Krajský přebor je každý rok nevyzpytatelný turnaj, kde se střetávají dobří známí z regionálních soutěží s nadlidmi, kteří vinou objíždění mezinárodních turnajů nemají zajištěný postup na MČR, a ani letos tomu nebylo jinak. Tedy: mezi muži, kde Kuba Bitman prošel pavouky jako fakír po hřebíkovém koberci (suše). Letošní přebor byl turnajem, kterému nechyběly pěkné zápasy, napínavé koncovky, překvapivé výsledky… ale rozhodně lze říci, že mu chyběly ženy. Pavouky dámské dvouhry a čtyřhry měly totiž jen dvě obsazená místa, hrálo se tedy pouze finále a rychleji si asi žádná z vítězek ještě republikovou účast nevybojovala. Z Proseka jsme se zúčastnili ve složení: Dana Kykalová, Lenka Severová, Jan Jurka, Petr Čermák, Jan Filz, Petr Mazúr a já (+ v ligovém družstvu hostující Petr Hošek). A dařilo se: Dana odjela s bilancí tří odehraných utkání a dvou zlatých medailí, když s Honzou zvítězila v mixu a s Lenkou v deblu. Stříbro z mixu si odnesl Čermi a já poté, co jsem svedl souboj jeden proti všem (Spojům), se mohl radovat z bronzu ve dvouhře.





Kratičkou mixovou soutěž začali zaváháním Filík se Zdenkou Pelzlovou: prohráli v osmičce s dvojicí Martin + Martina (Rombald + Černá). Později se ukázalo, že to nebyla tak docela náhoda. Honza s Danou ale stejným soupeřům šanci nedali – a ve finále se střetli s dalším, i když jen z půlky, proseckým párem. Čermi s Petrou Munzarovou to měli ve svém semifinále trochu těžší, ale rodinný mix Kačky a Míly Maixnerových už byl asi unaven po předchozím tříseťáku.

V singlech se o překvapení postaral Martin Rombald, který porazil Čermiho, jenž už se asi v duchu připravoval spíš na další kolo a Pepu Kočího. V oddílovém souboji se jako lepší z dvojice Filík – Petr ukázal Filík, na Bitmana ve čtvrtfinále tím ale velký dojem neudělal. Pár vítězných gest po vydařené smeči jsem sice z vedlejšího kurtu zaregistroval, ale celkový výsledek byl jednoznačný. Já málem skončil už v předkole na raketě Petra Fišera, který mi vzal set. Ale vyměnil jsem raketu, lehce vyčistil hlavu a další dvě sady zvládl. Pak mě čekal Filip Týc, na kterého jsem si věřil za předpokladu, že vydržím se silami. Vydržel jsem: naše výměny trvaly asi dvakrát déle, než jsem zvyklý s jinými soupeři, ale trpělivé nezakončování mě přivedlo k těsné výhře ve dvou setech. V osmičce jsem hrál s Honzou Bednářem. Ten začal nepříjemným, útočným stylem, postupně jsem si na něj ale trochu zvykl a v závěru dokonce v nastavení získal první set na svou stranu. Ve druhém jsem začal skoro katastrofálně. Když to bylo 3:9, řekl jsem si – a teď se chytnu. Na rozdíl od převážné většiny případů, kdy si tohle říkám, jsem se opravdu chytil, dotáhnul a nakonec Bednyho utahal. V semifinále už byl bohužel nad moje síly Pepa Kočí, který mě porazil docela jednoznačně, 13 a 15. Z druhého setu jsem měl ale dobrý pocit, dlouho jsem vedl, dařilo se mi vzdorovat naznačeným úderům soupeře, jen na jeho silný backhand jsem nebyl s to si dát pozor. Za stavu 15:15 už mi ale bohužel definitivně došly síly, zbytek setu jsem odevzdal a byl rád, že jsem rád.

První zápas a rovnou finále čtyřhry žen jsem neviděl, ale Dana s Lenkou vypadaly cestou na tribunu spokojeně, a tak mi došlo, že si se soupeřkami ze Spojů asi poradily. Stejně tak jsem přišel i o finále deblu, to už ale nemělo prosecké zastoupení: já s Petrem jsme prohráli zápas proti páru Hošek-Bednář (v druhém setu jsme se dotáhli na 17:17 a pak už nedali ani bod, škoda), Čermi a Filík podlehli Osičkovi s Kočím a Honza se pro chatrný kotník rozhodl čtyřhru vůbec nepokoušet.

Dodám ještě pro úplnost výsledky naší ligové posily Petra Hoška: ten do mixu nenastoupil, v singlu odehrál napínavý zápas proti Svátovi, který stál soupeře jednu a možná i dvě rakety, rozhodně ale nervy, a v semifinále bohužel nestačil na Kubu Bitmana. Na stejné umístění dosáhl později i v deblu s Honzou Bednářem.