Na krajský turnaj do Králováku se z Proseka sjela méně početná výprava než na poslední GPC na Astře. Přesto pětice ve složení Čermi, Filík, Michal, Zuzka a já sbírala medailová umístění.

Podařilo se to už v mixu, kde se až do finále dostala dvojice Filz, Pokorná. Jejich zápasy mě víceméně minuly – vždycky jsem sám souběžně hrál. Hůře dopadly páry mladší: v posledním společném vystoupení mě a Zuzky jsme prohráli s kladenskými Skrčeným a Galajdovou (i když ve druhém setu jsme drželi krok až do koncovky). Michal byl spárován s benáteckou (a ex-proseckou, mimochodem) Vondrákovou. Tři sety proti Pavlu Ludvíkovi a Šárce Hermannové do vítězného konce nedotáhli, hráli ale pěkně.

Singl kluků pro mě byl hořkým zklamáním. Vítka z Astry jsem sice porazil, dobrý los, který mě měl svést v semifinále do boje s Petrem, jsem ale nevyužil a prohrál na tři s mladým Kurzem, taktéž ze Zahradního města. Michal dostal prakticky nejsilnějšího možného soupeře. Pepovi Kočímu dal v prvním setu 19 bodů, opět ho ale neporazil. Zápas o pořadí proti také v prvním kole vypadnuvšímu Filíkovi už se ovšem stal jeho kořistí. To Čermi, který dorazil s mírným zpožděním a kruhy pod očima, si vedl lépe. Ostatně aby ne – taky byl na turnaji nasazenou jedničkou. Jak dopadlo jeho finále singlu proti lepšímu z dvojice Fuksa – Kočí už jsem ale neviděl.

Zuzka si rozhodně nemohla stěžovat, že by si v singlu nezahrála. Už v prvním kole narazila na Galajdovou – a soupeřce, kteá ji nejspíš čeká i ve družstvech, tentokrát zatnula tipec. V semifinále na ni nakonec vyšla Petra Valášková z Astry. Holky hrály jednak neuvěřitelně dlouho, jednak občas neuvěřitelně divoké výměny. Šťastnější v závěru třísetové bitvy byla ovšem soupeřka.

Do debla složená dvojice Kvíčalová – Pácová si vedla také velmi dobře, jejich poslední (finálový) zápas už jsem ale taky neviděl.

Stejně tak, nepletu-li se, si finále zahrála i dvojice Čermák – Filz, kterou jsem jen letmo zahlédl zvítězit nad párem Měřička – Kurz. Já s Michalem jsem bojoval v prvním kole proti zkušenému páru Fuksa – Golka. Po rozhodně nejlepším ze sobotních výkonů jsme vyhráli, když se nám podařilo využít většího prostoru při vlastním podání a taky mojí extraordinérní série asi šesti míčů v koncovce druhé sady. Michal stál s dřevěnýma nohama jako zapuštěnýma na téčku – a já běhal, připravoval, útočil a zakončoval. Další los byl také těžký. S dvojicí Kočí – Honner jsme odehráli zápas… no, rozhodně vtipný. První se stal kořiští soupeřů, druhý jsme ale vyhráli po dobrém výkonu my. Nato zamrzl klukům úsměv na tváři a vystřídalo jej soustředění. Když se k tomu přidala únava na naší straně, vyšla z toho jasná prohra ve třech setech. Se třetím místem ale spokojenost.