V Českém Těšíně uzavřelo seriál republikových šampionátů Mistrovství ČR do 17 let. Pod vedením trenéra Tomáše Krajči na něm startovaly Berta Ausbergerová, Míša Zelinková, Šárka Vlášková a Kačka Houšková. Největšího úspěchu dosáhla Berta – třetí ve čtyřhře dívek společně s Veronikou Srncovou. Míša k jejímu výsledku přidala dvě pátá místa ve dvouhře a ve čtyřhře dívek s dobrušskou Veronikou Kubečkovou.

Díky tomuto krásnému výsledku se našemu oddílu podařilo udržet parádní bilanci. Na všech turnajích GPA a MČR v kategoriích od U13 po U19 se nám v této sezóně podařilo získat nejméně jedno medailové umístění! Díky patří především šikovným hráčům, a pak také trenérskému a „realizačnímu“ týmu okolo nich. Jen tak dál!

Kompletní výsledky MČR U17: tournamentsoftware

Těšínský turnaj pro nás znamenal náročný organizační zápřah. Třífázový přesun do města na česko-polské hranici, ubytování v hotelu, kde bych se cítil jako v sedmém nebi, kdybych se narodil před sto lety a kde v člověku vzbudí opravdový zbyhněv, že se personál více nezajímá o jeho měšek; třeba tím, že by pro stovku badmintonistů uvařili večeři, nebo schválně nepřesunuli snídani až na devátou hodinu. Kdo by se obtěžoval pracovat, když se dá – nedej Popiel – dokonce i vydělat něco peněz?

O to větší kontrast byl s úrovní samotného turnaje, který měl koberce, bezchybnou organizaci, a hlavní rozhodčí s licencí, kteří se dovedli s grácií vypořádat i s dvěma oblíbenými chybičkami hráčů, kteří na rituál „po mé pravé ruce“ nejsou ještě zvyklí. Typická chyba číslo jedna: všichni jsou připraveni na hru, jen jeden ze zúčastněných napřahuje ruku s míčkem vzhůru k umpirovi. Po chvíli váhání rozhodčímu dojde, že se nejedná o formu úplatku ani nečekaný votivní dar a vysvětlí protagonistům, že rozlosováno již dávno je. Typická chyba číslo dvě: po přestávce v jedenácti bodech se popletou přičina a důsledek, a tak zatímco sudí ještě proškrtává políčka ve svém lístku, hráči už vesele smečují, dropují, liftují a klírují. Tu náhle přeruší rozehranou výměnu důstojný pokyn: „Jedenáct – deset; hrajte!“ a linie časoprostoru musít navrátit do správných kolejí nový míč.

Los smíšené čtyřhry nebyl k našim dvojicím příliš příznivý. Poprvé to pocítila Berta, když spolu s Honzou Fialou prohrála ranní hod mincí o to, kdo zaujme úlohu nasazeného páru 5/8. Radoval se Petr Beran a Jovanka Skrčená, i když následný průběh s nešťastným zraněním ukázal, že ne dlouho. Bertu a Honzu každopádně čekal v prvním kole Tomáš Ryba a Anežka Nováčková. Dá se říci, že herní projev našeho páru a správná mixová rozehrávka se k sobě měly asi jako Jarek Nohavica a pražská Sparta. Po prvním prohraném setu 19:21 přišel infarktový závěr druhého 23:21 v náš prospěch a teprve ve třetím jsme si došli klidněji pro očekávané vítězství 21:13. Ve druhém kole čekali první nasazení a pozdější stříbrní medailisté. Michal Hubáček a Monika Světničková hráli výborně – všechno shora, dobře pokrývali celé hřiště a doplňovali se, a Honza s Bertou na ně nenašli recept. Porážka 3:21 a 11:21 byla dána i značným respektem k soupeři, ale projevu na kurtu zcela odpovídala.

Míša s Michalem Vašátkem narazila hned v prvním kole na Ondru Klimeše a Majdu Lajdovou. I když to byli papíroví favorité, duo M+M si vedlo zdatně. Po prohře v prvním setu 18:21 začali dobře zkracovat hru, využívat Michalovy výšky a křivky smečů a prakticky celou druhou sadu vedli. V koncovce se však postavila na podání Majda, udělala sérii šesti bodů v řadě, a otočila prakticky sama na 22:20 pro soupeře. Velká škoda – Ondra a Majda totiž poté došli až k titulu mistrů ČR.

Krátce před polednem jsme hodili dílčí zklamání za hlavu a pustili se do singlových bojů. Bertu čekala v prvním kole Daniela Jakešová. Českokrumlovská hráčka trápila tu naši docela dobrým útokem a překvapivými sekanými dropy. Když se Berta srovnala pohybem, dokázala ji přehrát 21:13 a 21:18. Nato se do hry pustila Míša ve svém prvním kole mezi šestnácti nejlepšími proti Pavlíně Krpatové. Pardubickou hráčku v první sadě rozebrala poměrem 21:10. O to překvapivější byla reakce v podobě rozklepaných rukou a fatální nervozity. Ta Míšu stála druhý set (15:21) a bezmála i ten třetí. Naštěstí se zcela rozložená Míša dokázala v hodině dvanácté zase složit a v koncovce vyhrát 21:16. Berty se mezitím naštěstí ujala Markéta Osičková a pod dohledem trenérky pražské Astry se naše hráčka jala bojovat s klimkovickou Terezou Švábíkovou. Jako obvykle to byl boj o každý bod, po prvním setu 17:21 Berta ve druhém dokázala zvítězit 21:11. Třetí začala špatně, ale dotáhla se až na skóre 13:13 a 15:15. Pak bohužel přišla série chyb a koncovka patřila opět Terce.

