Kralupy 2015: jelimani a bohové

V týdnu od 1. do 7. srpna proběhlo tradiční velké letní soustředění mládeže SK Prosek Praha. V Kralupech nad Vltavou se připravovalo více než 60 badmintonistů z našeho oddílu i hostů z celé ČR. S náročným programem v třicetistupňových teplotách se všichni poprali, jak nejlépe uměli, a za celý týden zaslouží složit poklonu.

Prohlédněte si: galerie fotografií

Všechny účastníky soustředění čekala letos jedna zásadní změna. Hotel Sport nám „výhodně nabídl“ skokové zvýšení ceny bezmála o 100 %, a tak jsme usoudili, že komu není dost dobrý účet za více než 100 tisíc, nemusí také dostat vůbec nic. Ubytování se podařilo zařídit v nedalekém Dvořákově gymnáziu díky ochotě a dobré vůli pana ředitele Plecháčka, paní školnice Měkotové a dalších členů sboru. O stravování se pak postarala restaurace Na Františku, badmintonové tréninky opět probíhaly v desetikurtové hale ve čtvrti U Cukrovaru a atletické pak v areálu sokola, na školní zahradě a samozřejmě také na „oblíbených“ schodech.

Další novinkou oproti minulosti pak byl i vyšší počet hostů z jiných oddílů. V sobotu 1. srpna se tak do Kralup sjížděli lidé nejen z Proseka (a blízkého okolí), ale i hráči z Radotína, Lanškrouna, Břeclavi, Hustopečí a dokonce čtyřčlenná parta z Klimkovic. Z úctyhodného množství více než šedesáti hráčů jsme měli dopředu velký respekt, ale i když bylo „krocení“ tolikahlavého davu leckdy hodně náročné, ukázalo se, že všichni přijeli za správným cílem – něco se naučit z badmintonu. A proto nebylo téměř nutné zvyšovat hlas, usměrňovat nad rámec důrazné pobídky a trestat… trestat se museli jen ti, kteří zrovna prohráli zápas na „prasátko“ 😉

Sobotní nastěhování mělo hladký průběh. Dvě tělocvičny, prostorné chodby a útulná hudebna nabídly skvělé útočiště desítkám hráčů. Množství žíněnek, gymnastické koberce, světlé a chladné chodby – to vše bylo v obrovském vedru kvitováno s povděkem. Od budovy jsme dostali jedny klíče pro zahradu a zadní vrátka… které jsme si asi po pěti minutách úspěšně zabouchli uvnitř 🙂 Naštěstí nešlo o nehodu, jež by předznamenala roztržité zítřky, a nic podobného už se v průběhu týdne neopakovalo.

Po úvodním informačním proslovu obdrželi hráči nová oddílová trička v zelené barvě a s motivem „Da Vinci“. Navázaly pak tradiční kondiční testy, konané na prostorné zahradě gymnázia.

Kondičním testům vládli starší kluci

Ve většině disciplín vynikala především silná parta kluků ze skupiny A – Honza Vorlík, Michal Vašátko, Vašek Podivín. Tu a tam se ale našlo příjemné překvapení. Velkou snahu pak předvedli i ti o hodně mladší ze skupin C a zejména D. Letos jsme testovali sprint na 60 m, běh na „osm set metrů“ (odhadnutou vzdálenost, která po pravdě byla určitě víc než kilometr), počet kliků za 1 minutu, počet leh-sedů za 1 minutu, skok do dálky z místa, hloubku předklou, házení badmintonovým míčkem, výšku výskoku a driblink střídavě za 1 minutu. Dohromady tak testová baterie pokryla jak silové disciplíny, tak i rychlost, koordinaci, výbušnost a pohyblivost.

I přes tradiční rezervu v hloubce předklonu (a dokonce i navzdory tomu, že ho Michal pokořil v parádní disciplíně „driblink“) uspěl v kondičních testech nejlépe Honza Vorlík. Druhé místo v celkovém pořadí patřilo Michalu Vašátkovi, na třetí se prodral nejlepší ze skupiny B Vašek Obhlídal, čtvrtý skončil Vašek Podivín a pátá nejlepší z dívek Šárka Vlášková. Ze skupin C a D si pak nejlépe vedl Šimon Pražský, jen těsně následovaný kluky z Lanškrouna Tomem Jurčou a Fandou Havelkou; čtvrté místo a nejlepší z dívek obsadila kralupská Klára Koníčková.

