18. listopad – vítězný den! Do Králova Dvora jsme nakonec vyrazili jenom dva, já a Michal Beznoska. Zdrželi jsme se tam neplánovaně až do sedmé hodiny, kdy jsme dohráli poslední zápas turnaje a mohli odjet s pocitem, že víc jsme už dokázat nemohli.

Ráno v devět bylo naším hlavním zájmem sehnat parťačku do mixa. Z Motorletu přijel doslova zástup hráček, byly ale záhy rozebrány – a na nás se nedostalo. „Poprali“ jsme se tak s Michalem o Radku Balounovou, čehož výsledkem bylo, že já si zahraju mixa a Michal si pospí.

Prvními soupeři v mixu nám byli Čechura, Nováková, které jsme přehráli jednociferným výsledkem v obou setech. Semifinále bylo složitější – přistoupili jsme na herní styl soupeřů z Motorletu a zachraňovali jsme vítězství až ve třetím setu. Radce jsem ale splnil přání porazit konečně Rombalda, takže nějaká pozitiva ten zápas přece jenom měl. Ve finále nás čekala dvojice Hakl, Kouřimská. Pod dojmem vydřeného postupu jsem se jich trochu bál, ale nakonec bylo finále překvapivě jednoduché. Hrál jsem zlou taktiku, to bezpochyby, ale fungovala – každý jen trochu vyšší míč jsem smečoval Verče na tělo. Docela se mi to dařilo a mladá soupeřka nebyla s to se vypořádat s razancí míčů, které na ní létaly.

V singlu schytal Michal prakticky nejhorší možný los. Hned v prvním kole narazil na Hováda, jenž patřil k nejlepším hráčům na turnaji. Oba hráči nastoupili v červených tričkách a brzy zčervenali námahou i ve tvářích. Ve třech setech nakonec slavila úspěch Michalova „vysoká hra“ a kvalitní kraťas zezadu, naopak poražen odešel útočnější a svým způsobem deblovější Zdeněk. Michal pak porazil ještě Nerada z Astry a bohužel už ve čtvrtfinále se střetl se mnou.

Já byl předsazený a stačilo mi tak porazit Michala Báthoryho (jenž těžko může využít svůj dobrý fyzický fond s tak velkým procentem nevynucených chyb, jež jsou způsobeny chybami v úderové technice i pohybu) a mohl jsem se soustředit na náročnou „bratrovražednou“ bitvu. Tu jsem ve třech setech vyhrál. Michal nebude souhlasit a určitě řekne, že rozhodla fyzička, ale osobně považuju za rozhodující faktor psychiku. Asi díky tomu, jak dobře Michala znám, jsem se nenechal v celém průběhu vykolejit a dostat pod tlak, naopak Michal házel raketou, pokřikoval a působil rozhodně nervózněji.

V semifinále jsem sehrál další tři sety s nepříjemným Milanem Novákem, jehož jsem udolal tentokrát už nesporně na fyzičku, a ve finále mě čekal Láďa Fuksa. Další zápas, kterého jsem se bál, protože jsem byl už pomalu na konci se silami. Ale jak by řekl pan Boháč: když nemůžeš, ještě dvakrát můžeš. V obou finálových setech jsem si držel mírný, ale setrvalý náskok a v koncovkách nezpanikařil a využil chyb, které soupeř udělal.

V deblu bylo ze tří našich vítězných ukátní nejtěžší to úplně první, proti dvojici Bezouška, Dlouhý. Nastoupili jsme do něj Michal ospalý a já vyčerpaný – a jen tak tak jsme zachránili oba sety v koncovkách. Pak nás čekalo semifinále proti páru Homolka P., Krásný, jež jsme naopak zvládli nečekaně snadno, a finále s již tradičními soupeři: Homolka Z., Novák. Tři napínavé sety jsme nakonec dotáhli do vítězného konce, i když jsem občas měl pocit, že mě nohy už neunesou.

Tři výhry jsem doma nijak bouřlivě neslavil. Bylo to, konec konců, jenom GPD. Ale na druhou stranu – ani na déčkách se mi dřív obvykle nedařilo potvrdit nasazení a předpoklad, že mohu porazit každého, z tohoto pohledu jsou nedávný plzeňský a tenhle turnaj cenné. Doufejme, že k podobnému zlepšení dojde i na turnajích vyšší úrovně.