Až do sezóny 1992/1993 znala nejvyšší domácí soutěž v badmintonu jen dva mistry: pražské oddíly Spojů a Meteoru. Teprve v roce 2002 dokázaly narušit pražskou hegemonii Benátky nad Jizerou, v roce 2008 na nejvyšší pozici vystoupalo družstvo Dobrušky. Naše družstvo ve složení Jan Jurka ml., Radek Gregor, Pavel Kubiš, Tomáš Maixner, Vráťa Vostřák, Jirka Parkán, Diana Stádníková, Veronika Vopálenská a Dita Feiferová se celou sezónu poctivě připravovalo pod vedením Jana Boháče, a protože nám tentokrát vedle vynikajících výkonů všech zúčastněných přálo i štěstí, dokázali jsme překonat všechny překážky a stát se nejlepším smíšeným badmintonovým družstvem v ČSFR. Velkou odměnou pro všechny byl zářijový Pohár mistrů evropských zemí, kde jsme sice nedosáhli podobného úspěchu, ale týdenní turnaj v norském Kristiansandu byl zážitkem, na který se nezapomíná.





Co píše o mistrovské sezóně kronika (na rozklik autentická reportáž z posledního kola a povídání o Poháru mistrů):

K této sezóně se vracím opět s „menším“ zpožděním. Nemohu ale jen tak vynechat, protože právě tato sezóna se historicky zapsala do dějin oddílu. Hned od začátku zavedl pan Boháč nový tréninkový řád, a i přes počáteční odpor a protest některých nenapravitelných jedinců se mu podařilo obnovit tréninkovou morálku. A nejen to, dokázal připravit A družstvo tak dobře, že rozdrtilo ostatní oddíly a stalo se mistrem ČSFR. Proto také opominu úspěchy jednotlivců a zaměřím se na kolektivní snažení našeho oddílu během sezóny. Diana

1. celostátní liga
První dvě kola jsme začli velmi dobře a před zahájením finálových utkání jsme byli ve vedení. Podařilo se nám porazit ještě stále dost ambiciózní Hradec Králové a Liberec, ale také favority Meteor a Spoje A.

1. kolo finále se hrálo hned po Vánocích, a v tom se projevila naše slabina. Nebyli jsme připraveni tak jako naši největší soupeři Spoje A. Prohráli jsme a rozhodnout mělo poslední kolo, které se hrálo 20.-21. 3. 1993 u nás.

V sobotu dopoledne nadešel rozhodující okamžik: buď my – nebo Spojaři! Přišel nám fandit celý oddíl, dokonce i ti, kteří už netrénují (budou vidět i na fotce). Hned první zápas nám vlil do žil velkou naději: Jurka – Růžička (+). Taky Pavel Kubiš nezaváhal a proti Kulhavému vybojoval bod. Tomáš Maixner zabojoval, ale proti Gasparovi neměl opravdu šanci. Zato Vráťa nás velice překvapil, neboť prohrál opravdu jen „o třídu“ ve třetím setu proti Jandovi. Všichni jsme mu to moc přáli, ale soupeř měl tentokrát větší štěstí.

Po pánských singlech byl tedy stav vyrovnaný 2:2, ale pro nás to bylo lepší než všechna očekávání. Diana s Veronikou zabojovaly a obě přinesly na naše konto drahocenné body. Napětí a nervozita se postupně zvyšovaly, zvláště pak, když Jurka, Gregor hráli třetí set v zápase, který jsme počítali jako jistý bod. Přece ale zvítězili a stav byl pro nás velmi příznivý 5:2, stačil jediný bod na vítězství. Měli jsme na to ještě 4 zápasy.

A hned v tom prvním (debl Kubiš, Maixner) nám vítězství uniklo jen o vlásek. Potom jsme nastoupily (Diana a Veronika) na dámského debla. První set jsme dostaly nakládačku, ale jak už to tak v „babinci“ bývá, ve druhém setu jsme nedaly šanci my jim. Zbýval třetí set, a to už jsme nikoho nenechaly na pochybách, že vítězství je naše!!!

Stali jsme se mistry ČSFR 1992/1993.

Atmosféra a obecenstvo byli prostě skvělí.

Večer jsme to řádně oslavili, p. Boháč pozval celé družstvo na večeři a uspořádali jsme si v našem bufetu večírek. Trošku večírek shořel, neboť hráči i ostatní byli značně fyzicky i psychicky vyčerpaní, ale to vše vynahradil předseda, kterej byl neuvěřitelně báječnej.

Vyšlo v novinách:

ČKD Kompresory Praha ve složení Jurka, Gregor, Vostřák, Kubiš, Parkán, Maixner, Stádníková, Vopálenská a Feiferová získaly titul mistra ČSFR smíšených družstev za sezónu 1992-93 před Spoji Praha A, Meteorem Praha a VŠCHT Hradec Králové.

Nahuštěné Kompresory
Na jaře obvykle vrcholí celoroční sezóna většiny sportovních odvětví, nejinak je tomu i v 1. lize badmintonu smíšených družstev. Čerstvým titulem mistrů ČSFR za rok 1992/1993 se mohou pochlubit Kompresory Praha, jejichž tým je přímo „nahuštěn“ zvučnými badmintonovými jmény – hrají zde Jurka, Gregor, Vostřák, Kubiš, Maixner, Perkán a Stádníková, Vopálenská, Feiferová. Druhé místo obsadilo „áčko“ pražských Spojů a zásluhou Meteoru zůstal v hlavním městě i bronz. vis

Nesporně největší událostí bylo vyvrcholení soutěží družstev našeho zlatého áčka: 21.-26. 9. 1993 Pohár mistrů evropských zemí, Norsko, Kristiansand. Byl to velmi krásný turnaj a myslím, že všichni účastníci výpravy si přivezli domů hluboký a krásný zážitek. Zde bych měla také podotknout, že s námi nejel Vráťa (začal hrát ligu v Německu) a Radek (blíží se den, kdy světlo světa spatří jeho první potomek). I když jsme všechna utkání prohráli, rozhodně jsme nikoho nenechali na pochybách, že v Čechách se hraje kvalitní a velmi bojovnej badminton.

Mezi nejhezčí zápasy patřily debly sehrané pány Jurkou a Kubišem (proti Linzi měli dokonce mečbol, který by znamenal vyhrát utkání) a dále singl Pavla Kubiše proti šikmookému hráči z Lausanne. Naše výsledky:

ČKD Kompresory – Linz (Rak.) 3:4
ČKD Kompresory – Minsk (Blr.) 1:6
ČKD Kompresory – Lausanne (Švýc.) 1:6
ČKD Kompresory – Helsinky (Fin.) 2:5

Kromě kvalitního badmintonu jsme viděli i velmi krásnou norskou přírodu.