A co to vlastně je, ten teambuilding, ptají se často hráči, rodiče, i zcela nezúčastnění pozorovatelé. Odpověď je jednoduchá: čtyři víkendové tréninky s ne úplně tradičním obsahem. Někdo si z nich odnese jen pár rad, jak uspět ve dvouhře, potažmo párových disciplínách, a jak zapracovat nové prvky do vlastní hry. Někdo si odnese poučení o morálce a psychologii a třeba poté snáze odolá problémovým situacím na kurtě. Někdo, a to vidím zejména velmi rád, si odnese pocit sounáležitosti s týmem, pokoru před jeho historií a touhu odevzdat všechno nejlepší ne ve prospěch svůj, ale všech spoluhráčů.

My jsme si odnesli pěknou kocovinu.

Letos jsme totiž rozšířili pojetí „týmového víkendu“ vedle družstev žáků i na družstvo dorostu; a také na rodiče. A tak mohu rád konstatovat, že všichni poznali kluky z Plzně, kteří u nás budou letos hostovat, a sobotní tréninky tak měly pořádný náboj. Zároveň se povedlo v sobotu večer v útulném prostředí restaurace Školička na rovinu probrat vše potřebné s rodiči dětí, které považujeme v dané věkové skupině za nejtalentovanější, a návazná neformální zábava nám vydržela až do hluboké noci.

Ráno se i přesto tvrdě trénovalo. V návaznosti na deblovou školu jsme připomněli základní údery a taktické kombinace čtyřhry, ukázalo se, že si hráči odnesli z Michalových a Filipových tréninků docela dost a rozdíl mezi útočným a obranným postavením už celkem chápou. Zápasy, které jsme hráli v neděli odpoledne, naopak předvedly v plné kráse, že si jen málokdo něco odnesl z přednášky o morálce, a to přes vynikající Filipovy názorné příklady. Nezapomínejte na ně, nic jste nedokázali! 😉 Ve vyrovnaném střetnutí na 8 zápasů se utkal tým Prasat s týmem Prasečáků (už asi chápete naše priority a také původ transparentu „Jděte všichni…“). Bohužel se nepodařilo dohrát závěrečné dva mixy, a tak je průběžný stav 4:2 pro Prasečáky (dohrajeme na tréninku).

Po víkendu jsem přesvědčen, že zdravé jádro jak v dorostu tak v žácích tvoří velmi dobrý tým, který už ví, jak jeden druhého povzbudit, fandit si a pracovat pro ostatní. Snad se postupně chytne víc a víc „okrajů“, protože „tým“ není jen šest hráčů v nominaci družstva a dva náhradníci – tým jsou také všichni čekající v pozadí, mladší i starší spoluhráči, dospělí, kteří poočku naši mládež sledují, trenéři, a samozřejmě rodiče, bez jejichž investic času a peněz by bylo vše mnohem těžší až nemožné.






Ani po vydatné porci letních soustředění jsme nemohli vynechat tradiční sehrávací víkend žákovských družstev. Letos se aspoň na den přidali i dorostenci, a tak jsme v Praze přivítali kluky z Plzně, sehráli některé kontrolní zápasy a dobře potrénovali. Žáčci si zatím nakreslili spoustu pěkných transparentů, které se krásně vyjímají na týmové fotografii. Odpoledne nás čekají další libůstky, trénink singlů, zápasy, a večer posezení s rodiči v příjemném prostředí restaurace Školička.