Letošní turnaj rodičů a dětí byl doopravdy vydařeným závěrem soutěžní sezóny naší mládeže. Sešlo se patnáct rodinných týmů, které si zahrály do sytosti zápasů, a program uzavřelo grilování a posezení na zahrádce restaurace Třetí poločas. V turnaji se nejlépe dařilo Honzovi a Heleně Vorlíkovým, kteří v napínavém finále porazili v nastavení třetího setu Honzu a Verču Řasovy. Na třetím místě skončili Míša a Libor Zelinkovi. Výsledky skupin a konečné pořadí dvojic najdete v příloženém dokumentu.

Krátká oficiální část grilovacího odpoledne začala předáním diplomů některým hráčům. Oceněni byli:
Šárka Vlášková za nejlepší tréninkovou docházku
Honza Řasa jako nejpilnější hráč (odehrál nejvíc turnajů)
Honza Vorlík za nejlepší pozici na žebříčku v singlu
Jitka Benešová za nejlepší pozici na žebříčku v deblu
Míša Zelinková za nejlepší pozici na žebříčku v mixu
Berta Ausbergerová jako skokan roku (největší žebříčkový posun)

Podrobnější reportáž z krásné sobotní akce je na rozklik, doporučuji ale projít i okomentovanou fotogalerii (kde se mísí fotky vyfocené různými autory s mým foťákem, a dál snímky Ády Görtlera a Verči Řasové (lehce kompromitující, ale vy nás přece znáte, ne? ;-))).

Ke stažení: kompletní výsledky






Zhruba kolem půl deváté ranní se začal v tělocvičně našeho oddílu scházet zatím nepočetný pořadatelský tým. Morálku narušila páteční společenská akce, která končila v pozdních ranních hodinách, a budík nastavený na sedmou zněl v tu chvíli jako hodně špatný vtip. Ale nalili jsme do sebe s Tomášem Parkánem asi osm litrů kofoly a jali se chystat organizátorské zázemí, stavět kurty a zapisovat příchozí do startovní listiny.

Ukázalo se, že soutěžit bude patnáct rodinných dvojic, většina v tradičním složení rodič-dítě, ale i páry sourozenecké a složené dvojice Šeďa-Klubal a Chalupecký-Jedličková. Konkrétně soutěžilo 5 maminek, 5 tatínků, 3 sourozenci a 2 vzdálenější rodinní příslušníci. Domácí prostředí znamenalo už od rána pohodlí známé tělocvičny a také otevřenou restauraci Třetí poločas (část turnaje se dokonce přenášela na obrazovku tamější televize pro větší pohodlí těch, kdo zrovna seděli nad párkem nebo kofolou).

Brzy se začali scházet další členové naší krásné badmintonové společnosti, a tak mohli účastníci vidět takřka všechny, kdo se na Proseku věnují mládeži: vedle nás dvou Tomášů a Vítka Šedi se přišli podívat i Romča Čechová a Michal „Koloušek“ Beznoska, dorazily sličné dorostenky a nedostižné rozhodčí Kačenka a Vendulka, a punc našemu turnaji dodal host až z daleké Plzně a zároveň čerstvý držitel rozhodcovské licence Adam Čechura.

Díky všem těmto lidem turnaj probíhal v poklidném tempu, stíhali jsme vyhlašovat zápasy a kontrolovat výsledky bez zbytečného stresu. Všudypřítomná pohoda byla poznávacím znamením turnaje – nadchlo mě, že všichni bez výjimek pochopili, že nejde o nahánění výsledků s krví v očích, ale o to, aby si každý pěkně zahrál. Logicky byly mezi páry velké výkonnostní rozdíly, ale „horší“ nepropadali beznaději a „lepší“ zase povýšené nudě – třeba tolik nesmečovali, třeba víc míčů nahrávali, tak aby se všichni dobře bavili.






