kdo si to nepřečte celý, tomu praskne vejplet!!!**

** celý článek, ne celý nadpis…

Filík

Je sobota 15.12. a nás, tedy SK Prosek „B“, čeká třetí kolo základní části II.ligy. Tentokrát vyrážíme ve složení Honza Jurka ml., Vítek Šeďa, Milan Greineder, Petr „Čermáček“ Čermák, Danuška Kykalová a Dita “ Dva až tři v jedné“ Marešová. A já. Zdravotní stav družstva je dobrý, tedy až na ledvinový záchvat Danušky, již pouhým okem viditelný jiný stav Ditušky (neplatí při použití volnějšího oděvu), zlobivé achilovky Čermiho a čerstvě rozehnanou Milanovu virózu…

„Proč zrovna my jsme béčko“ víme, výšku, tlak, teplotu a rosný bod neznáme, ale jelikož Vítkovi přimrzá kouř k cigaretě, bude asi zima. To není moc dobrá zpráva, protože každý, kdo už někdy hrál v kladenské tělocvičně, zná její velmi záporný vztah k teplu…

Je nám také jasné, jak celé dnešní kolo musí dopadnout, aby to dopadlo dobře, a to především s námi. Máme to naplánované, máme to odhadnuté, máme vytipovaného největšího soupeře v postupu do finálové skupiny. Sice to všechno dopadlo trochu jinak (řekl bych, že jako většinou, ale nechci shazovat naše plánovací schopnosti), nicméně teoretickou přípravu jsme rozhodně nepodcenili!

První, co nám vyšlo, byl odhad situace s dodávkou tepla. Po vstupu do tělocvičny se mi vybavily záběry z archivu ČT, z předválečné olympijské soutěže krasobruslařek. Na rybníku, mezi mantinely ze sněhu, krasobruslila žena v beranici, v zimním kabátu až na zem, a tomu přihlíželi stejně odění diváci. V tělocvičně, až na mantinely ze sněhu, byla situace stejná. Na hřišti se rozehrávalo velmi teple oděné a ošálené družstvo domácích, diváci, kteří vypadali jak na schůzi před poslední etapou výstupu na Everest, posedávali kolem. Zatímco domácí byli ošáleni šálami, my byli ošáleni kouřem vycházejícím z komína. Musela to být atrapa, protože jediný efektivní zdroj tepla v tělocvičně byla moje termoska s kafem…

Ale jelikož remcání tělocvičnu nevytopí, pustili jsme se do sportování. Podle našeho plánu nás čekala prohra s Kladnem, i když jsme tak trochu doufali, že by se třeba mohla urodit remíza (odvážnější si troufli věřit i ve výhru, ale to jsem pečlivě tajil…). Bohužel jsme se ale drželi plánu… Hned první mix nevyšel a Honza s Dituš prohráli 21:19 ve třetím, když první dva sety skočily podobně těsným rozdílem. Na vedlejším tépichu mezitím Vítek s Milanem ve dvou setech nezaváhali proti taktické posile z kladenského béčka. Po nich jsem nastoupil já na dvouhru s nadějným běhavým mládím a ve snaze udržet zbytek mančaftu ve varu, jsem střídavě využíval soupeřových i vlastních chyb k třísetovému dramatickému vítězství. Ve druhém setu, kdy se mi zdálo, že je divákům, za stavu 15:20 pro soupeře, zima, jsem tedy dotáhnul na 20:20, načež jsem, nikým neatakován, odstřelil dva míče daleko z dosahu soupeřova. Ten by ale musel opustit koberec, aby je stačil odehrát, což zcela nepochopitelně neudělal, takže se hrál set třetí, k veliké radosti přihlížejících. V něm jsem již měl hru pevně pod kontrolou, a i když mi Milan radil prodloužit loby nesmyslně až na zadní lajnu a srabácky hrát soupeři spíš na jeho slabší zadní bekhendu, držel jsem se své, předem stanovené taktiky – dát alespoň o dva body víc než soupeř – a vyhrál 21:19. Více se o tomto zápase dočtete na teletextu ČT4 Sport na straně 356, videonahrávku najdete na YouTube po zadání „trotl on the carpet“. Danuš v singlu, ani obě naše děvčátka v deblu body nepřinesla (v této sezóně snad poprvé), takže bodovat tentokrát musel testosteron, který ale trochu zamrzl ve žlázách. Čermi s Honzou sice statečně porazili dvojici Skrčený – Pulkrábek, ale tím naše kladenská sklizeň skončila. Singla s Danem Skrčeným Čermi prohrál, stejně jako Milan s Vencou Fridrichem. Oba zápasy byly těžké, Čermi se ve dvou setech nechytil a Milan sice dotáhl zápas do třetího setu, ale po Vencově přestávkovém cigárku ho fazóna opustila… Takže nakonec prohra 3:5, sice trochu smolná, ale podle plánu… Mezitím ve stejný čas na jiném místě splnili sokolové z Meteoru „B“ roli favorita v zápase s Plzní a naopak Spoje nenaplnily naše odhady a prohrály z Ústím, které tak převzalo jejich roli „ohrozitele“ našeho postupu. Jenže druhý jejich zápas byl s Meteorem a my spoléhali na malou pravděpodobnost ústeckého vítězství.