Pro zajímavost pak ještě nejlepší výkony:
60 m sprint: 7,4 s – Jan Vorlík
běh na „800 m“: 3:28 – Michal Vašátko
skok do dálky z místa: 266 cm – Michal Vašátko
hod badmintonovým míčkem: 9,3 m – Vašek Podivín
výška výskoku: 53 cm – Michal Vašátko
hloubka předklonu: 21 cm – Julie Sochorová
leh sed 1 min: 59 – Vašek Podivín
kliky 1 min: 55 – Vašek Obhlídal
driblink F/B 1 min: 102 – Michal Vašátko

Večerní program po vyhlášení výsledků kondice obstarala jako už tradičně bojovka. Cesta odvahy je tradičně zážitkem, na kterém se „nikdo nebojí,“ všechno je „trapné,“ všichni „jsou vidět“ a… jen sem tam někdo přiběhne s křikem, že na cestě leží mrtvola 😉 Tak nějak to bylo i letos, i když bojovku nakonec nejvíce odnesl trenér Adam, kterého přebíhání přes cestu stálo pořádnou jízvu pod okem.

…a támhle je výjimka, dva jelimani vedle sebe…

Počínaje nedělí už soustředění běželo podle předem zveřejněného programu, který spolu s aktualitami mohli hráči i jejich rodiče najít na speciální webové stránce. Budíček v 6:45 následovala snídaně vyráběná svépomocí. Díky neskutečně štědrým příspěvkům rodičů jsme měli dostatek buchet, bábovek, perníků a nejrůznějších pochutin, stejně tak jako ovoce, zeleniny, a tak stačilo jen navařit dost čaje, namazat každé ráno okolo šedesáti rohlíků a mohli jsme plní energie vyrazit do dalšího dne. Díky moc všem, kteří přispěli!

Ranní tréninková fáze přinesla jednu novinku. V tělocvičně začínali mladší hráči ze skupin C a D, ve druhé polovině jejich tréninkové jednotky pak do haly dorazili starší kamarádi a ujali se nahazování, opravování a nahrávání v kombinacích; tak měli i ti nejmenší možnost zatrénovat si s Honzou Vorlíkem, nechat si poradit od Michala Vašátka – a stejně tak, jak z jedné strany vzrostl zájem a chuť předvést se před staršími, kteří jsou v mnoha ohledech vzory, také z druhé strany byla v mnoha případech patrná chuť a o některá „miminka“ byla dokonce skoro rvačka 😉

Zatímco mladší skupina pokračovala na atletický trénink, starší si odbyli své dvě hodiny badmintonové přípravy. Po obědě pak už obě skupiny měly program podobný dvě hodiny badmintonu a hodina kondice; od osmi hodin do devíti pak program dne uzavíraly večerní hry, nejčastěji s Vendy a Robertem.

Pečlivě připravené tréninky odsýpaly a dařilo se držet velmi pracovní atmosféru; podporovanou navíc množstvím her, zápasů a letos nebývalé invaze neobvyklých trestů, při kterých hráči odbíhali do protější haly oznámit „To jsem ale jeliman,“ zakřičet si na znamení vítězství, odprosit trenérku, aby je naučila podání, anebo třeba vyzvednout vítěze nebe-peklo na ramena a dát mu ochutnat pocit, že je bůh. Některé nápady byly už před soustředěním zaneseny do rozpisu tréninků, ale jiné, jako přebor Asie v zápasech na polovině (Lee Chong Wei byl opravdu z formy a vyhrál indický jezdec na slonech); poklonkování za vítězná prasátka; anebo kontrola kvality prostřednictvím házení ruličky toaletního papíru vznikly spontánně, za pochodu, a protože je všichni brali jako zpestření, pomohly uvolnit atmosféru při jinak hodně náročných trénincích. Podobně celý týden fungovala i neustále hrající hudba v obou tělocvičnách, a pozitivní a motivační přístup všech trenérů a starších svěřenců.

