Po loňské „velké premiéře“ na Spojích jsme se letos mohli díky přízni jednoty sejít v domácím prostředí, a díky spozorství firmy Teris a. s. také za výrazně nižších nákladů. Vánoční soustředění opět trvalo čtyři dny a nabídlo osm dvouhodinových tréninkových jednotek, které byly zaměřeny u starších na taktické kombinace pro dvouhru, u mladších pak na nácvik a pilování základních úderů a pohybu po kurtu. Dohromady se na kurtech prosecké sportovní haly vystřídalo devatenáct hráčů, které vedli čtyři trenéři, spotřebovali jsme dvanáct tub míčů a odehráli tisíce výměn.

John Sturges měl jen sedm statečných, Teris Camp rovnou osm: právě tolik hráčů totiž zvládlo všechny tréninky. Jmenovitě to byli Jakub Zahrádka, Kačka Kykalová, Kája Krajčová, Kuba Klubal, Robert Chalupecký, Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková a já. Vypíchnout ale zaslouží i některé epizodní návštěvy: Adam Čechura se za námi vypravil až z daleké Plzně, fotograf Lukáš Werner pro změnu z dalekého Radotína – a vůbec nejvzácnější návštěvu jsme měli v sobotu odpoledne, kdy se přišel podívat lehce dezinformovaný Nikita Khakimov. Využili jsme příležitosti, nechali Jakuba, aby si s ním zahrál dva sety, a snažili se příliš nezírat…







fotky Lukáše Wernera budou doplněny o víkendu

Po celou dobu fungovalo rozdělení na starší a mladší skupinu. První se zabývala složitějšími kombinacemi, běhala úhlopříčky, tři rohy, čtyři rohy, házela si na náročná rychlostní cvičení, a v posledních dvou dnech hrála několik kombinací jeden proti jednomu včetně oblíbeného čtverečku a nepochopitelně nezahratelných přesýpacích hodin. Druhá strávila spoustu času běháním vějířů, nácvikem podání všeho druhu (na kurtě v zápase jako když to najdete…) a převážně technickými cvičeními na dropy, smeče a klíry. Závěrečné minuty tréninků patřily většinou zápasům, či pro mladé nedocenitelnou rozehrávkou se staršími. Deset minut s Janou, Kačkou nebo Jakubem bylo pro mladší odměnou za dobře odvedenou práci.

Z organizátorského pohledu jsem nezaznamenal sebemenší problém. Trenérské obsazení, kdy jsme si hráče dělili mezi sebe ráno s Michalem Beznoskou, večer s Romanou Čechovou a Tomášem Parkánem, materiální vybavení – dostatek míčů, slušivá účastnická trička – i nadstandard v podobě práce profesionálního fotografa, zahraničního hosta, malého, neoficiálního, ale prý vydařeného ohňostroje, či PF kartiček pro účastníky, při jejichž podepisování mi málem odumřelo zápěstí; to vše fungovalo, vyšlo, jak jsem si představoval. V tréninku se vždy dá pracovat ještě efektivněji, návštěva Nikity a Lukáše v sobotu večer nám trochu rozhodila přichystaný plán a narušila morálku, ale snad jsme to v dalších dnech nahradili a hodiny strávené v hale budou na výkonech všech v nadcházejících turnajích znát.

Soustředění pro mě bylo náročné, ale víc tím, že jsem sám hrál a jako obvykle dával do tréninků všechno, než tím, že bych musel řešit jakékoliv problémy. Nezbývá mi tedy, než závěrem všem zúčastněným poděkovat a popřát vše nejlepší do nového roku, nejen v badmintonu, ale i v životě.

P. S.: Závěrem jedna bonusová informace ze života oddílu. Rodina Tomáše Maixnera se rozrostla krátce po Vánocích o nového člena – Tomíkovi se narodila dcera s krásným jménem Amélie. Malé Amálce přejeme hlavně hodně zdraví a celé rodině co nejvíc domácí pohody a štěstí…