Naše interní nasazení potvrdil jen jeden pár: Honzovi Řasovi s Verčou jsem věřil na celkové vítězství, přece jen, Honza je oporou družstva žáků a Verča je bývalá hráčka. Řasové svou skupinu vyhráli a měli blízko i k diplomu za celkové první místo, i když namále měli už ve třísetovém utkání s Benešovými. Matěj Šeďa s Davidem Klubalem, další kandidáti medailových míst, podlehli ve finále své skupiny Vorlíkovým, a Honza Kosa s maminkou prohráli ve skupině dokonce dvakrát, čímž dali šanci bojovat o prvenství pravděpodobně nejusměvavější dvojici vůbec, Míše a Liborovi Zelinkovým (a čistě pro formu, nejusměvavějším hráčem byla Ivana Hlaváčková; a mimo kurty Kačka Kykalová, když jsem ji určil jako rozhodčí a hlásil nikoliv „Kykalová“ ale „Kačenka“).

Mezitím, co se hrálo, mohli zájemci listovat starými kronikami našeho oddílu. Využili toho zejména bývalí hráči, kteří se pobavili nad deset či více let starými fotografiemi. Znáte to: plešatí ještě s vlasy, rodiče jsou klony svých dětí, jen pan předseda a jeho brýle se už aspoň dvacet let nemění… Dění v hale zpestřovali i mladší sourozenci a další rodinní příslušníci, hlavně malý Albert, který skákal z empiru a všude neodbytně pobíhal s malou raketou nás bavil prakticky celou dobu turnaje. To podstatné se ovšem odehrávalo mezi světlými badmintonovými lajnami. Po dohrání tří pětičlenných skupin jsme se vrhli na další miniskupiny o konečné umístění. V té nejnižší si třinácté místo vybojovali Červení, a já viděl Davídka zahrát některé docela pěkné údery. Dvanáctí byli Petřekové, a je to hezký výsledek vzhledem k faktu, že byl Jonáš zatím teprve na třech trénincích. Se sedmým místem asi nebyli spokojeni Benešovi, kteří ve skupině hezky zavařili Řasovým, ale jejich skupina byla zkrátka nejnabitější. Čestné čtvrté místo získal pár Šeďa-Klubal, a Robert se také asi nezlobil na spoluhráčku, kterou jsme mu našli na poslední chvíli – se Šárkou byli šestí.

Krátce po původně plánované druhé hodině jsme měli takřka dohráno a došlo na finálové zápasy. Vorlíkovi nejprve přehráli Zelinkovy, kteří vzápětí podobným způsobem podlehli i Řasovým, a tak bylo jasné, že poslední zápas dne bude také skutečným finále. Když pominu trenérskou exhibici, byl to i nejkvalitnější zápas vůbec. Řasovi získali první set 21:13, pak je ale Vorlíkovi donutili k většímu množství chyb a vyhráli druhý 21:17. Třetí set byl vyrovnaný až do konce, v nastavení byli šťastnější Vorlíkovi.





To už Tomáš Parkán roztopil gril a položil na něj první z velkého množství výtečně naložených steaků. Já předal ceny vítězům a pocvičil se v umění proslovů. Myslím, že to bylo celkem dobré, a podařil se mi perfektní úderný závěr. Ten mi jen trochu pokazilo, že jsem zapomněl předat invidivuální diplomy, a tak jsem se musel na scénu ještě vrátit. Pak už se ale rozproudila volná zábava, děti se vrhly na fotbálek, pískoviště, prolézačky a někteří dokonce i na zahradní badminton, a dospělí vesměs na pivo a jiné osvěžující nápoje.

Doufám, že se nepletu, když řeknu, že se všichni měli dobře. Já jsem si závěr badmintonové sezóny u nás na Proseku užil bezvadně a těším se, až se s vámi zase uvidím – přiští týden na trénincích, na našich letních soustředěních, a hlavně, abych zacitoval sám sebe: v nové, úspěšnější sezóně 2009/2010.