncovce odvrátil nespočet mečbolů soupeře a získal pro sebe druhou sadu neskutečným poměrem 30:28. Zhruba v tu dobu celá hala zatajila dech a obrátila svou pozornost ke kurtu číslo 4. Každou výměnu doprovázel potlesk a dokonce i hlasité fandění, o něž se postarali naši výborní hráči a rodinní příslušníci. Byla radost v tak živé atmosféře koučovat, byť bylo obtížné udržet nervy a nedat najevo emoce, zvláště ne ty negativní, být zkrátka klidnou silou a oporou, kterou samozřejmě také rozvášněný Kuba u kurtu potřeboval. Třetí set bohužel trochu negativně narušily některé spory o lajny/auty/dobré míče, do nichž poněkud necitlivě zasáhl i hlavní rozhodčí. Zápas se ale rozhodoval jinde, v opět vyrovnané koncovce, kdy Kuba odvracel jeden mečbol za druhým, svůj první však proměnil a mohl padnout na záda zcela vysílen, ale s vítězně zaťatými pěstmi: vyhrál rozhodující sadu poměrem 26:24. Upřímný a pochopitelný pláč soupeře snad alespoň trochu zmírnil bouřlivý potlesk adresovaný oběma aktérům nejnapínavějšího zápasu dne. V semifinále už bohužel Kuba neměl síly na to, aby kladl odpor Dokládalovi, jenž posléze bez obtíží zdolal i Hubáčka ve finále a potvrdil tak svou žebříčkovou pozici i kvalitu – podobné zatajené údery nepředváděl na turnaji nikdo, k nim navíc výborný pohyb…

Děvčata do dvouhry vstupovala se značně odlišnými ambicemi. Natálka a Anežka byly vděčné za každý bod či set. O to příjemnější je, že si obě připsaly první turnajové vítězství v kariéře: Natálka vyhrála první kolo nad Joudovou z Astry, stejnou soupeřku porazila následně v zápase o pořadí i Anežka. Obě naše děvčata stále mají problémy se základními údery, staví se čelem k míči, kazí podání, ale snad jim bude první dílčí úspěch motivací k poctivému učení a trénování. Berta opět tak trochu doplatila na los: až do semifinále neměla proti sobě vyrovnanou soupeřku, snad jen benátecká Zuzáková jí trochu zatopila – a v semifinále naopak nebyla vyrovnanou soupeřkou Míše, jež ji předčila jen částečně údery, výrazně však pohybem. Ovšem: to se dalo říci o všech zúčastněných hráčkách. Míša vyčnívala kvalitou, kterou potvrdila i ve finále proti Košťákové, jež zvládla poměrem 21:10, 21:11. Radost je na místě, já osobně se radoval zejména z úspěšného použití prvků, které jsme do tréninků zavedli teprve před dvěma týdny, ale ve srovnání s republikovou špičkou už Míše nikdo neodpustí drobná zaváhání, pomalý start k míči, nedůrazné údery a chyby.

Protože se turnaj ne a ne nachýlit k závěru, zkrátili pořadatelé debly na pouhý jeden set do patnácti bodů. Soutěž se tak stala loterií a mnohem více na významu nabylo dobré podání, servis a soustředění od prvního míče. To se příliš nepovedlo Jonášovi s Davidem, kteří vypadli už v prvním kole. O něco lépe si vedli Adam se Šimonem, kteří zdolali dvojici z Teplic a pak kladli odpor i bratrům Hofmanům. Naopak Kuba s Robertem zápasy prvního i druhého kola zahájili několika chybami, důsledností je ale otočili a podlehli až v semifinále pozdějším překvapivým vítězům, Tichému a Savinovi. V děvčatech Natálka s Anežkou neměli příliš šancí, zato Míša s Bertou bojovaly o příčky nejvyšší. Finále proti Skrčené a Košťákové bylo soubojem Verčiných smečí a Míšina rozhledu na kurtu – zbylé dvě hráčky na jedné i druhé straně vršily chybu za chybou. Z výhry se radovala naše dvojice a zakončila tak úspěšný prosecký den.

Výtečné výsledky je potřeba poměřovat dvěma faktory: konkurencí (ta byla velmi dobrá mezi kluky a lehce nadprůměrná mezi děvčaty) a předvedenými výkony (z nich lze vyzdvihnout Kubovu bojovnost v singlu a Míši parádní mix). V benátkách se nám dařilo, stali jsme se nejúspěšnější výpravou, ale rezerv ve hře je stále mnoho a pevně věřím, že ani trojnásobná vítězka Míša neusínala v sobotu večer na vavřínech.