Vcelku početná osmičlenná výprava SK Prosek se sešla na letošním přeboru kategorie U15. Silnější dívčí skupina ve složení Jana Havláková, Kačka Kykalová, Anička Krajčová a Vendula Gronová byla doplněna mladými nadějemi Honzou Vorlíkem, Matějem Šeďou, Pepou Bluckým a Honzou Kosou. I když jsme měli zdánlivě ideálně spárovatelnou sestavu, čekaly nás na začátku s Vítkem kombinatorické šachy. Aby holky hrály s našimi kluky mix, nemělo smysl, a tak se podařilo domluvit jeden tradiční ex-bsk pár Havláková-Sklář (aneb malej, ale šikovnej, a velká, ale blonďatá) a jeden skoro-tradiční motorletovsko-prosecký pár Svoboda-Krajčová (aneb malej, ale nemocnej a malá, ale běhavá). Kačce náhoda přidělila Wallera z Astry a astráckého spoluhráče ještě z třináctkové věkové kategorie dostala i Vendy. Po menších peripetiích, když dívčiny za organizátorským stolkem opomněly opsat na startovní listinu z námi dodaného papíru všechny kluky, mohly se konečně rozjet soutěže.

V mixech nečekal naše páry lehký los, šanci na postup měly ale hlavně první dva jmenované. Soupeři Aničce byli Klusoň a Simonianová. Hratelný pár, nicméně Svoboda viditelně nebyl ve své kůži. Hrálo se na tři sety, v tom posledním pak astrácká dvojice konečně našla správný recept – utahat Svobodu vzadu a zvlášť v backhandu, odkud se nedokázal dostat za polovinu (a smeče od něj i od Aničky připomínaly křivkou spíš drajv, chybělo dotažení zápěstím). Aničky hra na síti byla jinak občas až překvapivě dobrá a dařil se i servis, na vítězství to ale nestačilo. Lepší první mix odehrála Jana s Davidem Sklářem, viděl jsem z něj ale jenom střípky. Favorizovaná dvojice Zahrádka-Maixnerová už byla nad jejich síly. Těžko říct, jestli by pomohlo hrát mix doopravdy jako mix, rozhodně by Jana odfiltrovala dost míčů v zadním backhandu, odkud zkrátka ne a ne zahrát jinak než kopec za síť po lajně. Zahrádka s Maixnerovou už měli za sebou jedno utkání s poloproseckým párem, když vyřadili pohříchu dost hladce Vendy. To Kačka sítem prvního kola prošla, osmička se stala ale i jí konečnou – spoluhráč byl přece jen slabší.

V singlech kluků se nedaly očekávat zázraky. Ostatně – žádné se taky neudály, a kluci si pořádně zahráli až v zápasech o pořadí. Porci smůly si opět vybral Pepa. Až ho jednou na turnaji nepotká naprosto neočekávaná a zrádná situace k tomu, bude načase se rozhlédnout kolem, co se stalo se světem a jestli se neblíží soudný den, nebo tak něco. Tentokrát rozehrál náročného a svým způsobem nadějného singla, po setu a půl mu ale Marek Teller přišel oznámit, že hraje proti špatnému soupeři ze starého rozlosování. V novém dostal Kondra a neuhrál na něj takřka nic. S postupovým pavoukem se hladce rozloučil i tentokrát ještě patrněji nepohyblivý Honza Vorlík, vypadnutí druhého Honzy pak Vítek charakterizoval uzemňujícím komentářem při pohledu na průběžné skóre prvního setu 2:17: „Tak, a padla Kosa na kámen.“ Vypadnutí Matěje se mi nevybavuje, pravděpodobně jsem sledoval jiný souběžně hraný zápas. O pořadí už byl dojem z výsledků i hry lepší – Vorlík zvítězil nad snaživým, ale zbrklým Turkem, vyhrál i Honza Kosa.

