Jak už veskrze bulvární titulek napovídá, turnaji kategorie Grand Prix C, který se konal druhou říjnovou sobotu v Králově Dvoře, zcela dominoval zarputilý bijec s hbitým zápěstím a nevšední úderovou škálou ze záhonu aster – poeticky řečeno. Prozaicky nutno dodat, že jeho prvenství hned ve třech disciplínách byla zcela zasloužená a to nedodávám jen proto, že svým autem dopravil velkou část prosecké výpravy na turnaj a z něj. Konkrétně mne, Vendy Gronovou a Martina Krauze (jenž sice stále přísluší do těšínské stáje, ale byl už i ve Školičce, takže je to vlastně takový už skoroprosečák). Do královácké tělocvičny dorazil – zřejmě hromadnou dopravou – ještě Filík a další skoroprosečák David Ježek.

Úvodní disciplína turnaje – smíšená čtyřhra – nepřinesla naší výpravě přespříliš důvodů k radosti. Ač v ohni žhnula hned tři želízka, ani jednomu se nepodařilo propálit alespoň do druhého kola. Ve finále tak proti sobě mohly stanout páry Kočí, Herrmanová – Rombald, Černá. Kdo vyhrál víte už z úvodního titulku.

Následně přišly na řadu dvouhry, které přinesly, alespoň z mého soukromého proseckého pohledu, mnohem více radosti a vyplavených endorfínů. Štědrý los mi totiž přisoudil do úvodních tří zápasů veskrze hratelné soupeře, takže jsem si dosytnosti zapinkal, zodpovědně plníc vytyčený plán: propocení veškerých svých, ráno přichystaných, šesti triček, a dokráčel tak až do semifinále. Před klíčovým bojem o finále už mě chytaly křeče střídavě do chodidel i stehen (a to jsem jen ležel na Filíkově žíněnce), takže to se mnou pozdější vítěz (jehož jméno již také znáte z titulku) neměl zas tak těžké. Zbytku výpravy se po hříchu už toliko nedařilo – ať to bylo špatným losem, postavením hvězd či momentální geopolitickou situací – první kolo se jim stalo konečnou: Filík svůj duel skoro zaspal, Martin nestačil na Rombalda, David na Kočího a Vendy – ta dle svých vlastních slov na turnajích zpravidla bojuje hlavně se svými nervy, takže na soupeřky už tak nějak nezbývá síla. Jen doplním, že neúspěšným (ač jen těsně) finalistou pánské dvouhry byl kladenský Fridrich, který v semifinále udolal spojařského sběratele kabrioletů – Danáka Nigrína. Vyvrcholení dvouhry žen mi želbohu uniklo, takže konečným pořadím sloužit nemohu – zájemce odkazuji na vyhledávač Google (stejně tak v případě dámské čtyřhry).

Vím však, jak dopadla pánská čtyřhra. Vyhráli, jak již částečně víte i vy – Kočí s Rimbaldem – kteří ve finálové bitvě o prsa rachitického pubescenta přehráli k večeru již probuzeného Filíka s Milanem Maixnerem. Já s Martinem jsme v osmičce po tuhém boji a několika křečích podlehli kladenským Fridrichovi se Schořem a Vendy doplatila na lichý počet čtyřhrychtivých hráček a sledovala tak závěrečné boje už jen v civilu z lavičky.

Co říci na závěr? Turnaj jistě nabídl divákům spoustu dechberoucích výměn – pan z bufetu si jistě přišel na své. Já propotil všechna přichystaná trička, nakonec i mikinu a navíc si zapomněl ručník, takže jsem domů jel mírně zvlhlý. Však to už k badmintonu tak nějak neodmyslitelně patří, stejně jako peníze, lehké ženy a narkotika. Ale o tom až příště…