V rychlém sledu pak došlo i na Míšino čtvrtfinále. V přímém souboji o medaili vyzvala levačku Sabinu Milovou z Českého Krumlova. Její jednoduchá hra založená na včas zachytávaných míčích v přední části kurtu a rychlých výhozech a kontrdrajvech bohužel na Míšu hodně platila a také vinou množství chyb v rozehrávce podlehla Sabině 15:21 a 13:21.

Nepomohl bohužel ani v tu chvíli již početný fanklub obohacený přítomností Šárky s Kačkou a jejich maminek. Ty se nejvíce těšily na vystoupení našich deblových náhradnic v poslední dívčí disciplíně, čtyřhře. Šárka s Kačkou hrály v prvním kole proti Rozálii Bártové a Elišce Polívkové. V prvním setu byla jejich hra jako na špatné houpačce – tři pěkné výměny střídalo osm špatných a vedlo to k jednoznačnému skóre 12:21. Ve druhém setu začaly holky rozehrávat do deblových bodů, lépe útočit a rázem měly na to, aby zápas dovedly až do rozhodující sady. Bohužel, v koncovce chybovaly častěji než pardubicko-plzeňský pár a prohrály 21:23.

O kolo později je pomstila Berta, která byla s Verčou Srncovou nasazena jako turnajová dvojka. Po volném kole si tak holky vyšláply právě na Bártovou a Polívkovou. Přesvědčivý výkon to tedy zrovna nebyl, ale výhra 21:15 a 21:11 zajistila holkám minimálně bronzovou medaili.

Míši se smůla nepustila ani odpoledne, a mohla si s ostravským bardem zanotovat jeden z jeho aktuálnějších refrénů – do pr*ele práce to tedy opravdu byla. Partnerka Domča Budzelová se před turnajem zranila a i když se zatejpováním nastoupila do mixu i dvouhry, po skreči čtvrtfinále proti Magdaleně Lajdové musela těšínskou halu opustit. Kvapné shánění náhradní spoluhráčky naštěstí slavilo úspěch a Míša se pustila do boje o cenný kov s Verčou Kubečkovou z Dobrušky. Šikovná parťačka rostla svým výkonem s každou výměnou a holky nakonec dokázaly vyhrát první kolo proti Lucii Lavičkové a Lence Přikrylové 22:20 a 21:14. Na sehrané a výrazně razantnější i přesnější Sabinu Milovou a Janu Panochovou to ale stačit nemohlo: Míša s Verčou uhrály 8 a 7 bodů a se soutěží se rozloučily pátým místem.

Ve večerním programu došlo ještě rovnou i na semifinále deblu, kde Verča s Bertou hrály právě proti přemožitelkám Míši. Sabina s Janou získaly první set v koncovce 21:18. Také ve druhém vedly, holkám se ale zvýšenou bojovností a úsilím podařilo srovnat stejným výsledkem na 1:1. Ve třetím setu se bohužel kupila chyba za chybou a Berta se potopila na spirále selhání hodně hluboko do bažiny omlouvání, kroucení hlavou a chyb přivolávajících už z podstaty další a další chyby. Výsledek 11:21 znamenal zasloužený postup soupeřek do finále a konečnou bronzovou medaili.

Chabou útěchou pro zklamané deblistky bylo, že bronzová je jedinou medailí, kterou letos za čtyřhru ještě nemají: na MČR U15 vyhrály zlato, na MČR U19 to byla nečekaná a o to příjemnější stříbrná medaile, sedmnáctky pak přinesly do sbírky ještě bronz.

Když jsme strávili zklamání a posbírali všechny svršky, spodky a pocuchané nervy, vydali jsme se zjistit, kolik je pravdy na tom, že z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu. Ukázalo se, že to pravda je, jen nám tak docela nedošlo, že zatímco všechny cesty vedou do Říma, všechny vlaky nemusejí nutně mířit ku Praze. Vyčkali jsme tedy hodiny pozdně večerní, usedli do kupé a nechali se unášet zpátky do hlavního města. Zpoždění na konci trasy nás vykolejilo podobně jako fakt, že se RegioJet drží zásady „žižkovu a libni zdaleka se vyhni“; a tak ve jmenovaných čtvrtích nestaví. Naštěstí zaúřadovala obětavá maminka na telefonu a my tak mohli v neděli nad ránem končit naši výpravu optimisticky – není už spojení, co by nám neujelo… ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

Kdybych se viděl před pár lety, na cestě z MČR s bronzovou medailí a pocitem zklamání, že nebyly aspoň tři nebo jedna cennější, asi bych si naložil víc než jen jednu výchovnou. Pravdou je, že letošní medailová bilance naší mládeže je parádní. Berta sama jich má dohromady pět: zlato, dvě stříbra a dva bronzy, k tomu přidejme ještě tři medaile Vaška Palána z kategorie U13.

A kdybych měl vidět, že za pár let se naplní mayská apokalyptická proroctví a Země se stane soustem v hladových ústech gigantického hada, tuhle bilanci bych si asi užil ještě mnohem víc (i když – mohlo to být horší – nebylo to špatné).

Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká…