Řada cílů vánočního soustředění s p. Povolným mezi 26. a 28. prosincem splněna nebyla. Kačka nedošla k poznání, že Bill z nechvalně proslulé německy zpívající skupiny je přiteplený blekotající retard. Anička sice brilantně pantomimicky vzala roha, k bodům to ale její dvojici v Aktivitách nepomohlo. Karolínka nejenže se nezbavila průvodních bolestí přílišného hraní na Wii, ale ještě k nim přidala další neduhy, jež trefně charakterizovala slovy „Mám záchvat stehna!“ a „Mám záchvat hlavy!“. Jana se nezbavila závislosti na nejmenovaných bonbónech a jen absence písmene N v abecedovém pytlíku jí zabránila ve vytvoření jistě povznášejícího nápisu „Lipo je nejlepší!“. A já… já zase nevyběhal své sváteční nachlazení, ale pouze ho přeměnil v zastydlou rýmu a svíravé záchvaty bolesti hlavy mi pěkně zkazily druhý tréninkový den.

Řadu cílů poněkud méně velkolepých se splnit podařilo: proběhlo pět tréninkových jednotek, pětice hráčů a hráček se potrápila hlavně na úhlopříčkách a ke konci i složitějších kombinacích, jedním z největších kladů pak byly i dva podrobné videorozbory našeho pseudo-footworku a pseudo-úderové techniky. Zároveň pak tentokrát nedošlo k žádnému konfliktu (a vlastně ani komunikaci) se správcem, v klubovně se topilo, ve sprše sice nesvítilo, ale tekla teplá, jež by uspokojila i Tomáše Parkána, v restauraci U Kamenné konvice vařili pořád stejně levně a dobře jako v létě… nebylo těch pozitiv nakonec vůbec málo.

Do vesnice poblíž Týnce nad Sázavou se nás z Proseka nakonec vinou zdravotních problémů Honzy Řasy vydala pětice z šedesáti procent krajčovská – já, Anička, Karolínka a zdaleka ne do počtu pak Jana s Kačkou. Zábavy jsme si užili dost už při balení a nakládání: našemu passatu nejde otevírat kufr – a my zrovna potřebovali nacpat do jeho zadní části futon, matraci, spacáky a spoustu badmintonového náčiní. Nicméně podařilo se, přestože jsem si bez viditelnosti zadní částí auta připadal zejména v hustém provozu na magistrále jako krtek v jasném letním odpoledni. Na místě nás přivítala o poznání větší zima a pan Povolný, který hned vyhnal starší čtveřici na kurt a Karolínku zasvětil do tajů pohybu po kurtu a rotovaného úderu (klasickou formou praní prádla). Středeční tréninky byly tvrdší (nehledě na to, že celý den začal výběhem do jinovatky kolem sokolovny), ráno jsme se hodně věnovali backhandu, a to krom kraťasu tentokrát i lobu (resp. klíru :)), odpoledne si nás pak pan Povolný natočil a po nucené přestávce způsobené vpádem sokolů jsme si ještě zahráli nepříliš úspěšnou úhlopříčku forehandovou a jednotku doplnili kruhákem. Videorozbor byl celkem výživný, já s hrůzou zjistil, že jsem pozbyl v některých míčích střehu, Kačka zase učinila zajímavý poznatek o svém pozadí. Nevíte někdo, co může znamenat „sjetá zadnice“?

Ve čtvrtek pak dva tréninky dovršily program – a ženská část osazenstva byla akorát tak zralá na odpočinkový den. Zase jsme hráli backhand, dostali jsme se i k obraně a zejména poslední trénink přinesl i náročnější kombinace (a dokonce i jednu třírohovou) na celý kurt. Nechybělo ranní běhání ani kruhák. Karolínka si už zahrála méně, ale na nedostatek podnětů k přemýšlení a zlepšování si určitě stěžovat nemůže. No a pak už jsme se pakovali a spěšně vyklízeli prostor. Cesta domů byla divoká podobně jako ta na místo určení, pro změnu kvůli sněhové vánici, kterou jsem naší posádce zpestřil několika vesměs vcelku víceméně kontrolovanými smyky. Ale všichni jsme živi a zdrávi – a těšíme se na první turnaje v novém roce.