Zasloužený odpočinek a prestižní klání

V úterý odpoledne, po pěti oddřených tréninkových blocích, došlo na zasloužený odpočinek. Ten jsme strávili na lidmi přetékajícím kralupském koupališti, kde se navzdory obavám nikdo neutopil, nezabil na tobogánu ani skokanských můstcích, a po relaxační koupeli, beachvolejbalovém zápase a rozšíření legendy o Honzově žraločí jizvě jsme se zase všichni bezpečně přesunuli domů. Zavřený bowling nás připravil o jednu z tradic soustředění, a tak jsme místo toho uspořádali prestižní „mistrovství světa ve stříhání kámen-nůžky-papír.“ Pavouk, který měl své nasazené favority, zahrnoval úplně všechny účastníky s výjimkou head-coache; do finále se nakonec probojoval osmiletý Pepa proti desetiletému Honzovi. Honza zvládl jak vyhecované finále, tak i závěrečný superpohár proti Tomášovi a byl tak zaslouženým mistrem střižby.

Ve středu došlo také na večerní posilovací fázi. Kruháč obávaný mezi staršími a středními účastníky získává čím dál více fanoušků z řad těch menších. Na deseti stanovištích se totiž střídaly „rodiny“ složené z věkově namixovaných svěřenců. Každý tým měl svého kapitána z řad trenérů nebo týmu A, který dohlížel na kvalitu cvičení a hecoval své spolubojovníky k maximálnímu výkonu. Dařilo se to tak dobře, že někteří – v čele s malou Verčou Flusserovou – doslova žadonili o pět nebo deset dalších kol 😉

Čtvrteční program nejprve nepříjemně ovlivnila autonehoda kluků na parkovišti u nákupního centra; nikomu se ale nic vážného nestalo a odnesla to jen dvířka u řidiče. V trénincích jsme bez nehody načali poslední čtvrtinu soustředění s náročnými celokurtovými kombinacemi pro dvouhry. A navečer došlo na závěrečné posezení u sklenky džusu a jako vždy tu badmintonových, tu nebadmintonových, a leckdy dvojsmyslných účastnických diplomů. Za co jsme je letos udělovali?

Michalu Vašátkovi za křehký vztah se schody
Míše Zelinkové za pečlivě vybraný nanuk
Vaškovi Palánovi za boží playlist
Honzovi Vorlíkovi za slow-motion
Vaškovi Podivínovi za idol dívčích srdcí
Šárce Vláškové za stromový atentát
Kolouškovi za astronomické občerstvení
Lucce Mockové za neposednou gumičku
Ondrovi Dlouhému za klír-mastera
Kačce Krejčové za originální dress-code
Kláře Viktorinové za úsměv „na vyžádání“
Vaškovi Obhlídalovi za raperský bag
Márovi Schumpeterovi za zdatného mini-kouče (a taky Lee Chong Weie z formy)
Danu Kubišovi za plazecký styl
Adamu Šulcovi za řídkou pantomimu
Verče Tvrdíkové za tuning obuvi
Davidu Slívovi za hi-fi v uších
Kláře Petruškové za nebojácného ducha
Honzovi Šnaiberkovi za reprezentaci Číny
Matěji Kozelskému za klimkovický gang
Aleně Tylšové za nehodu s plavkami
Kubovi Riegrovi za protržené ucho
Jule Skřivanové za kapra na kopci
Káje Hejdukové za hru na dědka
Martině Ševčíkové za síťku na motýly
Adamu Veselému za vyšší level
Honzovi Volčkovi za radotínskou špionáž
Natce Pávové za kachní rodinu
Káje Nachtmanové za telefonní ústřednu

