Na tradiční dvouturnaj GPC a GPD dospělých, pořádané v jeden den oddílem SK Jupiter Plzeň, se do hlavního města piva vydala trojice proseckých: Kačka Kykalová, Petr Čermák a Tomáš Krajča. Strávili jsme v tělocvičně krásných patnáct hodin, než došlo na půlnoční finále pánské čtyřhry, ale odměnou nám bylo první místo. Dalších úspěchů už bylo poskrovnu, jako vždy lze ale za největší úspěch prohlásit bezproblémovou organizaci „cédéčka“, příjemnou atmosféru a samozřejmě také dobře zásobený bufet.






Nejaktivnější z naší trojice byla Kačka. Hrála hned pět disciplín, a počet odehraných zápasů byl brzy dvouciferný. Začali jsme nevydařeným společným mixem na GPC. Nakonec třetí Takáč a Osladilová byli nad naše síly: Roman hrál cílevědomě všechno přes Kačku, já se pokoušel o totéž, ale Míša se nenechala zatlačit dozadu a přetlačit silou. Náladu si Kačka mohla spravit s Ottou Slabým na GPD, střídavé úspěchy ale složený pár odsoudily k místu zhruba uprostřed startovního pole. Ve dvouhře mě Kačka tentokrát zklamala, v prvním kole na GPD podlehla Terce Uhlířové, a její hra byla bídná pohybem, variabilitou i křivkami úderů. Na GPC měla těžší soupeřku, a paradoxně proti Míše Osladilové zahrála podstatně lépe. Snad jí utkvělo v paměti, že nejvíce bodů přinesly „nečitelné“ údery, jako řezané dropy, a klíry s útočnou křivkou směrované do zadního backhandu. Na výhru to nestačilo, na spravení nálady společně s velkým kopcem zmrzliny a výletem po požárním žebříku už ano. Poslední soutěží pro Kačku byla čtyřhra na GPD s Míšou Viktorovou. Kačka byla z dvojice silnější a zejména pro debla takticky lépe vybavená. Holky bojovaly, ale ve skupině dokázaly jen jednou vyhrát a v zápasech o konečné pořadí trochu smolně podlehly dvojici Čečková-Fremrová.

Já si po nevydařeném mixu dal hodně dlouhou pauzu. V předtuše neblahých událostí jsem se nechal zapsat i do pavouku GPD, kde jsem si zahrál pár hezkých singlů – nejprve jsem se rozběhal a rozehrál s Michalem Bathorym, který mi zavařil důslednou hrou v prvním setu, druhý už jsem ale kontroloval. Pak jsem si zahrál s Milošem Chaloupkou zápas, kde jsem se trochu trápil, ale koncentraci jsem nakonec přece jen našel. Mezitím jsem v GPC vypadl hned v prvním kole s Romanem Takáčem, což mě velmi mrzelo. Stejný soupeř mě pak porazil i podruhé v GPD, a utvrdil mě v pocitu, že rozhodně nemám singlovou formu: nedokázal jsem výhodu ve výměně zúročit úspěšným útokem, hrál jsem zbrkle, kazil a ani můj pohyb nebyl zdaleka tak dynamický, jak bych si představoval.

Čermi toho odehrál nejméně, zato byl ale nejúspěšnější. Ve dvouhře na GPC přehrál postupně Kubu Krejsu a Ottu Slabého, oba dva mu situaci hodně usnadili sériemi nevynucených chyb, kterých Petr s radostí využil. V semifinále na něj čekal soupeř z kategorie těžších: doubravecký Tomáš Přinda. V prvním setu hrál Čermi velmi dobře, dokázal se bránit ostrému útoku ze strany soupeře, rozehrávat takticky míče a využívat vlastní příležitosti k okamžitému zakončení. Bohužel sadu ztratil v nastavení, a ve druhém setu už rozjetému soupeři nestačil.

Společně jsme ve čtyřhře měli těžký los. Hned v prvním kole jsme jen tak tak porazili Adama Bartoníčka s Tondou. Oba hrají debla velmi dobře a my byli moc rádi, že za stavu 20:19 zakončili třetí set zkaženým podáním. Byli jsme v semifinále, a tam nás čekala zkouška ohněm: Míra Hucl a Petr Vacek. První set jsme prohráli, když jsme byli častěji v obraně než v útoku. Před druhým setem mě ale Čermi ohromně povzbudil svým sebevědomím a pozitivním přístupem, a bylo to poznat i na kurtu. Hráli jsme dolů, neztráceli se v drivových přestřelkách a i přes malé zaváhání v závěru získali sadu pro sebe. Třetí set byl vyrovnanou bitvou až do konce. Plzeňští si získali mírný náskok. V koncovce byli před námi, vedli dokonce 20:17. Čermi ale třemi servisy srovnal. Pak jsme se přetahovali, bod sem, bod tam, nevynucených chyb přibývalo a nervy tekly proudem. Za stavu 25:24 Čermi z výhodné pozice smečuje do autu a hází raketou. Vacki ale vzápětí kazí podání. Petrův servis, drivová rozehrávka do strany, pouštíme míč, který končí asi tři centimetry v autu. Vítězství je naše! Pro vítězství celkové jsme museli zdolat ještě dvojici Plundrich, Slabý. Finále nebylo zdaleka formalitou, v prvním i druhém setu jsme museli horko těžko dotahovat soupeřův náskok. Bylo už k půlnoci a pomalu docházely síly fyzické, ale hlavně psychické. Přesto jsme se dokázali zmátořit a mohli se radovat z prvního místa.

GPCD nám tak přineslo jeden velký úspěch, některé dílčí (třetí místo Petra v singlu GPC), a spoustu dalších zážitků: koučování věčně vystresované Karin a jen o málo menší nervačky Terky, první soutěžní zápas hraný venku pod širým nebem; v pantoflích, s plastovým míčkem, a přes sako, které přidržovali další dva hráči, výlet do nejvyššího místa chválenické základní školy, anebo poctivé, ale zábavným způsobem prováděné losování… Za den strávený v tělocvičně jsme byli navíc odměněni diplomem a stejně jako loni také CD zaplněným pěkným badmintonovým obsahem.