Ale stále ještě zbývalo odfajfkovat jednu podstatnou položku sobotního programu – porazit Most, toho času poslední tým tabulky. I když ve světle událostí jsme se potichu uklidňovali, že i ta remíza by mohla stačit… Honza s Ditou tentokrát mix celkem bez problémů vybojovali, stejně tak i takticky postavená dvojka Čermáček s Milanem zvládli mostecké mladíky. Druhý taktický tah ale nevyšel a Honza s Vítkem prohráli 21:19 ve třetím setu s duem Bleyer – Svárovský. Kdybych měl popsat Honzovu náladu po posledním prohraném bodu, musel by se tento článek vysílat až po desáté hodině… Být to v komiksu , vypadala by Honzova bublina asi takto : „@#$%$##$%^&*(&#$$#&^&%^$#&%$!!!!!!!!!!!!!“ Nicméně každý má nárok na ne úplně vydařený zápas a zbývala ještě spousta příležitostí na body. Danušky singl tou příležitostí ale nebyl, protože k němu v zájmu zachování zbytků zdraví nenastoupila. Nebyl to ani Milanův singl s veteránem Králem, který Milanovi nakladl do cesty tolik zarputilého (i obdivuhodného) odporu, že, v kombinaci s Milanovou krizí, se stal nepřekonatelným. Takže se na tři sety pochlapil Čermáček na jedničce, pochlapila se i děvčata v deblu a zkušeným výkonem nedala soupeřkám šanci. Tedy stav 4:3 pro nás, zbývá poslední zápas, ideální příležitost stát se hrdinou a vybojovat vítězný bod a pojistit náš postup. S tímto vědomím, nažhaven a připraven snížit nepříznivou bilanci 0:2 vzájemných zápasů s Pavlem Bleyerem nastupuji a prohrávám první set zhruba 21:7. Moc to nechápu, nervózní z rozhodnutí nejsem, strach z Blykače nemám, protože předchozí zápasy byly poměrně vyrovnané. Ale asi to bude tím, že většinu míčů buď nahrávám, nebo na jistotu sázím asi 30cm do autu, případně do sítě. Rozhoduji se tedy nebýt za vola a vyhrát pro začátek druhý set. Někdy kolem stavu 5:5 mně Honza vztyčeným prstem něco naznačuje. Že jsem jednička? Ne, to bych se nedíval na jeho palec. Naštěstí nízká okolní teplota způsobila takřka supravodivost mých mozkových spojení a myslí mi to jako nikdy. Všímám si, že Honza při pantomimě telefonuje, všímám si i znatelně dobré nálady ostatních členů družstva, která rozhodně nemohla být způsobena mým výkonem. Soudím tedy, že se zápas Meteor – Ústí vyvinul k našemu plnému uspokojení, tedy že Ústí v něm nezvítězí, a i když pátý bod neudělám, postupu do „Final Three“ by nemělo nic zabránit. Takže jsem tu vlastně úplně na … I tak svoji kožku nedávám lacino a prohrávám až v koncovce 21:18 (nebo možná i 19)…

Co říci závěrem? Nezmrzli jsme. A přestože všechny výpočty ukazují na finálovou skupinu ve složení Meteor B, Kladno a Prosek B a v podstatě už s tím počítáme, raději si ještě počkáme, jestli ke stejnému závěru dojde i Pepa Scheiner po kontrole zápisů o utkáních. Pak už jen ověříme platnost nadpisu a i když třeba platit nebude a „medajli nedaj-li“, stejně to řácky na vánočním večírku oslavíme.

Další dobrou zprávou dne jsou dvě vítězství našeho céčka, které si tím pravděpodobně zajistilo účast v krajském přeboru i pro další sezónu, a tak jedinou špatnou zprávou dne je dočasné ukončení aktivní kariéry Ditušky, která se nám však jistě vrátí, až bude mít hotovo (takže to vlastně špatná zpráva není, a navíc přivede na svět další(ho), genově kvalitně vybaven(ou)ého badmintonist(k)u a krom toho mezitím nastane obnovení aktivní kariéry Lenky, která už hotovo má a které koupíme nějakou hodně tlustou knihu, aby si po večerech četla místo aby těhotněla) a také těsná smůlovatá prohra našeho áčka s Brnem, které pak ještě smůlovatěji „pouze“ remizovalo v Liberci s Libercem, po několika setech prohraných o dva body. Ale budeme věřit a držet palce, aby to dopadlo i v soutěži nejvyšší a my mohli pít na radost a nemuseli pít na žal…