Tomáši Jurčovi za šikovnost lemura
Fandovi Havelkovi za večerní program pro trenéry
Honzovi Ledererovi za mistra světa ve stříhání
Verče Sirůčkové za spánek na nebesích
Jule Sochorové za osedlání kouče
Vojtovi Bicanovi za odhodlání při kruháči
Petrovi Krejčímu za hledání cenných kovů
Šimonu Pražskému za totální nasazení
Gabče Kuptíkové za chodbovou párty
Tomovi Orlíkovi za dobré technické vybavení
Janě Flusserové za pohádkovou péči
Pepovi Rákosníkovi za dobře placeného šerpu
Ondrovi Korandovi za tvrdohlavou hru
Ivče Treperové za lichocení trenérům
Adéle Dragounové za anglickou čtyřhru
Kubovi Pavlíčkovi za poctivou práci
Kláře Koníčkové za rychlý cval
Adamu Češnerovi za mediální hvězdu
Ondrovi Lukavcovi za kvalitní bednění
Matouši Hlobilovi za vraždu na síti
Verče Flusserové za největší svaly
Adélce Pávové za klimkovickou „mordu“
Mirkovi Jandovi za rýžový katapult
Klárce Tvrdíkové za lichožravého smíška
Pepovi Mrázkovi za stříbrné nůžky (a kámen a papír)
Martinu Vopavovi za teplákovou soupravu
Matyáši Richterovi za vstupní manévr

Anežce Limanovské za part-time job
Robertu Chalupeckému za doktora Zoidberga
Adamu Čechurovi za namazání týmu
Vendy Gronové za průvodce soustředění
Honzovi Řasovi za žraločí jizvu
Romče Čechové za splašené panáčky
Tomáši Krajčovi za trestní inteligenci

Po předání diplomů jsme zhlédli ještě vydařené parodie na trenéry, kdy zejména Robert se tříčlenné dívčí skupině opravdu vydařil, k poznání byl ale i Adam házející toaleťákem či přebíhající při bojovce.

V pátek ráno jsme se nejprve trochu potrápili s „kanadou“ – někteří hledali své ztracené boty, jiní se pomazali pastou na klice, jediné, co se nám dosti „podělalo“ byly legrácky s nafukovacími balonky. Inu – poučení pro příště. V rámci dopoledního tréninku došlo na Romči precizně připravenou aerobikovou rozcvičku pro obě skupiny, tentokrát dobře cvičili i mladší, na starší bylo opět nachystáno několik vtipných otoček a také choreografie s boxováním, či speciální „move,“ který vypadal, jako když pejsek běhá mezi dvěma lampami a obě se je snaží občůrat 😉

Odpoledne pak celý týden uzavřel turnaj a také několik málo exhibičních zápasů mezi trenéry a hráči z týmu A. Skupince D2 kraloval Ondra před Klárou K., skupince D1 pak Matouš před Kubou. První místo mezi céčkaři získal Honza L, těsně za ním skončil Tomáš O a třetí místo obsadila Ivča. Konečně v hodně vyrovnané soutěží týmu B uspěli Vašek, Adam, Matěj a Honza.

Tak jako každý rok přineslo soustředění mnoho společenských zážitků; o zábavu se staraly gangy mladších dětí, které doslova ovládly malou tělocvičnu, chodbu a tu a tam dokonale obsypaly oblíbené trenéry. Ve velké tělocičně vládla hravá atmosféra a vedle badmintonu došlo na poker, bang, nejrůznější karetní hry a dokonce i člověče, nezlob se.

Hodnotit by se mělo až s odstupem, ale většina letošních změn se osvědčila. Společné soužití na gymnáziu bylo v něčem svízelné (no ano, ta havárie teplé vody se nezakecá…), ale pomohlo stmelit kolektiv, omezit stýskání a přiblížit starší hráče těm, kteří v klubu teprve začínají, nebo byli dokonce externími hosty.

Během náročného týdne bylo mnoho okamžiků, kdy každý účastník mohl zatoužit po tom, aby vyběhl na nejbližší kopec a zařval si: „To jsem ale jeliman.“ A naše pýcha nesahá zdaleka tak vysoko, aby kdokoli mohl z druhé strany říci: „Zvládl jsem to dokonale… … jsem bůh.“ Jsme a vždycky budeme někde na cestě. Ale za týden v Kralupech mohu zodpovědně říci, že jsme se ani na okamžik nezastavili. A kráčíme správným směrem.