Singl holek v nás vzbudil oprávněně negativní emoce, a to se ještě ani nezačalo hrát. Stížnosti na los můžou působit malicherně, ale v téhle sezóně jsme ještě neměli dobrý los ani jednou (co třeba předkolo Aničky s Komárkovou??). Tentokrát to byl skoro výsměch. Předkolo hrála Anička i Jana a druhá jmenovaná navíc v prvním kole narazila na Kačku. Všechny tři naše holky navíc byly v horní půlce pavouka, zatímco Vendy v papírově slabší spodní. Od nářků k faktům, začal jsem si připadat skoro jako slávistický kotelník. Vendy nehrála v prvním kole proti Kačce Maixnerové špatně, chyběl jí ale pohyb. Má ráno, má dobrou ruku, ale když nepřidá o několik rychlostních stupňů, vyhrávat prostě nebude. V zápase o pořadí už svou začínající soupeřku smázla jednoznačně. Jana v předkole odehrála překvapivě divoký zápas s Míšou Brečkayovou. První set dokonce prohrála, když hrála nepřesně a nesoustředěně. Pak se zlepšila, výhrady šlo mít ale k přesnosti jejího lobu a příjmu nastřelovaného podání soupeřky. Aniččino předkolo bylo jasnou, dvoukanárovou (takřka, asi 2 a 4) záležitostí. Zápas Jany s Kačkou bych nenazval ani tak zápasem, jako spíš „vystoupením“. Občas to bylo divadlo, občas kabaret, občas labutí jezero – a sem tam taky badminton, aby se neřeklo. Vyhrála Jana. Anička v prvním kole hrála se Simonianovou a udolala ji taktikou – všude jsem a nějak to přes síť a do hřiště dopinknu. Sice nedoplácla míč vyjma podání za polovinu kurtu, ale zrzavá soupeřka byla zcela konsternována tím, že Anička nekazí, a tak aby to vynahradila, kazila o to víc sama. Bylo to těsné, ale na dva sety a dokonce i bez nastavení. Druhé kolo, osmička, bylo bohužel konečnou. Přes Komárkovou a Kouřimskou poslední dobou nejede vlak a možná by bylo na místě se zamyslet, proč. Jana doplatila s Komárkovou na špatnou fyzičku, Anička zase na to, že jí chybí švih a síla úderu. Výsledky byly na můj vkus moc jednoznačné, přestože holky bojovaly a snahu jim upřít nelze.

Debly kluků mě prakticky minuly, oba byly ale jasně prohranou záležitostí. Pár Vorlík, Šeďa možná uhrál o pár bodů víc než zbylí dva kluci, ale na úspěch jsme tady myslet nemohli. Zato od holek jsem čekal medaili. A dočkal jsem se zásluhou Aničky s Kačkou, které porazily v těsné, ale nakonec úspěšně zvládnuté bitvě pár Brečkayová-Havlenová. Proti Maixnerové s Klusoňovou naopak odehrály vůbec nejhorší zápas na turnaji. Kačka ať se nezlobí, ale to, co předváděla, když uváděla míček do hry, se dalo nazvat podáním jen s hodně přimhouřenýma očima. Aničky smeč by pak na cestě za síť předběhnul i chromý a poloslepý slimák. Zklamaly mě i Vendy s Janou. Druhá už, pravda, asi neměla moc sil, ale viděl jsem ji hrát rozhodně o dost líp, Vendy odehrála dobře jen míče, za kterými nemusela udělat ani krok. Pravda – druhý set holky zdramatizovaly. Odněkud vyškrabaly ještě trochu pohybu a síly – a soupeřkám Klusoňové s Maixnerovou pozici favoritek ztížily. 19:21 není žádná ostuda. Věřil jsem jim ale trochu víc.

Celkově vzato, bilance je spíš negativní. Nemáme v kategorii U15 kluky, holky udělaly jedinou medaili v deblu a bronzem se uspokojily tak, že nekladly v semifinále výraznější odpor. Hráči a hráčky pro ligu, jejichž vychování by mělo být cílem oddílu, jsou v nedohlednu. Na druhou stranu: aspoň si nelze stěžovat na atmosféru. Skupinové požírání karamelek, čokolád a buchet, fandění, legrácky – to všechno je na svém místě a v pořádku. A třeba k optimističtějšímu tónu vybídnou zítřejší dorostenecká družstva. Sám jsem zvědav, jak se holky s porcí dvou turnajů ve dvou dnech, kterou jejich těla ještě nezažila, porovnají. Předepsanou regeneraci zatím vzorně plní, jaká bude nálada a kolik sil zítra ráno ale vůbec jasné není. Držte se.